Only Dharma. Since 1992
/ Vedanta / Upanishads (Sanskrit)

Yogashikha Upanishad

Sanskrit Devanagari with Roman transliteration (IAST)

 

॥ योगशिखोपनिषत् ॥

॥ yogaśikhopaniṣat ॥

योगज्ञाने यत्पदाप्तिसाधनत्वेन विश्रुते ।
तत्रैपदं ब्रह्मतत्त्वं स्वमात्रमवशिष्यते ॥

yogajñāne yatpadāptisādhanatvena viśrute ।
tatraipadaṃ brahmatattvaṃ svamātramavaśiṣyate ॥

ॐ सह नाववतु सह नौ भुनक्तु सह वीर्यं करवावहै ।
तेजस्विनावधीतमस्तु मा विद्विषावहै ॥ ॐ शान्तिः शान्तिः शान्तिः ॥

oṃ saha nāvavatu saha nau bhunaktu saha vīryaṃ karavāvahai ।
tejasvināvadhītamastu mā vidviṣāvahai ॥ oṃ śāntiḥ śāntiḥ śāntiḥ ॥

सर्वे जीवाः सुखैर्दुःखैर्मायाजालेन वेष्टिताः ।
तेषां मुक्तिः कथं देव कृपया वद शङ्कर ॥ १॥

sarve jīvāḥ sukhairduḥkhairmāyājālena veṣṭitāḥ ।
teṣāṃ muktiḥ kathaṃ deva kṛpayā vada śaṅkara ॥ 1॥

सर्वसिद्धिकरं मार्गं मायाजालनिकृन्तनम् ।
जन्ममृत्युजराव्याधिनाशनं सुखदं वद ॥ २॥

sarvasiddhikaraṃ mārgaṃ māyājālanikṛntanam ।
janmamṛtyujarāvyādhināśanaṃ sukhadaṃ vada ॥ 2॥

इति हिरण्यगर्भः पप्रच्छ स होवाच महेश्वरः ।
नानामार्गैस्तु दुष्प्रापं कैवल्यं परमं पदम् ॥ ३॥

iti hiraṇyagarbhaḥ papraccha sa hovāca maheśvaraḥ ।
nānāmārgaistu duṣprāpaṃ kaivalyaṃ paramaṃ padam ॥ 3॥

सिद्धिमार्गेण लभते नान्यथा पद्मसंभव ।
पतिताः शास्त्रजालेषु प्रज्ञया तेन मोहिताः ॥ ४॥

siddhimārgeṇa labhate nānyathā padmasaṃbhava ।
patitāḥ śāstrajāleṣu prajñayā tena mohitāḥ ॥ 4॥

स्वात्मप्रकाशरूपं तत्किं शास्त्रेण प्रकाश्यते ।
निष्कलं निर्मलं शान्तं सर्वातीतं निरामयम् ॥ ५॥

svātmaprakāśarūpaṃ tatkiṃ śāstreṇa prakāśyate ।
niṣkalaṃ nirmalaṃ śāntaṃ sarvātītaṃ nirāmayam ॥ 5॥

तदेव जीवरूपेण पुण्यपापफलैर्वृतम् ।
परमात्मपदं नित्यं तत्कथं जीवतां गतम् ॥ ६॥

tadeva jīvarūpeṇa puṇyapāpaphalairvṛtam ।
paramātmapadaṃ nityaṃ tatkathaṃ jīvatāṃ gatam ॥ 6॥

तत्त्वातीतं महादेव प्रसादात्कथयेश्वर ।
सर्वभावपदातीतं ज्ञानरूपं निरञ्जनम् ॥ ७॥

tattvātītaṃ mahādeva prasādātkathayeśvara ।
sarvabhāvapadātītaṃ jñānarūpaṃ nirañjanam ॥ 7॥

वायुवत्स्फुरितं स्वस्मिंस्तत्राहंकृतिरुत्थिता ।
पञ्चात्मकमभूत्पिण्डं धातुबद्धं गुणात्मकम् ॥ ८॥

vāyuvatsphuritaṃ svasmiṃstatrāhaṃkṛtirutthitā ।
pañcātmakamabhūtpiṇḍaṃ dhātubaddhaṃ guṇātmakam ॥ 8॥

सुखदुःखैः समायुक्तं जीवभावनया कुरु ।
तेन जीवामिधा प्रोक्ता विशुद्धे परमात्मनि ॥ ९॥

sukhaduḥkhaiḥ samāyuktaṃ jīvabhāvanayā kuru ।
tena jīvāmidhā proktā viśuddhe paramātmani ॥ 9॥

कामक्रोधभयं चापि मोहलोभमथो रजः ।
जन्म मृत्युश्च कार्पण्यं शोकस्तन्द्रा क्षुधा तृषा ॥ १०॥

kāmakrodhabhayaṃ cāpi mohalobhamatho rajaḥ ।
janma mṛtyuśca kārpaṇyaṃ śokastandrā kṣudhā tṛṣā ॥ 10॥

तृष्णा लज्जा भयं दुःखं विषादो हर्ष एव च ।
एभिर्दोषैर्विनिर्मुक्तः स जीवः शिव उच्यते ॥ ११॥

tṛṣṇā lajjā bhayaṃ duḥkhaṃ viṣādo harṣa eva ca ।
ebhirdoṣairvinirmuktaḥ sa jīvaḥ śiva ucyate ॥ 11॥

तस्माद्दोषविनाशार्थमुपायं कथयामि ते ।
ज्ञानं केचिद्वदन्त्यत्र केवलं तन्न सिद्धये ॥ १२॥

tasmāddoṣavināśārthamupāyaṃ kathayāmi te ।
jñānaṃ kecidvadantyatra kevalaṃ tanna siddhaye ॥ 12॥

योगहीनं कथं ज्ञानं मोक्षदं भवतीह भोः ।
योगोऽपि ज्ञानहीनस्तु न क्षमो मोक्षकर्मणि ॥ १३॥

yogahīnaṃ kathaṃ jñānaṃ mokṣadaṃ bhavatīha bhoḥ ।
yogo'pi jñānahīnastu na kṣamo mokṣakarmaṇi ॥ 13॥

तस्माज्ज्ञानं च योगं च मुमुक्षुर्दृढमभ्यसेत् ।
ज्ञानस्वरूपमेवादौ ज्ञेयं ज्ञानैकसाधनम् ॥ १४॥

tasmājjñānaṃ ca yogaṃ ca mumukṣurdṛḍhamabhyaset ।
jñānasvarūpamevādau jñeyaṃ jñānaikasādhanam ॥ 14॥

अज्ञानं कीदृशं चेति प्रविचार्यं मुमुक्षुणा ।
ज्ञातं येन निजं रूपं कैवल्यं परमं पदम् ॥ १५॥

ajñānaṃ kīdṛśaṃ ceti pravicāryaṃ mumukṣuṇā ।
jñātaṃ yena nijaṃ rūpaṃ kaivalyaṃ paramaṃ padam ॥ 15॥

असौ दोषैर्विनिर्मुक्तः कामक्रोधभयादिभिः ।
सर्वदोषैर्वृतो जीवः कथं ज्ञानेन मुच्यते ॥ १६॥

asau doṣairvinirmuktaḥ kāmakrodhabhayādibhiḥ ।
sarvadoṣairvṛto jīvaḥ kathaṃ jñānena mucyate ॥ 16॥

स्वात्मरूपं यथा ज्ञानं पूर्णं तद्व्यापकं तथा ।
कामक्रोधादिदोषाणां स्वरूपान्नास्ति भिन्नता ॥ १७॥

svātmarūpaṃ yathā jñānaṃ pūrṇaṃ tadvyāpakaṃ tathā ।
kāmakrodhādidoṣāṇāṃ svarūpānnāsti bhinnatā ॥ 17॥

पश्चात्तस्य विधिः किंनु निषेधोऽपि कथं भवेत् ।
विवेकी सर्वदा मुक्तः संसारभ्रमवर्जितः ॥ १८॥

paścāttasya vidhiḥ kiṃnu niṣedho'pi kathaṃ bhavet ।
vivekī sarvadā muktaḥ saṃsārabhramavarjitaḥ ॥ 18॥

परिपूर्णं स्वरूपं तत्सत्यं कमलसंभव ।
सकलं निष्कलं चैव पूर्णत्वाच्च तदेव हि ॥ १९॥

paripūrṇaṃ svarūpaṃ tatsatyaṃ kamalasaṃbhava ।
sakalaṃ niṣkalaṃ caiva pūrṇatvācca tadeva hi ॥ 19॥

कलिना स्फूर्तिरूपेण संसारभ्रमतां गतम् ।
निष्कलं निर्मलं साक्षात्सकलं गगनोपमम् ॥ २०॥

kalinā sphūrtirūpeṇa saṃsārabhramatāṃ gatam ।
niṣkalaṃ nirmalaṃ sākṣātsakalaṃ gaganopamam ॥ 20॥

उत्पत्तिस्थितिसंहारस्फूर्तिज्ञानविवर्जितम् ।
एतद्रूपं समायातः स कथं मोहसागरे ॥ २१॥

utpattisthitisaṃhārasphūrtijñānavivarjitam ।
etadrūpaṃ samāyātaḥ sa kathaṃ mohasāgare ॥ 21॥

निमज्जति महाबाहो त्यक्त्वा विद्यां पुनः पुनः ।
सुखदुःखादिमोहेषु यथा संसारिणां स्थितिः ॥ २२॥

nimajjati mahābāho tyaktvā vidyāṃ punaḥ punaḥ ।
sukhaduḥkhādimoheṣu yathā saṃsāriṇāṃ sthitiḥ ॥ 22॥

तथा ज्ञानी यदा तिष्ठेद्वासनावासितस्तदा ।
तयोर्नास्ति विशेषोऽत्र समा संसारभावना ॥ २३॥

tathā jñānī yadā tiṣṭhedvāsanāvāsitastadā ।
tayornāsti viśeṣo'tra samā saṃsārabhāvanā ॥ 23॥

ज्ञानं चेदीदृशं ज्ञातमज्ञानं कीदृशं पुनः ।
ज्ञाननिष्ठो विरक्तोऽपि धर्मज्ञो विजितेन्द्रियः ॥ २४॥

jñānaṃ cedīdṛśaṃ jñātamajñānaṃ kīdṛśaṃ punaḥ ।
jñānaniṣṭho virakto'pi dharmajño vijitendriyaḥ ॥ 24॥

विना देहेन योगेन न मोक्षं लभते विधे ।
अपक्वाः परिपक्वाश्च देहिनो द्विविधाः स्मृताः ॥ २५॥

vinā dehena yogena na mokṣaṃ labhate vidhe ।
apakvāḥ paripakvāśca dehino dvividhāḥ smṛtāḥ ॥ 25॥

अपक्वा योगहीनास्तु पक्वा योगेन देहिनः ।
सर्वो योगाग्निना देहो ह्यजडः शोकवर्जितः ॥ २६॥

apakvā yogahīnāstu pakvā yogena dehinaḥ ।
sarvo yogāgninā deho hyajaḍaḥ śokavarjitaḥ ॥ 26॥

जडस्तु पार्थिवो ज्ञेयो ह्यपक्वो दुःखदो भवेत् ।
ध्यानस्थोऽसौ तथाप्येवमिन्द्रियैर्विवशो भवेत् ॥ २७॥

jaḍastu pārthivo jñeyo hyapakvo duḥkhado bhavet ।
dhyānastho'sau tathāpyevamindriyairvivaśo bhavet ॥ 27॥

तानि गाढं नियम्यापि तथाप्यन्यैः प्रबाध्यते ।
शीतोष्णसुखदुःखाद्यैर्व्याधिभिर्मानसैस्तथा ॥ २८॥

tāni gāḍhaṃ niyamyāpi tathāpyanyaiḥ prabādhyate ।
śītoṣṇasukhaduḥkhādyairvyādhibhirmānasaistathā ॥ 28॥

अन्यैर्नानाविधैर्जीवैः शस्त्राग्निजलमारुतैः ।
शरीरं पीड्यते तैस्तैश्चित्तं संक्षुभ्यते ततः ॥ २९॥

anyairnānāvidhairjīvaiḥ śastrāgnijalamārutaiḥ ।
śarīraṃ pīḍyate taistaiścittaṃ saṃkṣubhyate tataḥ ॥ 29॥

तथा प्राणविपत्तौ तु क्षोभमायाति मारुतः ।
ततो दुःखशतैर्व्यापत्ं चित्तं क्षुब्धं भवेन्नृणाम् ॥ ३०॥

tathā prāṇavipattau tu kṣobhamāyāti mārutaḥ ।
tato duḥkhaśatairvyāpatṃ cittaṃ kṣubdhaṃ bhavennṛṇām ॥ 30॥

देहावसानसमये चित्ते यद्यद्विभावयेत् ।
तत्तदेव भवेज्जीव इत्येवं जन्मकारणम् ॥ ३१॥

dehāvasānasamaye citte yadyadvibhāvayet ।
tattadeva bhavejjīva ityevaṃ janmakāraṇam ॥ 31॥

देहान्ते किं भवेज्जन्म तन्न जानन्ति मानवाः ।
तस्माज्ज्ञानं च वैराग्यं जीवस्य केवलं श्रमः ॥ ३२॥

dehānte kiṃ bhavejjanma tanna jānanti mānavāḥ ।
tasmājjñānaṃ ca vairāgyaṃ jīvasya kevalaṃ śramaḥ ॥ 32॥

पिपीलिका यथा लग्ना देहे ध्यानाद्विमुच्यते ।
असौ किं वृश्चिकैर्द्रष्टो देहान्ते वा कथं सुखी ॥ ३३॥

pipīlikā yathā lagnā dehe dhyānādvimucyate ।
asau kiṃ vṛścikairdraṣṭo dehānte vā kathaṃ sukhī ॥ 33॥

तस्मान्मूढा न जानन्ति मिथ्यातर्केण वेष्टिताः ।
अहंकृतिर्यदा यस्य नष्टा भवति तस्य वै ॥ ३४॥

tasmānmūḍhā na jānanti mithyātarkeṇa veṣṭitāḥ ।
ahaṃkṛtiryadā yasya naṣṭā bhavati tasya vai ॥ 34॥

देहस्त्वपि भवेन्नष्टो व्याधयश्चास्य किं पुनः ।
जलाग्निशस्त्रखातादिबाधा कस्य भविष्यति ॥ ३५॥

dehastvapi bhavennaṣṭo vyādhayaścāsya kiṃ punaḥ ।
jalāgniśastrakhātādibādhā kasya bhaviṣyati ॥ 35॥

यदा यदा परिक्षीणा पुष्टा चाहंकृतिर्भवेत् ।
तमनेनास्य नश्यन्ति प्रवर्तन्ते रुगादयः ॥ ३६॥

yadā yadā parikṣīṇā puṣṭā cāhaṃkṛtirbhavet ।
tamanenāsya naśyanti pravartante rugādayaḥ ॥ 36॥

कारणेन विना कार्यं न कदाचन विद्यते ।
अहंकारं विना तद्वद्देहे दुःखं कथं भवेत् ॥ ३७॥

kāraṇena vinā kāryaṃ na kadācana vidyate ।
ahaṃkāraṃ vinā tadvaddehe duḥkhaṃ kathaṃ bhavet ॥ 37॥

शरीरेण जिताः सर्वे शरीरं योगिभिर्जितम् ।
तत्कथं कुरुते तेषां सुखदुःखादिकं फलम् ॥ ३८॥

śarīreṇa jitāḥ sarve śarīraṃ yogibhirjitam ।
tatkathaṃ kurute teṣāṃ sukhaduḥkhādikaṃ phalam ॥ 38॥

इन्द्रियाणि मनो बुद्धिः कामक्रोधादिकं जितम् ।
तेनैव विजितं सर्वं नासौ केनापि बाध्यते ॥ ३९॥

indriyāṇi mano buddhiḥ kāmakrodhādikaṃ jitam ।
tenaiva vijitaṃ sarvaṃ nāsau kenāpi bādhyate ॥ 39॥

महाभूतानि तत्त्वानि संहृतानि क्रमेण च ।
सप्तधातुमयो देहो दग्धा योगाग्निना शनैः ॥ ४०॥

mahābhūtāni tattvāni saṃhṛtāni krameṇa ca ।
saptadhātumayo deho dagdhā yogāgninā śanaiḥ ॥ 40॥

देवैरपि न लक्ष्येत योगिदेहो महाबलः ।
भेदबन्धविनिर्मुक्तो नानाशक्तिधरः परः ॥ ४१॥

devairapi na lakṣyeta yogideho mahābalaḥ ।
bhedabandhavinirmukto nānāśaktidharaḥ paraḥ ॥ 41॥

यथाकाशस्तथा देह आकाशादपि निर्मलः ।
सूक्ष्मात्सूक्ष्मतरो दृश्यः स्थूलात्स्थूलो जडाज्जडः ॥ ४२॥

yathākāśastathā deha ākāśādapi nirmalaḥ ।
sūkṣmātsūkṣmataro dṛśyaḥ sthūlātsthūlo jaḍājjaḍaḥ ॥ 42॥

इच्छारूपो हि योगीन्द्रः स्वतन्त्रस्त्वजरामरः ।
क्रीडते त्रिषु लोकेषु लीलया यत्रकुत्रचित् ॥ ४३॥

icchārūpo hi yogīndraḥ svatantrastvajarāmaraḥ ।
krīḍate triṣu lokeṣu līlayā yatrakutracit ॥ 43॥

अचिन्त्यशक्तिमान्योगी नानारूपाणि धारयेत् ।
संहरेच्च पुनस्तानि स्वेच्छया विजितेन्द्रियः ॥ ४४॥

acintyaśaktimānyogī nānārūpāṇi dhārayet ।
saṃharecca punastāni svecchayā vijitendriyaḥ ॥ 44॥

नासौ मरणमाप्नोति पुनर्योगबलेन तु ।
हठेन मृत एवासौ मृतस्य मरणं कुतः ॥ ४५॥

nāsau maraṇamāpnoti punaryogabalena tu ।
haṭhena mṛta evāsau mṛtasya maraṇaṃ kutaḥ ॥ 45॥

मरणं यत्र सर्वेषां तत्रासौ परिजीवति ।
यत्र जीवन्ति मूढास्तु तत्रासौ मृत एव वै ॥ ४६॥

maraṇaṃ yatra sarveṣāṃ tatrāsau parijīvati ।
yatra jīvanti mūḍhāstu tatrāsau mṛta eva vai ॥ 46॥

कर्तव्यं नैव तस्यास्ति कृतेनासौ न लिप्यते ।
जीवन्मुक्तः सदा स्वच्छः सर्वदोषविवर्जितः ॥ ४७॥

kartavyaṃ naiva tasyāsti kṛtenāsau na lipyate ।
jīvanmuktaḥ sadā svacchaḥ sarvadoṣavivarjitaḥ ॥ 47॥

विरक्ता ज्ञानिनश्चान्ये देहेन विजिताः सदा ।
ते कथं योगिभिस्तुल्या मांसपिण्डाः कुदेहिनः ॥ ४८॥

viraktā jñāninaścānye dehena vijitāḥ sadā ।
te kathaṃ yogibhistulyā māṃsapiṇḍāḥ kudehinaḥ ॥ 48॥

देहान्ते ज्ञानिभिः पुण्यात्पापाच्च फलमाप्यते ।
ईदृशं तु भवेत्तत्तद्भुक्त्वा ज्ञानी पुनर्भवेत् ॥ ४९॥

dehānte jñānibhiḥ puṇyātpāpācca phalamāpyate ।
īdṛśaṃ tu bhavettattadbhuktvā jñānī punarbhavet ॥ 49॥

पश्चात्पुण्येन लभते सिद्धेन सह सङ्गतिम् ।
ततः सिद्धस्य कृपया योगी भवति नान्यथा ॥ ५०॥

paścātpuṇyena labhate siddhena saha saṅgatim ।
tataḥ siddhasya kṛpayā yogī bhavati nānyathā ॥ 50॥

ततो नश्यति संसारो नान्यथा शिवभाषितम् ।
योगेन रहितं ज्ञानं न मोक्षाय भवेद्विधे ॥ ५१॥

tato naśyati saṃsāro nānyathā śivabhāṣitam ।
yogena rahitaṃ jñānaṃ na mokṣāya bhavedvidhe ॥ 51॥

ज्ञानेनैव विना योगो न सिद्ध्यति कदाचन ।
जन्मान्तरैश्च बहुभिर्योगो ज्ञानेन लभ्यते ॥ ५२॥

jñānenaiva vinā yogo na siddhyati kadācana ।
janmāntaraiśca bahubhiryogo jñānena labhyate ॥ 52॥

ज्ञानं तु जन्मनैकेन योगादेव प्रजायते ।
तस्मायोगात्परतरो नास्ति मार्गस्तु मोक्षदः ॥ ५३॥

jñānaṃ tu janmanaikena yogādeva prajāyate ।
tasmāyogātparataro nāsti mārgastu mokṣadaḥ ॥ 53॥

प्रविचार्य चिरं ज्ञानं मुक्तोऽहमिति मन्यते ।
किमसौ मननादेव मुक्तो भवति तत्क्षणात् ॥ ५४॥

pravicārya ciraṃ jñānaṃ mukto'hamiti manyate ।
kimasau mananādeva mukto bhavati tatkṣaṇāt ॥ 54॥

पश्चाज्जन्मशन्तान्तरैर्योगादेव विमुच्यते ।
न तथा भवतो योगाज्जन्ममृत्यू पुनः पुनः ॥ ५५॥

paścājjanmaśantāntarairyogādeva vimucyate ।
na tathā bhavato yogājjanmamṛtyū punaḥ punaḥ ॥ 55॥

प्राणापानसमायोगाच्चन्द्रसूर्यैकता भवेत् ।
सप्तधातुमयं देहमग्निना रञ्जयेद्ध्रुवम् ॥ ५६॥

prāṇāpānasamāyogāccandrasūryaikatā bhavet ।
saptadhātumayaṃ dehamagninā rañjayeddhruvam ॥ 56॥

व्याधयस्तस्य नश्यन्ति च्छेदखातादिकास्तथा ,
तदासौ परमाकाशरूपो देह्यवतिष्ठति ॥ ५७॥

vyādhayastasya naśyanti cchedakhātādikāstathā ,
tadāsau paramākāśarūpo dehyavatiṣṭhati ॥ 57॥

किं पुनर्बहुनोक्तेन मरणं नास्ति तस्य वै ।
देहीव दृश्यते लोके दग्धकर्पूरवत्स्वयम् ॥ ५८॥

kiṃ punarbahunoktena maraṇaṃ nāsti tasya vai ।
dehīva dṛśyate loke dagdhakarpūravatsvayam ॥ 58॥

चित्तं प्राणेन संबद्धं सर्वजीवेषु संस्थितम् ।
रज्ज्वा यद्वत्सुसंबद्धः पक्षी तद्वदिदं मनः ॥ ५९॥

cittaṃ prāṇena saṃbaddhaṃ sarvajīveṣu saṃsthitam ।
rajjvā yadvatsusaṃbaddhaḥ pakṣī tadvadidaṃ manaḥ ॥ 59॥

नानाविधैर्विचारैस्तु न बाध्यं जायते मनः ।
तस्मात्तस्य जयोपायः प्राण एव हि नान्यथा ॥ ६०॥

nānāvidhairvicāraistu na bādhyaṃ jāyate manaḥ ।
tasmāttasya jayopāyaḥ prāṇa eva hi nānyathā ॥ 60॥

तर्कैर्जल्पैः शास्त्रजालैर्युक्तिभिर्मन्त्रभेषजैः ।
न वशो जायते प्राणः सिद्धोपायं विना विधे ॥ ६१॥

tarkairjalpaiḥ śāstrajālairyuktibhirmantrabheṣajaiḥ ।
na vaśo jāyate prāṇaḥ siddhopāyaṃ vinā vidhe ॥ 61॥

उपायं तमविज्ञाय योगमार्गे प्रवर्तते ।
खण्डज्ञानेन सहसा जायते क्लेशवत्तरः ॥ ६२॥

upāyaṃ tamavijñāya yogamārge pravartate ।
khaṇḍajñānena sahasā jāyate kleśavattaraḥ ॥ 62॥

यो जित्वा पवनं मोहाद्योगमिच्छति योगिनाम् ।
सोऽपक्वं कुम्भमारुह्य सागरं तर्तुमिच्छति ॥ ६३॥

yo jitvā pavanaṃ mohādyogamicchati yoginām ।
so'pakvaṃ kumbhamāruhya sāgaraṃ tartumicchati ॥ 63॥

यस्य प्राणो विलीनोऽन्तः साधके जीविते सति ।
पिण्डो न पतितस्तस्य चित्तं दोषैः प्रबाधते ॥ ६४॥

yasya prāṇo vilīno'ntaḥ sādhake jīvite sati ।
piṇḍo na patitastasya cittaṃ doṣaiḥ prabādhate ॥ 64॥

शुद्धे चेतसि तस्यैव स्वात्मज्ञानं प्रकाशते ।
तस्माज्ज्ञानं भवेद्योगाज्जन्मनैकेन पद्मज ॥ ६५॥

śuddhe cetasi tasyaiva svātmajñānaṃ prakāśate ।
tasmājjñānaṃ bhavedyogājjanmanaikena padmaja ॥ 65॥

तस्माद्योगं तमेवादौ साधको नित्यमभ्यसेत् ।
मुमुक्षुभिः प्राणजयः कर्तव्यो मोक्षहेतवे ॥ ६६॥

tasmādyogaṃ tamevādau sādhako nityamabhyaset ।
mumukṣubhiḥ prāṇajayaḥ kartavyo mokṣahetave ॥ 66॥

योगात्परतरं पुण्यं योगात्परतरं शिवम् ।
योगात्परतरं सूक्ष्मं योगात्परतरं नहि ॥ ६७॥

yogātparataraṃ puṇyaṃ yogātparataraṃ śivam ।
yogātparataraṃ sūkṣmaṃ yogātparataraṃ nahi ॥ 67॥

योऽपानप्राणयोरैक्यं स्वरजोरेतसोस्तथा ।
सूर्याचन्द्रमसोर्योगो जीवात्मपरमात्मनोः ॥ ६८॥

yo'pānaprāṇayoraikyaṃ svarajoretasostathā ।
sūryācandramasoryogo jīvātmaparamātmanoḥ ॥ 68॥

एवं तु द्वन्द्वजालस्य संयोगो योग उच्यते ।
अथ योगशिखां वक्ष्ये सर्वज्ञानेषु चोत्तमाम् ॥ ६९॥

evaṃ tu dvandvajālasya saṃyogo yoga ucyate ।
atha yogaśikhāṃ vakṣye sarvajñāneṣu cottamām ॥ 69॥

यदानुध्यायते मन्त्रं गात्रकम्पोऽथ जायते ।
आसनं पद्मकं बद्ध्वा यच्चान्यदपि रोचते ॥ ७०॥

yadānudhyāyate mantraṃ gātrakampo'tha jāyate ।
āsanaṃ padmakaṃ baddhvā yaccānyadapi rocate ॥ 70॥

नासाग्रे दृष्टिमारोप्य हस्तपादौ च संयतौ ।
मनः सर्वत्र संगृह्य ॐकारं तत्र चिन्तयेत् ॥ ७१॥

nāsāgre dṛṣṭimāropya hastapādau ca saṃyatau ।
manaḥ sarvatra saṃgṛhya oṃkāraṃ tatra cintayet ॥ 71॥

ध्यायते सततं प्राज्ञो हृत्कृत्वा परमेश्वरम् ।
एकस्तम्भे नवद्वारे त्रिस्थूणे पञ्चदैवते ॥ ७२॥

dhyāyate satataṃ prājño hṛtkṛtvā parameśvaram ।
ekastambhe navadvāre tristhūṇe pañcadaivate ॥ 72॥

ईदृशे तु शरीरे वा मतिमान्नोपलक्षयेत् ।
आदित्यमण्डलाकारं रश्मिज्वालासमाकुलम् ॥ ७३॥

īdṛśe tu śarīre vā matimānnopalakṣayet ।
ādityamaṇḍalākāraṃ raśmijvālāsamākulam ॥ 73॥

तस्य मध्यगतं वह्निं प्रज्वलेद्दीपवर्तिवत् ।
दीपशिखा तु या मात्रा सा मात्रा परमेश्वरे ॥ ७४॥

tasya madhyagataṃ vahniṃ prajvaleddīpavartivat ।
dīpaśikhā tu yā mātrā sā mātrā parameśvare ॥ 74॥

भिन्दन्ति योगिनः सूर्यं योगाभ्यासेन वै पुनः ।
द्वितीयं सुषुम्नाद्वारं परिशुभ्रं समर्पितम् ॥ ७५॥

bhindanti yoginaḥ sūryaṃ yogābhyāsena vai punaḥ ।
dvitīyaṃ suṣumnādvāraṃ pariśubhraṃ samarpitam ॥ 75॥

कपालसम्पुटं पीत्वा ततः पश्यति तत्पदम् ।
अथ न ध्यायते जन्तुरालस्याच्च प्रमादतः ॥ ७६॥

kapālasampuṭaṃ pītvā tataḥ paśyati tatpadam ।
atha na dhyāyate janturālasyācca pramādataḥ ॥ 76॥

यदि त्रिकालमागच्छेत्स गच्छेत्पुण्यसम्पदम् ।
पुण्यमेतत्समासाद्य संक्षिप्य कथितं मया ॥ ७७॥

yadi trikālamāgacchetsa gacchetpuṇyasampadam ।
puṇyametatsamāsādya saṃkṣipya kathitaṃ mayā ॥ 77॥

लब्धयोगोऽथ बुद्ध्येत प्रसन्नं परमेश्वरम् ।
जन्मान्तरसहस्रेषु यदा क्षीणं तु किल्बिषम् ॥ ७८॥

labdhayogo'tha buddhyeta prasannaṃ parameśvaram ।
janmāntarasahasreṣu yadā kṣīṇaṃ tu kilbiṣam ॥ 78॥

तदा पश्यति योगेन संसारोच्छेदनं महत् ।
अधुना सम्प्रवक्ष्यामि योगाभ्यासस्य लक्षणम् ॥ ७९॥

tadā paśyati yogena saṃsārocchedanaṃ mahat ।
adhunā sampravakṣyāmi yogābhyāsasya lakṣaṇam ॥ 79॥

मरुज्जयो यस्य सिद्धः सेवयेत्तं गुरुं सदा ।
गुरुवस्त्रप्रसादेन कुर्यात्प्राणजयं बुधः ॥ ८०॥

marujjayo yasya siddhaḥ sevayettaṃ guruṃ sadā ।
guruvastraprasādena kuryātprāṇajayaṃ budhaḥ ॥ 80॥

वितस्तिप्रमितं दैर्घ्यं चतुरङ्गुलविस्तृतम् ।
मृदुलं धवलं प्रोक्तं वेष्टनाम्बरलक्षणम् ॥ ८१॥

vitastipramitaṃ dairghyaṃ caturaṅgulavistṛtam ।
mṛdulaṃ dhavalaṃ proktaṃ veṣṭanāmbaralakṣaṇam ॥ 81॥

निरुध्य मारुतं गाढं शक्तिचालनयुक्तितः ।
अष्टधा कुण्डलीभूतामृज्वीं कुर्यात्तु कुण्डलीम् ॥ ८२॥

nirudhya mārutaṃ gāḍhaṃ śakticālanayuktitaḥ ।
aṣṭadhā kuṇḍalībhūtāmṛjvīṃ kuryāttu kuṇḍalīm ॥ 82॥

पायोराकुञ्चनं कुर्यात्कुण्डलीं चालयेत्तदा ।
मृत्युचक्रगतस्यापि तस्य मृत्युभयं कुतः ॥ ८३॥

pāyorākuñcanaṃ kuryātkuṇḍalīṃ cālayettadā ।
mṛtyucakragatasyāpi tasya mṛtyubhayaṃ kutaḥ ॥ 83॥

एतदेव परं गुह्यं कथितं तु मया तव ।
वज्रासनगतो नित्यमूर्ध्वाकुञ्चनमभ्यसेत् ॥ ८४॥

etadeva paraṃ guhyaṃ kathitaṃ tu mayā tava ।
vajrāsanagato nityamūrdhvākuñcanamabhyaset ॥ 84॥

वायुना ज्वलितो वह्निः कुण्डलीमनिशं दहेत् ।
सन्तप्ता साग्निना जीवशक्तिस्त्रैलोक्यमोहिनी ॥ ८५॥

vāyunā jvalito vahniḥ kuṇḍalīmaniśaṃ dahet ।
santaptā sāgninā jīvaśaktistrailokyamohinī ॥ 85॥

प्रविशेच्चन्द्रतुण्डे तु सुषुम्नावदनान्तरे ।
वायुना वह्निना सार्धं ब्रह्मग्रन्थिं भिनत्ति सा ॥ ८६॥

praviśeccandratuṇḍe tu suṣumnāvadanāntare ।
vāyunā vahninā sārdhaṃ brahmagranthiṃ bhinatti sā ॥ 86॥

विष्णुग्रन्थिं ततो भित्त्वा रुद्रग्रन्थौ च तिष्ठति ।
ततस्तु कुम्भकैर्गाढं पूरयित्वा पुनःपुनः ॥ ८७॥

viṣṇugranthiṃ tato bhittvā rudragranthau ca tiṣṭhati ।
tatastu kumbhakairgāḍhaṃ pūrayitvā punaḥpunaḥ ॥ 87॥

अथाभ्यसेत्सूर्यभेदमुज्जायीं चापि शीतलीम् ।
भस्त्रां च सहितो नाम स्याच्चतुष्टयकुम्भकः ॥ ८८॥

athābhyasetsūryabhedamujjāyīṃ cāpi śītalīm ।
bhastrāṃ ca sahito nāma syāccatuṣṭayakumbhakaḥ ॥ 88॥

बन्धत्रयेण संयुक्तः केवलप्राप्तिकारकः ।
अथास्य लक्षणं सम्यक्कथयामि समासतः ॥ ८९॥

bandhatrayeṇa saṃyuktaḥ kevalaprāptikārakaḥ ।
athāsya lakṣaṇaṃ samyakkathayāmi samāsataḥ ॥ 89॥

एकाकिना समुपगम्य विविक्तदेशं
प्राणादिरूपममृतं परमार्थतत्त्वम् ।
लघ्वाशिना धृतिमता परिभावितव्यं
संसाररोगहरमौषधमद्वितीयम् ॥ ९०॥

ekākinā samupagamya viviktadeśaṃ
prāṇādirūpamamṛtaṃ paramārthatattvam ।
laghvāśinā dhṛtimatā paribhāvitavyaṃ
saṃsārarogaharamauṣadhamadvitīyam ॥ 90॥

सूर्यनाड्या समाकृष्य वायुमभ्यासयोगिना ।
विधिवत्कुम्भकं कृत्वा रेचयेच्छ्रीतरश्मिना ॥ ९१॥

sūryanāḍyā samākṛṣya vāyumabhyāsayoginā ।
vidhivatkumbhakaṃ kṛtvā recayecchrītaraśminā ॥ 91॥

उदरे बहुरोगघ्नं क्रिमिदोषं निहन्ति च ।
मुहुर्मुहुरिदं कार्यं सूर्यभेदमुदाहृतम् ॥ ९२॥

udare bahurogaghnaṃ krimidoṣaṃ nihanti ca ।
muhurmuhuridaṃ kāryaṃ sūryabhedamudāhṛtam ॥ 92॥

नाडीभ्यां वायुमाकृष्य कुण्डल्याः पार्श्वयोः क्षिपेत् ।
धारयेदुदरे पश्चाद्रेचयेदिडया सुधीः ॥ ९३॥

nāḍībhyāṃ vāyumākṛṣya kuṇḍalyāḥ pārśvayoḥ kṣipet ।
dhārayedudare paścādrecayediḍayā sudhīḥ ॥ 93॥

कण्ठे कफादि दोषघ्नं शरीराग्निविवर्धनम् ।
नाडीजलापहं धातुगतदोषविनाशनम् ॥ ९४॥

kaṇṭhe kaphādi doṣaghnaṃ śarīrāgnivivardhanam ।
nāḍījalāpahaṃ dhātugatadoṣavināśanam ॥ 94॥

गच्छतस्तिष्ठतः कार्यमुज्जायाख्यं तु कुम्भकम् ।
मुखेन वायुं संगृह्य घ्राणरन्ध्रेण रेचयेत् ॥ ९५॥

gacchatastiṣṭhataḥ kāryamujjāyākhyaṃ tu kumbhakam ।
mukhena vāyuṃ saṃgṛhya ghrāṇarandhreṇa recayet ॥ 95॥

शीतलीकरणं चेदं हन्ति पित्तं क्षुधां तृषम् ।
स्तनयोरथ भस्त्रेव लोहकारस्य वेगतः ॥ ९६॥

śītalīkaraṇaṃ cedaṃ hanti pittaṃ kṣudhāṃ tṛṣam ।
stanayoratha bhastreva lohakārasya vegataḥ ॥ 96॥

रेच्येत्पूरयेद्वायुमाश्रमं देहगं धिया ।
यथा श्रमो भवेद्देहे तथा सूर्येण पूरयेत् ॥ ९७॥

recyetpūrayedvāyumāśramaṃ dehagaṃ dhiyā ।
yathā śramo bhaveddehe tathā sūryeṇa pūrayet ॥ 97॥

कण्ठसंकोचनं कृत्वा पुनश्चन्द्रेण रेचयेत् ।
वातपित्तश्लेष्महरं शरीराग्निविवर्धनम् ॥ ९८॥

kaṇṭhasaṃkocanaṃ kṛtvā punaścandreṇa recayet ।
vātapittaśleṣmaharaṃ śarīrāgnivivardhanam ॥ 98॥

कुण्डलीबोधकं वक्त्रदोषघ्नं शुभदं सुखम् ।
ब्रह्मनाडीमुखान्तस्थकफाद्यर्गलनाशनम् ॥ ९९॥

kuṇḍalībodhakaṃ vaktradoṣaghnaṃ śubhadaṃ sukham ।
brahmanāḍīmukhāntasthakaphādyargalanāśanam ॥ 99॥

सम्यग्बन्धुसमुद्भूतं ग्रन्थित्रयविभेदकम् ।
विशेषेणैव कर्तव्यं भस्त्राख्यं कुम्भकं त्विदम् ॥ १००॥

samyagbandhusamudbhūtaṃ granthitrayavibhedakam ।
viśeṣeṇaiva kartavyaṃ bhastrākhyaṃ kumbhakaṃ tvidam ॥ 100॥

बन्धत्रयमथेदानीं प्रवक्ष्यामि यथाक्रमम् ।
नित्यं कृतेन तेनासौ वायोर्जयमवाप्नुयात् ॥ १०१॥

bandhatrayamathedānīṃ pravakṣyāmi yathākramam ।
nityaṃ kṛtena tenāsau vāyorjayamavāpnuyāt ॥ 101॥

चतुर्णामपि भेदानां कुम्भके समुपस्थिते ।
बन्धत्रयमिदं कार्यं वक्ष्यमाणं मयहि तत् ॥ १०२॥

caturṇāmapi bhedānāṃ kumbhake samupasthite ।
bandhatrayamidaṃ kāryaṃ vakṣyamāṇaṃ mayahi tat ॥ 102॥

प्रथमो मूलबन्धस्तु द्वितीयोड्डीयनाभिधः ।
जालन्धारस्तृतीयस्तु लक्षणं कथयाम्यहम् ॥ १०३॥

prathamo mūlabandhastu dvitīyoḍḍīyanābhidhaḥ ।
jālandhārastṛtīyastu lakṣaṇaṃ kathayāmyaham ॥ 103॥

गुदं पार्ष्ण्या तु सम्पीड्य पायुमाकुञ्चलेद्बलात् ।
वारंवारं यथा चोर्ध्वं समायाति समीरणः ॥ १०४॥

gudaṃ pārṣṇyā tu sampīḍya pāyumākuñcaledbalāt ।
vāraṃvāraṃ yathā cordhvaṃ samāyāti samīraṇaḥ ॥ 104॥

प्राणापानौ नादबिन्दू मूलबन्धेन चैकताम् ।
गत्वा योगस्य संसिद्धिं यच्छतो नात्र संशयः ॥ १०५॥

prāṇāpānau nādabindū mūlabandhena caikatām ।
gatvā yogasya saṃsiddhiṃ yacchato nātra saṃśayaḥ ॥ 105॥

कुम्भकान्ते रेचकादौ कर्तव्यस्तूड्डियानकः ।
बन्धो येन सुषुम्नायां प्राणस्तूड्डीयते यतः ॥ १०६
तस्मादुड्डीयनाख्योऽयं योगिभिः समुदाहृतः ।
उड्डियानं तु सहजं गुरुणा कथितं सदा ॥ १०७॥

kumbhakānte recakādau kartavyastūḍḍiyānakaḥ ।
bandho yena suṣumnāyāṃ prāṇastūḍḍīyate yataḥ ॥ 106
tasmāduḍḍīyanākhyo'yaṃ yogibhiḥ samudāhṛtaḥ ।
uḍḍiyānaṃ tu sahajaṃ guruṇā kathitaṃ sadā ॥ 107॥

अभ्यसेत्तदतन्द्रस्तु वृद्धोऽपि तरुणो भवेत् ।
नाभेरूर्ध्वमधश्चापि त्राणं कुर्यात्प्रयत्नतः ॥ १०८॥

abhyasettadatandrastu vṛddho'pi taruṇo bhavet ।
nābherūrdhvamadhaścāpi trāṇaṃ kuryātprayatnataḥ ॥ 108॥

षाण्मासमभ्यसेन्मृत्युं जयत्येव न संशयः ।
पूरकान्ते तु कर्तव्यो बन्धो जालन्धराभिधः ॥ १०९॥

ṣāṇmāsamabhyasenmṛtyuṃ jayatyeva na saṃśayaḥ ।
pūrakānte tu kartavyo bandho jālandharābhidhaḥ ॥ 109॥

कण्ठसंकोचरूपोऽसौ वायुर्मार्गनिरोधकः ।
कण्ठमाकुञ्च्य हृदये स्थापयेद्दृढमिच्छया ॥ ११०॥

kaṇṭhasaṃkocarūpo'sau vāyurmārganirodhakaḥ ।
kaṇṭhamākuñcya hṛdaye sthāpayeddṛḍhamicchayā ॥ 110॥

बन्धो जालन्धराख्योऽयममृताप्यायकारकः ।
अधस्तात्कुञ्चनेनाशु कण्ठसंकोचने कृते ॥ १११॥

bandho jālandharākhyo'yamamṛtāpyāyakārakaḥ ।
adhastātkuñcanenāśu kaṇṭhasaṃkocane kṛte ॥ 111॥

मध्ये पश्चिमतानेन स्यात्प्राणो ब्रह्मनाडिगः ।
वज्रासनस्थितो योगी चालयित्वा तु कुण्डलीम् ॥ ११२॥

madhye paścimatānena syātprāṇo brahmanāḍigaḥ ।
vajrāsanasthito yogī cālayitvā tu kuṇḍalīm ॥ 112॥

कुर्यादनन्तरं भस्त्रीं कुण्डलीमाशु बोधयेत् ।
भिद्यन्ते ग्रन्थयो वंशे तप्तलोहशलाकया ॥ ११३॥

kuryādanantaraṃ bhastrīṃ kuṇḍalīmāśu bodhayet ।
bhidyante granthayo vaṃśe taptalohaśalākayā ॥ 113॥

तथैव पृष्ठवंशः स्याद्ग्रन्थिभेदस्तु वायुना ।
पिपीलिकायां लग्नायां कण्डूस्तत्र प्रवर्तते ॥ ११४॥

tathaiva pṛṣṭhavaṃśaḥ syādgranthibhedastu vāyunā ।
pipīlikāyāṃ lagnāyāṃ kaṇḍūstatra pravartate ॥ 114॥

सुषुम्नायां तथाभ्यासात्सततं वायुना भवेत् ।
रुद्रग्रन्थिं ततो भित्त्वा ततो याति शिवात्मकम् ॥ ११५॥

suṣumnāyāṃ tathābhyāsātsatataṃ vāyunā bhavet ।
rudragranthiṃ tato bhittvā tato yāti śivātmakam ॥ 115॥

चन्द्रसूर्यौ समौ कृत्वा तयोर्योगः प्रवर्तते ।
गुणत्रयमतीतं स्याद्ग्रन्थित्रयविभेदनात् ॥ ११६॥

candrasūryau samau kṛtvā tayoryogaḥ pravartate ।
guṇatrayamatītaṃ syādgranthitrayavibhedanāt ॥ 116॥

शिवशक्तिसमायोगे जायते परमा स्थितिः ।
यथा करी करेणैव पानीयं प्रपिबेत्सदा ॥ ११७॥

śivaśaktisamāyoge jāyate paramā sthitiḥ ।
yathā karī kareṇaiva pānīyaṃ prapibetsadā ॥ 117॥

सुषुम्नावज्रनालेन पवमानं ग्रसेत्तथा ।
वज्रदण्डसमुद्भूता मणयश्चैकविंशतिः ॥ ११८॥

suṣumnāvajranālena pavamānaṃ grasettathā ।
vajradaṇḍasamudbhūtā maṇayaścaikaviṃśatiḥ ॥ 118॥

सुषुम्नायां स्थितः सर्वे सूत्रे मणिगणा इव ।
मोक्षमार्गे प्रतिष्ठानात्सुषुम्ना विश्वरूपिणी ॥ ११९॥

suṣumnāyāṃ sthitaḥ sarve sūtre maṇigaṇā iva ।
mokṣamārge pratiṣṭhānātsuṣumnā viśvarūpiṇī ॥ 119॥

यथैव निश्चितः कालश्चन्द्रसूर्यनिबन्धनात् ।
आपूर्य कुम्भितो वायुर्बहिर्नो याति साधके ॥ १२०॥

yathaiva niścitaḥ kālaścandrasūryanibandhanāt ।
āpūrya kumbhito vāyurbahirno yāti sādhake ॥ 120॥

पुनःपुनस्तद्वदेव पश्चिमद्वारलक्षणम् ।
पूरितस्तु स तद्द्वारैरीषत्कुम्भकतां गतः ॥ १२१॥

punaḥpunastadvadeva paścimadvāralakṣaṇam ।
pūritastu sa taddvārairīṣatkumbhakatāṃ gataḥ ॥ 121॥

प्रविशेत्सर्वगात्रेषु वायुः पश्चिममार्गतः ।
रेचितः क्षीणतां याति पूरितः पोषयेत्ततः ॥ १२२॥

praviśetsarvagātreṣu vāyuḥ paścimamārgataḥ ।
recitaḥ kṣīṇatāṃ yāti pūritaḥ poṣayettataḥ ॥ 122॥

यत्रैव जातं सकलेवरं मन-
स्तत्रैव लीनं कुरुते स योगात् ।
स एव मुक्तो निरहंकृतिः सुखी
मूढा न जानन्ति हि पिण्डपातिनः ॥ १२३॥

yatraiva jātaṃ sakalevaraṃ mana-
statraiva līnaṃ kurute sa yogāt ।
sa eva mukto nirahaṃkṛtiḥ sukhī
mūḍhā na jānanti hi piṇḍapātinaḥ ॥ 123॥

चित्तं विनिष्टं यदि भासितं स्या-
त्तत्र प्रतीतो मरुतोऽपि नाशः ।
न चेद्यदि स्यान्न तु तस्य शास्त्रं
नात्मप्रतीतिर्न गुरुर्न मोक्षः ॥ १२४॥

cittaṃ viniṣṭaṃ yadi bhāsitaṃ syā-
ttatra pratīto maruto'pi nāśaḥ ।
na cedyadi syānna tu tasya śāstraṃ
nātmapratītirna gururna mokṣaḥ ॥ 124॥

जलूका रुधिरं यद्वद्बलादाकर्षति स्वयम् ।
ब्रह्मनाडी तथा धातून्सन्तताभ्यासयोगतः ॥ १२५॥

jalūkā rudhiraṃ yadvadbalādākarṣati svayam ।
brahmanāḍī tathā dhātūnsantatābhyāsayogataḥ ॥ 125॥

अनेनाभ्यासयोगेन नित्यमासनबन्धतः ।
चित्तं विलीनतामेति बिन्दुर्नो यात्यधस्तथा ॥ १२६॥

anenābhyāsayogena nityamāsanabandhataḥ ।
cittaṃ vilīnatāmeti bindurno yātyadhastathā ॥ 126॥

रेचकं पूरकं मुक्त्वा वायुना स्थीयते स्थिरम् ।
नाना नादाः प्रवर्तन्ते संस्रवेच्चन्द्रमण्डलम् ॥ १२७॥

recakaṃ pūrakaṃ muktvā vāyunā sthīyate sthiram ।
nānā nādāḥ pravartante saṃsraveccandramaṇḍalam ॥ 127॥

नश्यन्ति क्षुत्पिपासाद्याः सर्वदोषास्ततस्तदा ।
स्वरूपे सच्चिदानन्दे स्थितिमाप्नोति केवलम् ॥ १२८॥

naśyanti kṣutpipāsādyāḥ sarvadoṣāstatastadā ।
svarūpe saccidānande sthitimāpnoti kevalam ॥ 128॥

कथितं तु तव प्रीत्या ह्येतदभ्यासलक्षणम् ।
मन्त्रो लयो हठो राजयोगोऽन्तर्भूमिकाः क्रमात् ॥ १२९॥

kathitaṃ tu tava prītyā hyetadabhyāsalakṣaṇam ।
mantro layo haṭho rājayogo'ntarbhūmikāḥ kramāt ॥ 129॥

एक एव चतुर्धाऽयं महायोगोऽभिधीयते ।
हकारेण बहिर्याति सकारेण विशेत्पुनः ॥ १३०॥

eka eva caturdhā'yaṃ mahāyogo'bhidhīyate ।
hakāreṇa bahiryāti sakāreṇa viśetpunaḥ ॥ 130॥

हंसहंसेति मन्त्रोऽयं सर्वैर्जीवश्च जप्यते ।
गुरुवाक्यात्सुषुम्नायां विपरीतो भवेज्जपः ॥ १३१॥

haṃsahaṃseti mantro'yaṃ sarvairjīvaśca japyate ।
guruvākyātsuṣumnāyāṃ viparīto bhavejjapaḥ ॥ 131॥

सोऽहंसोऽहमिति प्रोक्तो मन्त्रयोगः स उच्यते ।
प्रतीतिर्मन्त्रयोगाच्च जायते पश्चिमे पथि ॥ १३२॥

so'haṃso'hamiti prokto mantrayogaḥ sa ucyate ।
pratītirmantrayogācca jāyate paścime pathi ॥ 132॥

हकारेण तु सूर्यः स्यात्सकारेणेन्दुरुच्यते ।
सूर्याचन्द्रमसोरैक्यं हठ इत्यभिधीयते ॥ १३३॥

hakāreṇa tu sūryaḥ syātsakāreṇendurucyate ।
sūryācandramasoraikyaṃ haṭha ityabhidhīyate ॥ 133॥

हठेन ग्रस्यते जाड्यं सर्वदोषसमुद्भवम् ।
क्षेत्रज्ञः परमात्मा च तयोरैक्यं यदा भवेत् ॥ १३४॥

haṭhena grasyate jāḍyaṃ sarvadoṣasamudbhavam ।
kṣetrajñaḥ paramātmā ca tayoraikyaṃ yadā bhavet ॥ 134॥

तदैक्ये साधिते ब्रह्मंश्चित्तं याति विलीनताम् ।
पवनः स्थैर्यमायाति लययोगोदये सति ॥ १३५॥

tadaikye sādhite brahmaṃścittaṃ yāti vilīnatām ।
pavanaḥ sthairyamāyāti layayogodaye sati ॥ 135॥

लयात्सम्प्राप्यते सौख्यं स्वात्मानदं परं पदम् ।
योनिमध्ये महाक्षेत्रे जपाबन्धूकसंनिभम् ॥ १३६॥

layātsamprāpyate saukhyaṃ svātmānadaṃ paraṃ padam ।
yonimadhye mahākṣetre japābandhūkasaṃnibham ॥ 136॥

रजो वसति जन्तूनां देवीतत्त्वं समावृतम् ।
रजसो रेतसो योगाद्राजयोग इति स्मृतः ॥ १३७॥

rajo vasati jantūnāṃ devītattvaṃ samāvṛtam ।
rajaso retaso yogādrājayoga iti smṛtaḥ ॥ 137॥

अणिमादिपदं प्राप्य राजते राजयोगतः ।
प्राणापानसमायोगो ज्ञेयं योगचतुष्टयम् ॥ १३८॥

aṇimādipadaṃ prāpya rājate rājayogataḥ ।
prāṇāpānasamāyogo jñeyaṃ yogacatuṣṭayam ॥ 138॥

संक्षेपात्कथितं ब्रह्मन्नान्यथा शिवभाषितम् ।
क्रमेण प्राप्यते प्राप्यमभ्यासादेव नान्यथा ॥ १३९॥

saṃkṣepātkathitaṃ brahmannānyathā śivabhāṣitam ।
krameṇa prāpyate prāpyamabhyāsādeva nānyathā ॥ 139॥

एकेनैव शरीरेण योगाभ्यासाच्छनैःशनैः ।
चिरात्सम्प्राप्यते मुक्तिर्मर्कटक्रम एव सः ॥ १४०॥

ekenaiva śarīreṇa yogābhyāsācchanaiḥśanaiḥ ।
cirātsamprāpyate muktirmarkaṭakrama eva saḥ ॥ 140॥

योगसिद्धिं विना देहः प्रमादाद्यदि नश्यति ।
पूर्ववासनया युक्तः शरीरं चान्यदाप्नुयात् ॥ १४१॥

yogasiddhiṃ vinā dehaḥ pramādādyadi naśyati ।
pūrvavāsanayā yuktaḥ śarīraṃ cānyadāpnuyāt ॥ 141॥

ततः पुण्यवशात्सिद्धो गुरुणा सह संगतः ।
पश्चिमद्वारमार्गेण जायते त्वरितं फलम् ॥ १४२॥

tataḥ puṇyavaśātsiddho guruṇā saha saṃgataḥ ।
paścimadvāramārgeṇa jāyate tvaritaṃ phalam ॥ 142॥

पूर्वजन्मकृताभ्यासात्सत्त्वरं फलमश्नुते ।
एतदेव हि विज्ञेयं तत्काकमतमुच्यते ॥ १४३॥

pūrvajanmakṛtābhyāsātsattvaraṃ phalamaśnute ।
etadeva hi vijñeyaṃ tatkākamatamucyate ॥ 143॥

नास्ति काकमतादन्यदभ्यासाख्यमतः परम् ।
तेनैव प्राप्यते मुक्तिर्नान्यथा शिवभाषितम् ॥ १४४॥

nāsti kākamatādanyadabhyāsākhyamataḥ param ।
tenaiva prāpyate muktirnānyathā śivabhāṣitam ॥ 144॥

हठयोगक्रमात्काष्ठासहजीवलयादिकम् ।
नाकृतं मोक्षमार्गं स्यात्प्रसिद्धां पश्चिमं विना ॥ १४५॥

haṭhayogakramātkāṣṭhāsahajīvalayādikam ।
nākṛtaṃ mokṣamārgaṃ syātprasiddhāṃ paścimaṃ vinā ॥ 145॥

आदौ रोगाः प्रणश्यन्ति पश्चाज्जाड्यं शरीरजम् ।
ततः समरसो भूत्वा चन्द्रो वर्षत्यनारतम् ॥ १४६॥

ādau rogāḥ praṇaśyanti paścājjāḍyaṃ śarīrajam ।
tataḥ samaraso bhūtvā candro varṣatyanāratam ॥ 146॥

धातूंश्च संग्रहेद्वह्निः पवनेन समन्ततः ।
नाना नादाः प्रवर्तन्ते मार्दवं स्यात्कलेवरे ॥ १४७॥

dhātūṃśca saṃgrahedvahniḥ pavanena samantataḥ ।
nānā nādāḥ pravartante mārdavaṃ syātkalevare ॥ 147॥

जित्वा वृष्ट्यादिकं जाड्यं खेचरः स भवेन्नरः ।
सर्वज्ञोसौ भवेत्कामरूपः पवनवेगवान् ॥ १४८॥

jitvā vṛṣṭyādikaṃ jāḍyaṃ khecaraḥ sa bhavennaraḥ ।
sarvajñosau bhavetkāmarūpaḥ pavanavegavān ॥ 148॥

क्रीडते त्रिषु लिकेषु जायन्ते सिद्धयोऽखिलाः ।
कर्पूरे लीयमाने किं काठिन्यं तत्र विद्यते ॥ १४९॥

krīḍate triṣu likeṣu jāyante siddhayo'khilāḥ ।
karpūre līyamāne kiṃ kāṭhinyaṃ tatra vidyate ॥ 149॥

अहंकारक्षये तद्वद्देहे कठिना कुतः ।
सर्वकर्ता च योगीन्द्रः स्वतन्त्रोऽनन्तरूपवान् ॥ १५०॥

ahaṃkārakṣaye tadvaddehe kaṭhinā kutaḥ ।
sarvakartā ca yogīndraḥ svatantro'nantarūpavān ॥ 150॥

जीवन्मुक्तो महायोगी जायते नात्र संशयः ।
द्विविधाः सिद्धयो लोके कल्पिताऽकल्पितास्तथा ॥ १५१॥

jīvanmukto mahāyogī jāyate nātra saṃśayaḥ ।
dvividhāḥ siddhayo loke kalpitā'kalpitāstathā ॥ 151॥

रसौषधिक्रियाजालमन्त्राभ्यासाधिसाधनात् ।
सिद्ध्यन्ति सिद्धयो यास्तु कल्पितास्ताः प्रकीर्तिताः ॥ १५२॥

rasauṣadhikriyājālamantrābhyāsādhisādhanāt ।
siddhyanti siddhayo yāstu kalpitāstāḥ prakīrtitāḥ ॥ 152॥

अनित्या अल्पवीर्यास्ताः सिद्धयः साधनोद्भवाः ।
साधनेन विनाप्येवं जायन्ते स्वत एव हि ॥ १५३॥

anityā alpavīryāstāḥ siddhayaḥ sādhanodbhavāḥ ।
sādhanena vināpyevaṃ jāyante svata eva hi ॥ 153॥

स्वात्मयोगैकनिष्ठेषु स्वातन्त्र्याद्दीश्वरप्रियाः ।
प्रभूताः सिद्धयो यास्ताः कल्पनारहिताः स्मृताः ॥ १५४।
सिद्धानित्या महावीर्या इच्छारूपाः स्वयोगजाः ।
चिरकालात्प्रजायन्ते वासनारहितेषु च ॥ १५५॥

svātmayogaikaniṣṭheṣu svātantryāddīśvarapriyāḥ ।
prabhūtāḥ siddhayo yāstāḥ kalpanārahitāḥ smṛtāḥ ॥ 154।
siddhānityā mahāvīryā icchārūpāḥ svayogajāḥ ।
cirakālātprajāyante vāsanārahiteṣu ca ॥ 155॥

तास्तु गोप्या महायोगात्परमात्मपदेऽव्यये ।
विना कार्यं सदा गुप्तं योगसिद्धस्य लक्षणम् ॥ १५६॥

tāstu gopyā mahāyogātparamātmapade'vyaye ।
vinā kāryaṃ sadā guptaṃ yogasiddhasya lakṣaṇam ॥ 156॥

यथाकाशं समुद्दिश्य गच्छद्भिः पथिकैः पथि ।
नाना तीर्थानि दृश्यन्ते नानामार्गास्तु सिद्धयः ॥ १५७॥

yathākāśaṃ samuddiśya gacchadbhiḥ pathikaiḥ pathi ।
nānā tīrthāni dṛśyante nānāmārgāstu siddhayaḥ ॥ 157॥

स्वयमेव प्रजायन्ते लाभालाभविवर्जिते ।
योगमार्गे तथैवेदं सिद्धिजालं प्रवर्तते ॥ १५८॥

svayameva prajāyante lābhālābhavivarjite ।
yogamārge tathaivedaṃ siddhijālaṃ pravartate ॥ 158॥

परीक्षकैः स्वर्णकारैर्हेम सम्प्रोच्यते यथा ।
सिधिभिर्लक्षयेत्सिद्धं जीवन्मुक्तं तथैव च ॥ १५९॥

parīkṣakaiḥ svarṇakārairhema samprocyate yathā ।
sidhibhirlakṣayetsiddhaṃ jīvanmuktaṃ tathaiva ca ॥ 159॥

अलौकिकगुणस्तस्य कदाचिद्दृश्यते ध्रुवम् ।
सिद्धिभिः परिहीनं तु नरं बद्धं तु लक्षयेत् ॥ १६०॥

alaukikaguṇastasya kadāciddṛśyate dhruvam ।
siddhibhiḥ parihīnaṃ tu naraṃ baddhaṃ tu lakṣayet ॥ 160॥

अजरामरपिण्डो यो जीवन्मुक्तः स एव हि ।
पशुकुक्कुटकीटाद्या मृतिं सम्प्राप्नुवन्ति वै ॥ १६१॥

ajarāmarapiṇḍo yo jīvanmuktaḥ sa eva hi ।
paśukukkuṭakīṭādyā mṛtiṃ samprāpnuvanti vai ॥ 161॥

तेषां किं पिण्डपातेन मुक्तिर्भवति पद्मज ।
न बहिः प्राण आयाति पिण्डस्य पतनं कुतः ॥ १६२॥

teṣāṃ kiṃ piṇḍapātena muktirbhavati padmaja ।
na bahiḥ prāṇa āyāti piṇḍasya patanaṃ kutaḥ ॥ 162॥

पिण्डपातेन या मुक्तिः सा मुक्तिर्न तु हन्यते ।
देहे ब्रह्मत्वमायाते जलानां सैन्धवं यथा ॥ १६३॥

piṇḍapātena yā muktiḥ sā muktirna tu hanyate ।
dehe brahmatvamāyāte jalānāṃ saindhavaṃ yathā ॥ 163॥

अनन्यतां यदा याति तदा मुक्तः स उच्यते ।
विमतानि शरीराणि इन्द्रियाणि तथैव च ॥ १६४॥

ananyatāṃ yadā yāti tadā muktaḥ sa ucyate ।
vimatāni śarīrāṇi indriyāṇi tathaiva ca ॥ 164॥

ब्रह्म देहत्वमापन्नं वारि बुद्बुदतामिव ।
दशद्वार पुरं देहं दशनाडीमहापथम् ॥ १६५॥

brahma dehatvamāpannaṃ vāri budbudatāmiva ।
daśadvāra puraṃ dehaṃ daśanāḍīmahāpatham ॥ 165॥

दशभिर्वायुभिर्व्याप्तं दशेन्द्रियपरिच्छदम् ।
षडाधारापवरकं षडन्वयमहावनम् ॥ १६६॥

daśabhirvāyubhirvyāptaṃ daśendriyaparicchadam ।
ṣaḍādhārāpavarakaṃ ṣaḍanvayamahāvanam ॥ 166॥

चतुःपीठसमाकीर्णं चतुराम्नायदीपकम् ।
बिन्दुनादमहालिङ्गं शिवशक्तिनिकेतनम् ॥ १६७॥

catuḥpīṭhasamākīrṇaṃ caturāmnāyadīpakam ।
bindunādamahāliṅgaṃ śivaśaktiniketanam ॥ 167॥

देहं शिवालयं प्रोक्तं सिद्धिदं सर्वदेहिनाम् ।
गुदमेढ्रान्तरालस्थं मूलाधारं त्रिकोणकम् ॥ १६८॥

dehaṃ śivālayaṃ proktaṃ siddhidaṃ sarvadehinām ।
gudameḍhrāntarālasthaṃ mūlādhāraṃ trikoṇakam ॥ 168॥

शिवस्य जीवरूपस्य स्थानं तद्धि प्रचक्षते ।
यत्र कुण्डलिनीनाम परा शक्तिः प्रतिष्ठिता ॥ १६९॥

śivasya jīvarūpasya sthānaṃ taddhi pracakṣate ।
yatra kuṇḍalinīnāma parā śaktiḥ pratiṣṭhitā ॥ 169॥

यस्मादुत्पद्यते वायुर्यस्माद्वह्निः प्रवर्तते ।
यस्मादुत्पद्यते बिन्दुर्यस्मान्नादः प्रवर्तते ॥ १७०॥

yasmādutpadyate vāyuryasmādvahniḥ pravartate ।
yasmādutpadyate binduryasmānnādaḥ pravartate ॥ 170॥

यस्मादुत्पद्यते हंसो यस्मादुत्पद्यते मनः ।
तदेतत्कामरूपाख्यं पीठं कामफलप्रदम् ॥ १७१॥

yasmādutpadyate haṃso yasmādutpadyate manaḥ ।
tadetatkāmarūpākhyaṃ pīṭhaṃ kāmaphalapradam ॥ 171॥

स्वाधिष्ठानाह्वयं चक्रं लिङ्गमूले षडस्रके ।
नाभिदेशे स्थितं चक्रं दशारं मणिपूरकम् ॥ १७२॥

svādhiṣṭhānāhvayaṃ cakraṃ liṅgamūle ṣaḍasrake ।
nābhideśe sthitaṃ cakraṃ daśāraṃ maṇipūrakam ॥ 172॥

द्वादशारं महाचक्रं हृदये चाप्यनाहतम् ।
तदेतत्पूर्णगिर्याख्यं पीठं कमलसंभव ॥ १७३॥

dvādaśāraṃ mahācakraṃ hṛdaye cāpyanāhatam ।
tadetatpūrṇagiryākhyaṃ pīṭhaṃ kamalasaṃbhava ॥ 173॥

कण्ठकूपे विशुद्ध्याख्यं यच्चक्रं षोडशास्रकम् ।
पीठं जालन्धर नाम तिष्ठत्यत्र सुरेश्वर ॥ १७४॥

kaṇṭhakūpe viśuddhyākhyaṃ yaccakraṃ ṣoḍaśāsrakam ।
pīṭhaṃ jālandhara nāma tiṣṭhatyatra sureśvara ॥ 174॥

आज्ञा नाम भ्रुवोर्मध्ये द्विदलं चक्रमुत्तमम् ।
उड्यानाख्यं महापीठमुपरिष्टात्प्रतिष्ठितम् ॥ १७५॥

ājñā nāma bhruvormadhye dvidalaṃ cakramuttamam ।
uḍyānākhyaṃ mahāpīṭhamupariṣṭātpratiṣṭhitam ॥ 175॥

चतुरस्रं धरण्यादौ ब्रह्मा तत्राधिदेवता ।
अर्धचन्द्राकृति चलं विष्णुस्तस्याधिदेवता ॥ १७६॥

caturasraṃ dharaṇyādau brahmā tatrādhidevatā ।
ardhacandrākṛti calaṃ viṣṇustasyādhidevatā ॥ 176॥

त्रिकोणमण्डलं वह्नी रुद्रस्तस्याधिदेवता ।
वायोर्बिम्बं तु षट्कोणमीश्वरोऽस्याधिदेवता ॥ १७७॥

trikoṇamaṇḍalaṃ vahnī rudrastasyādhidevatā ।
vāyorbimbaṃ tu ṣaṭkoṇamīśvaro'syādhidevatā ॥ 177॥

आकाशमण्डलं वृत्तं देवतास्य सदाशिवः ।
नादरूपं भ्रुवोर्मध्ये मनसो मण्डलं विदुः ॥ १७८॥

ākāśamaṇḍalaṃ vṛttaṃ devatāsya sadāśivaḥ ।
nādarūpaṃ bhruvormadhye manaso maṇḍalaṃ viduḥ ॥ 178॥

इति प्रथमोऽध्यायः ॥ १॥

iti prathamo'dhyāyaḥ ॥ 1॥

पुनर्योगस्य माहात्म्यं श्रोतुमिच्छामि शङ्कर ।
यस्य विज्ञानमात्रेण खेचरीसमतां व्रजेत् ॥ १॥

punaryogasya māhātmyaṃ śrotumicchāmi śaṅkara ।
yasya vijñānamātreṇa khecarīsamatāṃ vrajet ॥ 1॥

शृणु ब्रह्मन्प्रवक्ष्यामि गोपनीयं प्रयत्नतः ।
द्वादशाब्दं तु शुश्रूषां यः कुर्यादप्रमादतः ॥ २॥

śṛṇu brahmanpravakṣyāmi gopanīyaṃ prayatnataḥ ।
dvādaśābdaṃ tu śuśrūṣāṃ yaḥ kuryādapramādataḥ ॥ 2॥

तस्मै वाच्यं यथातथ्यं दान्ताय ब्रह्मचारिणे ।
पाण्डित्यादर्थलोभाद्वा प्रमादाद्वा प्रयच्छति ॥ ३॥

tasmai vācyaṃ yathātathyaṃ dāntāya brahmacāriṇe ।
pāṇḍityādarthalobhādvā pramādādvā prayacchati ॥ 3॥

तेनाधीतं श्रुतं तेन तेन सर्वमनुष्ठितम् ।
मूलमन्त्रं विजानाति यो विद्वान्गुरुदर्शितम् ॥ ४॥

tenādhītaṃ śrutaṃ tena tena sarvamanuṣṭhitam ।
mūlamantraṃ vijānāti yo vidvāngurudarśitam ॥ 4॥

शिवशक्तिमयं मन्त्रं मूलाधारात्समुत्थितम् ।
तस्य मन्त्रस्य वै ब्रह्मञ्छ्रोता वक्ता च दुर्लभः ॥ ५॥

śivaśaktimayaṃ mantraṃ mūlādhārātsamutthitam ।
tasya mantrasya vai brahmañchrotā vaktā ca durlabhaḥ ॥ 5॥

एतत्पीठमिति प्रोक्तं नादलिङ्गं चिदात्मकम् ।
तस्य विज्ञानमात्रेण जीवन्मुक्तो भवेज्जनः ॥ ६॥

etatpīṭhamiti proktaṃ nādaliṅgaṃ cidātmakam ।
tasya vijñānamātreṇa jīvanmukto bhavejjanaḥ ॥ 6॥

अणिमादिकमैश्वर्यमचिरादेव जायते ।
मननात्प्राणनाच्चैव मद्रूपस्यावबोधनात् ॥ ७॥

aṇimādikamaiśvaryamacirādeva jāyate ।
mananātprāṇanāccaiva madrūpasyāvabodhanāt ॥ 7॥

मन्त्रमित्युच्यते ब्रह्मन्मदधिष्ठानतोऽपि वा ।
मूलत्वात्सर्वमन्त्राणां मूलाधारात्समुद्भवात् ॥ ८॥

mantramityucyate brahmanmadadhiṣṭhānato'pi vā ।
mūlatvātsarvamantrāṇāṃ mūlādhārātsamudbhavāt ॥ 8॥

मूलस्वरूपलिङ्गत्वान्मूलमन्त्र इति स्मृतः ।
सूक्ष्मत्वात्कारणात्वाच्च लयनाद्गमनादपि ॥ ९॥

mūlasvarūpaliṅgatvānmūlamantra iti smṛtaḥ ।
sūkṣmatvātkāraṇātvācca layanādgamanādapi ॥ 9॥

लक्षणात्परमेशस्य लिङ्गमित्यभिधीयते ।
संनिधानात्समस्तेषु जन्तुष्वपि च सन्ततम् ॥ १०॥

lakṣaṇātparameśasya liṅgamityabhidhīyate ।
saṃnidhānātsamasteṣu jantuṣvapi ca santatam ॥ 10॥

सूचकत्वाच्च रूपस्य सूत्रमित्यभिधीयते ।
महामाया महालक्ष्मीर्महादेवी सरस्वती ॥ ११॥

sūcakatvācca rūpasya sūtramityabhidhīyate ।
mahāmāyā mahālakṣmīrmahādevī sarasvatī ॥ 11॥

आधारशक्तिरव्यक्ता यया विश्वं प्रवर्तते ।
सूक्ष्माभा बिन्दुरूपेण पीठरूपेण वर्तते ॥ १२॥

ādhāraśaktiravyaktā yayā viśvaṃ pravartate ।
sūkṣmābhā bindurūpeṇa pīṭharūpeṇa vartate ॥ 12॥

बिन्दुपीठं विनिर्भिद्य नादलिङ्गमुपस्थितम् ।
प्राणेनोच्चार्यते ब्रह्मन्षण्मुखीकरणेन च ॥ १३॥

bindupīṭhaṃ vinirbhidya nādaliṅgamupasthitam ।
prāṇenoccāryate brahmanṣaṇmukhīkaraṇena ca ॥ 13॥

गुरूपदेशमार्गेण सहसैव प्रकाशते ।
स्थूलं सूक्ष्मं परं चेति त्रिविधं ब्रह्मणो वपुः ॥ १४॥

gurūpadeśamārgeṇa sahasaiva prakāśate ।
sthūlaṃ sūkṣmaṃ paraṃ ceti trividhaṃ brahmaṇo vapuḥ ॥ 14॥

पञ्चब्रह्ममयं रूपं स्थूलं वैराजमुच्यते ।
हिरण्यगर्भं सूक्ष्मं तु नादं बीजत्रयात्मकम् ॥ १५॥

pañcabrahmamayaṃ rūpaṃ sthūlaṃ vairājamucyate ।
hiraṇyagarbhaṃ sūkṣmaṃ tu nādaṃ bījatrayātmakam ॥ 15॥

परं ब्रह्म परं सत्यं सच्चिदानन्दलक्षणम् ।
अप्रमेयमनिर्देश्यमवाङ्मनसगोचरम् ॥ १६॥

paraṃ brahma paraṃ satyaṃ saccidānandalakṣaṇam ।
aprameyamanirdeśyamavāṅmanasagocaram ॥ 16॥

शुद्धं सूक्ष्मं निराकारं निर्विकारं निरञ्जनम् ।
अनन्तमपरिच्छेद्यमनूपममनामयम् ॥ १७॥

śuddhaṃ sūkṣmaṃ nirākāraṃ nirvikāraṃ nirañjanam ।
anantamaparicchedyamanūpamamanāmayam ॥ 17॥

आत्ममन्त्रसदाभ्यासात्परतत्त्वं प्रकाशते ।
तदभिव्यक्तचिह्नानि सिद्धिद्वाराणि मे शृणु ॥ १८॥

ātmamantrasadābhyāsātparatattvaṃ prakāśate ।
tadabhivyaktacihnāni siddhidvārāṇi me śṛṇu ॥ 18॥

दीपज्वालेन्दुखद्योतविद्युन्नक्षत्रभास्वराः ।
दृश्यन्ते सूक्ष्मरूपेण सदा युक्तस्य योगिनः ॥ १९॥

dīpajvālendukhadyotavidyunnakṣatrabhāsvarāḥ ।
dṛśyante sūkṣmarūpeṇa sadā yuktasya yoginaḥ ॥ 19॥

अणिमादिकमैश्वर्यमचिरात्तस्य जायते ।
नास्ति नादात्परो मन्त्रो न देवः स्वात्मनः परः ॥ २०॥

aṇimādikamaiśvaryamacirāttasya jāyate ।
nāsti nādātparo mantro na devaḥ svātmanaḥ paraḥ ॥ 20॥

नानुसन्धेः परा पूजा न हि तृप्तेः परं मुखम् ।
गोपनीयं प्रयत्नेन सर्वदा सिद्धिमिच्छता ।
मद्भक्त एतद्विज्ञाय कृत कृत्यः सुखी भवेत् ॥ २१॥

nānusandheḥ parā pūjā na hi tṛpteḥ paraṃ mukham ।
gopanīyaṃ prayatnena sarvadā siddhimicchatā ।
madbhakta etadvijñāya kṛta kṛtyaḥ sukhī bhavet ॥ 21॥

यस्य देवे परा भक्तिर्यथा देवे तथा गुरौ ।
तस्यैते कथिता ह्यर्थाः प्रकाशन्ते महात्मनः ॥ २२॥ इति ॥

yasya deve parā bhaktiryathā deve tathā gurau ।
tasyaite kathitā hyarthāḥ prakāśante mahātmanaḥ ॥ 22॥ iti ॥

इति द्वितीयोऽध्यायः ॥ २॥

iti dvitīyo'dhyāyaḥ ॥ 2॥

यन्नमस्यं चिदाख्यातं यत्सिद्धीनां च कारणम् ।
येन विज्ञातमात्रेण जन्मबन्धात्प्रमुच्यते ॥ १॥

yannamasyaṃ cidākhyātaṃ yatsiddhīnāṃ ca kāraṇam ।
yena vijñātamātreṇa janmabandhātpramucyate ॥ 1॥

अक्षरं परमो नादः शब्दब्रह्मेति कथ्यते ।
मूलाधारगता शक्तिः स्वाधारा बिन्दुरूपिणी ॥ २॥

akṣaraṃ paramo nādaḥ śabdabrahmeti kathyate ।
mūlādhāragatā śaktiḥ svādhārā bindurūpiṇī ॥ 2॥

तस्यामुत्पद्यते नादः सूक्ष्मबीजादिवाङ्कुरः ।
तां पश्यन्तीं विदुर्विश्वं यया पश्यन्ति योगिनः ॥ ३॥

tasyāmutpadyate nādaḥ sūkṣmabījādivāṅkuraḥ ।
tāṃ paśyantīṃ vidurviśvaṃ yayā paśyanti yoginaḥ ॥ 3॥

हृदये व्यज्यते घोषो गर्जत्पर्जन्यसंनिभः ।
तत्र स्थिता सुरेशान मध्यमेत्यभिधीयते ॥ ४॥

hṛdaye vyajyate ghoṣo garjatparjanyasaṃnibhaḥ ।
tatra sthitā sureśāna madhyametyabhidhīyate ॥ 4॥

प्राणेन च स्वराख्येन प्रथिता वैखरी पुनः ।
शाखापल्लवरूपेण ताल्वादिस्थानघट्टनात् ॥ ५॥

prāṇena ca svarākhyena prathitā vaikharī punaḥ ।
śākhāpallavarūpeṇa tālvādisthānaghaṭṭanāt ॥ 5॥

अकारादिक्षकारान्तान्यक्षराणि समीरयेत् ।
अक्षरेभ्यः पदानि स्युः पदेभ्यो वाक्यसंभवः ॥ ६॥

akārādikṣakārāntānyakṣarāṇi samīrayet ।
akṣarebhyaḥ padāni syuḥ padebhyo vākyasaṃbhavaḥ ॥ 6॥

सर्वे वाक्यात्मका मन्त्रा वेदशास्त्राणि कृत्स्नशः ।
पुराणानि च काव्यानि भाषाश्च विविधा अपि ॥ ७॥

sarve vākyātmakā mantrā vedaśāstrāṇi kṛtsnaśaḥ ।
purāṇāni ca kāvyāni bhāṣāśca vividhā api ॥ 7॥

सप्तस्वराश्च गाथाश्च सर्वे नादसमुद्भवाः ।
एषा सरस्वती देवी सर्वभूतगुहाश्रया ॥ ८॥

saptasvarāśca gāthāśca sarve nādasamudbhavāḥ ।
eṣā sarasvatī devī sarvabhūtaguhāśrayā ॥ 8॥

वायुना वह्नियुक्तेन प्रेर्यमाणा शनैः शनैः ।
तद्विवर्तपदैर्वाक्यैरित्येवं वर्तते सदा ॥ ९॥

vāyunā vahniyuktena preryamāṇā śanaiḥ śanaiḥ ।
tadvivartapadairvākyairityevaṃ vartate sadā ॥ 9॥

य इमां वैखरी शक्तिं योगी स्वात्मनि पश्यति ।
स वाक्सिद्धिमवाप्नोति सरस्वत्याः प्रसादतः ॥ १०॥

ya imāṃ vaikharī śaktiṃ yogī svātmani paśyati ।
sa vāksiddhimavāpnoti sarasvatyāḥ prasādataḥ ॥ 10॥

वेदशास्त्रपुराणानां स्वयं कर्ता भविष्यति ।
यत्र बिन्दुश्च नादश्च सोमसूर्याग्निवायवः ॥ ११॥

vedaśāstrapurāṇānāṃ svayaṃ kartā bhaviṣyati ।
yatra binduśca nādaśca somasūryāgnivāyavaḥ ॥ 11॥

इन्द्रियाणि च सर्वाणि लयं गच्छन्ति सुव्रत ।
वायवो यत्र लीयन्ते मनो यत्र विलीयते ॥ १२॥

indriyāṇi ca sarvāṇi layaṃ gacchanti suvrata ।
vāyavo yatra līyante mano yatra vilīyate ॥ 12॥

यं लब्ध्वा चापरं लाभं मन्यते नाधिकं ततः ।
यस्मिंस्थितो न दुःखेन गुरुणापि विचाल्यते ॥ १३॥

yaṃ labdhvā cāparaṃ lābhaṃ manyate nādhikaṃ tataḥ ।
yasmiṃsthito na duḥkhena guruṇāpi vicālyate ॥ 13॥

यत्रोपरमते चित्तं निरुद्धं योगसेवया ।
यत्र चैवात्मनात्मानं पश्यन्नात्मनि तुष्यति ॥ १४॥

yatroparamate cittaṃ niruddhaṃ yogasevayā ।
yatra caivātmanātmānaṃ paśyannātmani tuṣyati ॥ 14॥

सुखमात्यन्तिकं यत्तद्बुद्धिग्राह्यमतीन्द्रियम् ।
एतत्क्षराक्षरातीतमनक्षरमितीर्यते ॥ १५॥

sukhamātyantikaṃ yattadbuddhigrāhyamatīndriyam ।
etatkṣarākṣarātītamanakṣaramitīryate ॥ 15॥

क्षरः सर्वाणि भूतानि सूत्रात्माऽक्षर उच्यते ।
अक्षरं परमं ब्रह्म निर्विशेषं निरञ्जनम् ॥ १६॥

kṣaraḥ sarvāṇi bhūtāni sūtrātmā'kṣara ucyate ।
akṣaraṃ paramaṃ brahma nirviśeṣaṃ nirañjanam ॥ 16॥

अलक्षणमलक्षं तदप्रतर्क्यमनूपमम् ।
अपारपारमच्छेद्यमचिन्त्यमतिनिर्मलम् ॥ १७॥

alakṣaṇamalakṣaṃ tadapratarkyamanūpamam ।
apārapāramacchedyamacintyamatinirmalam ॥ 17॥

आधारं सर्वभूतानामनाधारमनामयम् ।
अप्रमाणमनिर्देश्यमप्रमेयमतीन्द्रियम् ॥ १८॥

ādhāraṃ sarvabhūtānāmanādhāramanāmayam ।
apramāṇamanirdeśyamaprameyamatīndriyam ॥ 18॥

अस्थूलमनणुह्रस्वमदीर्घमजमव्ययम् ।
अशब्दमस्पर्शरूपमचक्षुःश्रोत्रनामकम् ॥ १९॥

asthūlamanaṇuhrasvamadīrghamajamavyayam ।
aśabdamasparśarūpamacakṣuḥśrotranāmakam ॥ 19॥

सर्वज्ञं सर्वगं शान्तं सर्वेषां हृदये स्थितम् ।
सुसंवेद्यं गुरुमतात्सुदुर्बोधमचेतसाम् ॥ २०॥

sarvajñaṃ sarvagaṃ śāntaṃ sarveṣāṃ hṛdaye sthitam ।
susaṃvedyaṃ gurumatātsudurbodhamacetasām ॥ 20॥

निष्कलं निर्गुणं शान्तं निर्विकारं निराश्रयम् ।
निर्लेपकं निरापायं कूटस्थमचलं ध्रुवम् ॥ २१॥

niṣkalaṃ nirguṇaṃ śāntaṃ nirvikāraṃ nirāśrayam ।
nirlepakaṃ nirāpāyaṃ kūṭasthamacalaṃ dhruvam ॥ 21॥

ज्योतिषामपि तज्ज्योतिस्तमःपारे प्रतिष्ठितम् ।
भावाभावविनिर्मुक्तं भावनामात्रगोचरम् ॥ २२॥

jyotiṣāmapi tajjyotistamaḥpāre pratiṣṭhitam ।
bhāvābhāvavinirmuktaṃ bhāvanāmātragocaram ॥ 22॥

भक्तिगम्यं परं तत्त्वमन्तर्लीनेन चेतसा ।
भावनामात्रमेवात्र कारणं पद्मसंभव ॥ २३॥

bhaktigamyaṃ paraṃ tattvamantarlīnena cetasā ।
bhāvanāmātramevātra kāraṇaṃ padmasaṃbhava ॥ 23॥

यथा देहान्तरप्राप्तेः कारणं भावना नृणाम् ।
विषयं ध्यायतः पुंसो विषये रमते मनः ॥ २४॥

yathā dehāntaraprāpteḥ kāraṇaṃ bhāvanā nṛṇām ।
viṣayaṃ dhyāyataḥ puṃso viṣaye ramate manaḥ ॥ 24॥

मामनुस्मरतश्चित्तं मय्येवात्र विलीयते ।
सर्वज्ञत्वं परेशत्वं सर्वसम्पूर्णशक्तिता ।
अनन्तशक्तिमत्त्वं च मदनुस्मरणाद्भवेत् ॥ २५॥ इति॥

māmanusmarataścittaṃ mayyevātra vilīyate ।
sarvajñatvaṃ pareśatvaṃ sarvasampūrṇaśaktitā ।
anantaśaktimattvaṃ ca madanusmaraṇādbhavet ॥ 25॥ iti॥

इति तृतीयोऽध्यायः ॥ ३॥

iti tṛtīyo'dhyāyaḥ ॥ 3॥

चैतनस्यैकरूपत्वद्भेदो युक्तो न कर्हिचित् ।
जीवत्वं च तथा ज्ञेयं रज्ज्वां सर्पग्रहो यथा ॥ १॥

caitanasyaikarūpatvadbhedo yukto na karhicit ।
jīvatvaṃ ca tathā jñeyaṃ rajjvāṃ sarpagraho yathā ॥ 1॥

रज्ज्वज्ञानात्क्षणेनैव यद्वद्रज्जुर्हि सर्पिणी ।
भाति तद्वच्चितिः साक्षाद्विश्वाकारेण केवला ॥ २॥

rajjvajñānātkṣaṇenaiva yadvadrajjurhi sarpiṇī ।
bhāti tadvaccitiḥ sākṣādviśvākāreṇa kevalā ॥ 2॥

उपादानं प्रपञ्चस्य ब्रह्मणोऽन्यन्न विद्यते ।
तस्मात्सर्वप्रपञ्चोऽयं ब्रह्मैवास्ति न चेतरत् ॥ ३॥

upādānaṃ prapañcasya brahmaṇo'nyanna vidyate ।
tasmātsarvaprapañco'yaṃ brahmaivāsti na cetarat ॥ 3॥

व्याप्यव्याप्यकता मिथ्या सर्वमात्मेति शासनात् ।
इति ज्ञाते परे तत्त्वे भेदस्यावसरः कुतः ॥ ४॥

vyāpyavyāpyakatā mithyā sarvamātmeti śāsanāt ।
iti jñāte pare tattve bhedasyāvasaraḥ kutaḥ ॥ 4॥

ब्रह्मणः सर्वभूतानि जायन्ते परमात्मनः ।
तस्मादेतानि ब्रह्मैव भवन्तीति विचिन्तय ॥ ५॥

brahmaṇaḥ sarvabhūtāni jāyante paramātmanaḥ ।
tasmādetāni brahmaiva bhavantīti vicintaya ॥ 5॥

ब्रह्मैव सर्वनामानि रूपाणि विविधानि च ।
कर्माण्यपि समग्राणि बिभर्तीति विभावय ॥ ६॥

brahmaiva sarvanāmāni rūpāṇi vividhāni ca ।
karmāṇyapi samagrāṇi bibhartīti vibhāvaya ॥ 6॥

सुवर्णाज्जायमानस्य सुवर्णत्वं च शाश्वतम् ।
ब्रह्मणो जायमानस्य ब्रह्मत्वं च तथा भवेत् ॥ ७॥

suvarṇājjāyamānasya suvarṇatvaṃ ca śāśvatam ।
brahmaṇo jāyamānasya brahmatvaṃ ca tathā bhavet ॥ 7॥

स्वल्पमप्यन्तरं कृत्वा जीवात्मपरमात्मनोः ।
यस्तिष्ठति विमूढात्मा भयं तस्यापि भाषितम् ॥ ८॥

svalpamapyantaraṃ kṛtvā jīvātmaparamātmanoḥ ।
yastiṣṭhati vimūḍhātmā bhayaṃ tasyāpi bhāṣitam ॥ 8॥

यदज्ञानद्भवेद्द्वैतमितरत्तत्प्रपश्यति ।
आत्मत्वेन तदा सर्वं नेतरत्तत्र चाण्वपि ॥ ९॥

yadajñānadbhaveddvaitamitarattatprapaśyati ।
ātmatvena tadā sarvaṃ netarattatra cāṇvapi ॥ 9॥

अनुभूतोऽप्ययं लोको व्यवहारक्षमोऽपि सन् ।
असद्रूपो यथा स्वप्न उत्तरक्षणबाधितः ॥ १०॥

anubhūto'pyayaṃ loko vyavahārakṣamo'pi san ।
asadrūpo yathā svapna uttarakṣaṇabādhitaḥ ॥ 10॥

स्वप्ने जागरितं नास्ति जागरे स्वप्नता नहि ।
द्वयमेव लये नास्ति लयोऽपि ह्यनयोर्न च ॥ ११॥

svapne jāgaritaṃ nāsti jāgare svapnatā nahi ।
dvayameva laye nāsti layo'pi hyanayorna ca ॥ 11॥

त्रयमेव भवेन्मिथ्या गुणत्रयविनिर्मितम् ।
अस्य द्रष्टा गुणातीतो नित्यो ह्येष चिदात्मकः ॥ १२॥

trayameva bhavenmithyā guṇatrayavinirmitam ।
asya draṣṭā guṇātīto nityo hyeṣa cidātmakaḥ ॥ 12॥

यद्वन्मृदि घटभ्रान्तिः शुक्तौ हि रजतस्थितिः ।
तद्वद्ब्रह्मणि जीवत्वं वीक्षमाणे विनश्यति ॥ १३॥

yadvanmṛdi ghaṭabhrāntiḥ śuktau hi rajatasthitiḥ ।
tadvadbrahmaṇi jīvatvaṃ vīkṣamāṇe vinaśyati ॥ 13॥

यथा मृदि घटो नाम कनके कुण्डलाभिधा ।
शुक्तौ हि रजतख्यातिर्जीवशब्दस्तथा परे ॥ १४॥

yathā mṛdi ghaṭo nāma kanake kuṇḍalābhidhā ।
śuktau hi rajatakhyātirjīvaśabdastathā pare ॥ 14॥

यथैव व्योम्नि नीलत्वं यथा नीरं मरुस्थले ।
पुरुषत्वं यथा स्थाणौ तद्वद्विश्वं चिदात्मनि ॥ १५॥

yathaiva vyomni nīlatvaṃ yathā nīraṃ marusthale ।
puruṣatvaṃ yathā sthāṇau tadvadviśvaṃ cidātmani ॥ 15॥

यथैव शून्यो वेतालो गन्धर्वाणं पुरं यथा ।
यथाकाशे द्विचन्द्रत्वं तद्वत्सत्ये जगत्स्थितिः ॥ १६॥

yathaiva śūnyo vetālo gandharvāṇaṃ puraṃ yathā ।
yathākāśe dvicandratvaṃ tadvatsatye jagatsthitiḥ ॥ 16॥

यथा तरङ्गकल्लोलैर्जलमेव स्फुरत्यलम् ।
घटनाम्ना यथा पृथ्वी पटनाम्ना हि तन्तवः ॥ १७॥

yathā taraṅgakallolairjalameva sphuratyalam ।
ghaṭanāmnā yathā pṛthvī paṭanāmnā hi tantavaḥ ॥ 17॥

जगन्नाम्ना चिदाभाति सर्वं ब्रह्मैव केवलम् ।
यथा वन्ध्यासुतो नास्ति यथा नस्ति मरौ जलम् ॥ १८॥

jagannāmnā cidābhāti sarvaṃ brahmaiva kevalam ।
yathā vandhyāsuto nāsti yathā nasti marau jalam ॥ 18॥

यथा नास्ति नभोवृक्षस्तथा नास्ति जगत्स्थितिः ।
गृह्यमाने घटे यद्वन्मृत्तिका भाति वै बलात् ॥ १९॥

yathā nāsti nabhovṛkṣastathā nāsti jagatsthitiḥ ।
gṛhyamāne ghaṭe yadvanmṛttikā bhāti vai balāt ॥ 19॥

वीक्ष्यमाणे प्रपञ्चे तु ब्रह्मैवाभाति भासुरम् ।
सदैवात्मा विशुद्धोऽस्मि ह्यशुद्धो भाति वै सदा ॥ २०॥

vīkṣyamāṇe prapañce tu brahmaivābhāti bhāsuram ।
sadaivātmā viśuddho'smi hyaśuddho bhāti vai sadā ॥ 20॥

यथैव द्विविधा रज्जुर्ज्ञानिनोऽज्ञानिनोऽनिशम् ।
यथैव मृन्मयः कुंभस्तद्वद्देहोऽपि चिन्मयः ॥ २१॥

yathaiva dvividhā rajjurjñānino'jñānino'niśam ।
yathaiva mṛnmayaḥ kuṃbhastadvaddeho'pi cinmayaḥ ॥ 21॥

आत्मानात्मविवेकोऽयं मुधैव क्रियते बुधैः ॥

ātmānātmaviveko'yaṃ mudhaiva kriyate budhaiḥ ॥

सर्पत्वेन यथा रज्जू रजतत्वेन शुक्तिका ॥ २२॥

sarpatvena yathā rajjū rajatatvena śuktikā ॥ 22॥

विनिर्णीता विमूढेन देहत्वेन तथात्मता ।
घटत्वेन यथा पृथ्वी जलत्वेन मरीचिका ॥ २३॥

vinirṇītā vimūḍhena dehatvena tathātmatā ।
ghaṭatvena yathā pṛthvī jalatvena marīcikā ॥ 23॥

गृहत्वेन हि काष्ठानि खड्गत्वेन हि लोहता ।
तद्वदात्मनि देहत्वं पश्यत्यज्ञानयोगतः ॥ २४॥

gṛhatvena hi kāṣṭhāni khaḍgatvena hi lohatā ।
tadvadātmani dehatvaṃ paśyatyajñānayogataḥ ॥ 24॥

इति॥ इति चतुर्थोऽध्यायः ॥ ४॥

iti॥ iti caturtho'dhyāyaḥ ॥ 4॥

पुनर्योगं प्रवक्ष्यामि गुह्यं ब्रह्मस्वरूपकम् ।
समाहितमना भूत्वा शृणु ब्रह्मन्यथाक्रमम् ॥ १॥

punaryogaṃ pravakṣyāmi guhyaṃ brahmasvarūpakam ।
samāhitamanā bhūtvā śṛṇu brahmanyathākramam ॥ 1॥

दशद्वारपुरं देहं दशनाडीमहापथम् ।
दशभिर्वायुभिर्व्याप्तं दशेन्द्रियपरिच्छदम् ॥ २॥

daśadvārapuraṃ dehaṃ daśanāḍīmahāpatham ।
daśabhirvāyubhirvyāptaṃ daśendriyaparicchadam ॥ 2॥

षडाधारापवरकं षडन्वयमहावनम् ।
चतुःपीठसमाकीर्णं चतुराम्नायदीपकम् ॥ ३॥

ṣaḍādhārāpavarakaṃ ṣaḍanvayamahāvanam ।
catuḥpīṭhasamākīrṇaṃ caturāmnāyadīpakam ॥ 3॥

बिन्दुनादमहालिङ्गविष्णुलक्ष्मीनिकेतनम् ।
देहं विष्ण्वालयं प्रोक्तं सिद्धिदं सर्वदेहिनाम् ॥ ४॥

bindunādamahāliṅgaviṣṇulakṣmīniketanam ।
dehaṃ viṣṇvālayaṃ proktaṃ siddhidaṃ sarvadehinām ॥ 4॥

गुदमेढ्रान्तरालस्थं मूलाधारं त्रिकोणकम् ।
शिवस्य जीवरूपस्य स्थानं तद्धि प्रचक्षते ॥ ५॥

gudameḍhrāntarālasthaṃ mūlādhāraṃ trikoṇakam ।
śivasya jīvarūpasya sthānaṃ taddhi pracakṣate ॥ 5॥

यत्र कुण्डलिनी नाम परा शक्तिः प्रतिष्ठिता ।
यस्मादुत्पद्यते वायुर्यस्माद्वह्निः प्रवर्तते ॥ ६॥

yatra kuṇḍalinī nāma parā śaktiḥ pratiṣṭhitā ।
yasmādutpadyate vāyuryasmādvahniḥ pravartate ॥ 6॥

यस्मादुत्पद्यते बिन्दुर्यस्मान्नादः प्रवर्तते ।
यस्मादुत्पद्यते हंसो यस्मादुत्पद्यते मनः ॥ ७॥

yasmādutpadyate binduryasmānnādaḥ pravartate ।
yasmādutpadyate haṃso yasmādutpadyate manaḥ ॥ 7॥

तदेतत्कामरूपाख्यं पीठं कामफलप्रदम् ।
स्वाधिष्ठानह्वयं चक्रं लिङ्गमूले षडस्रकम् ॥ ८॥

tadetatkāmarūpākhyaṃ pīṭhaṃ kāmaphalapradam ।
svādhiṣṭhānahvayaṃ cakraṃ liṅgamūle ṣaḍasrakam ॥ 8॥

नाभिदेशे स्थितं चक्रं दशास्रं मणिपूरकम् ।
द्वादशारं महाचक्रं हृदये चाप्यनाहतम् ॥ ९॥

nābhideśe sthitaṃ cakraṃ daśāsraṃ maṇipūrakam ।
dvādaśāraṃ mahācakraṃ hṛdaye cāpyanāhatam ॥ 9॥

तदेतत्पूर्णगिर्याख्यं पीठं कमलसंभव ।
कण्ठकूपे विशुद्धाख्यं यच्चक्रं षोडशास्रकम् ॥ १०॥

tadetatpūrṇagiryākhyaṃ pīṭhaṃ kamalasaṃbhava ।
kaṇṭhakūpe viśuddhākhyaṃ yaccakraṃ ṣoḍaśāsrakam ॥ 10॥

पीठं जालन्धरं नाम तिष्ठत्यत्र चतुर्मुख ।
आज्ञा नाम भ्रुवोर्मध्ये द्विदलं चक्रमुत्तमम् ॥ ११॥

pīṭhaṃ jālandharaṃ nāma tiṣṭhatyatra caturmukha ।
ājñā nāma bhruvormadhye dvidalaṃ cakramuttamam ॥ 11॥

उड्यानाख्यं महापीठमुपरिष्टात्प्रतिष्ठितम् ।
स्थानान्येतानि देहेऽस्मिञ्छक्तिरूपं प्रकाशते ॥ १२॥

uḍyānākhyaṃ mahāpīṭhamupariṣṭātpratiṣṭhitam ।
sthānānyetāni dehe'smiñchaktirūpaṃ prakāśate ॥ 12॥

चतुरस्रधरण्यादौ ब्रह्मा तत्राधिदेवता ।
अर्धचन्द्राकृति जलं विष्णुस्तस्याधिदेवता ॥ १३॥

caturasradharaṇyādau brahmā tatrādhidevatā ।
ardhacandrākṛti jalaṃ viṣṇustasyādhidevatā ॥ 13॥

त्रिकोणमण्डलं वह्नी रुद्रस्तस्याधिदेवता ।
वायोर्बिंबं तु षट्कोणं संकर्षोऽत्राधिदेवता ॥ १४॥

trikoṇamaṇḍalaṃ vahnī rudrastasyādhidevatā ।
vāyorbiṃbaṃ tu ṣaṭkoṇaṃ saṃkarṣo'trādhidevatā ॥ 14॥

आकाशमण्डलं वृत्तं श्रीमन्नारायणोऽत्राधिदेवता ।
नादरूपं भ्रुवोर्मध्ये मनसो मण्डलं विदुः ॥ १५॥

ākāśamaṇḍalaṃ vṛttaṃ śrīmannārāyaṇo'trādhidevatā ।
nādarūpaṃ bhruvormadhye manaso maṇḍalaṃ viduḥ ॥ 15॥

शांभवस्थानमेतत्ते वर्णितं पद्मसंभव ।
अतः परं प्रवक्ष्यामि नाडीचक्रस्य निर्णयम् ॥ १६॥

śāṃbhavasthānametatte varṇitaṃ padmasaṃbhava ।
ataḥ paraṃ pravakṣyāmi nāḍīcakrasya nirṇayam ॥ 16॥

मूलाधारत्रिकोणस्था सुषुम्ना द्वादशाङ्गुला ।
मूलार्धच्छिन्नवंशाभा ब्रह्मनाडीति सा स्मृता ॥ १७॥

mūlādhāratrikoṇasthā suṣumnā dvādaśāṅgulā ।
mūlārdhacchinnavaṃśābhā brahmanāḍīti sā smṛtā ॥ 17॥

इडा च पिङ्गला चैव तस्याः पार्श्वद्वये गते ।
विलंबिन्यामनुस्यूते नासिकान्तमुपागते ॥ १८॥

iḍā ca piṅgalā caiva tasyāḥ pārśvadvaye gate ।
vilaṃbinyāmanusyūte nāsikāntamupāgate ॥ 18॥

इडायां हेमरूपेण वायुर्वामेन गच्छति ।
पिङ्गलायां तु सूर्यात्मा याति दक्षिणपार्श्वतः ॥ १९॥

iḍāyāṃ hemarūpeṇa vāyurvāmena gacchati ।
piṅgalāyāṃ tu sūryātmā yāti dakṣiṇapārśvataḥ ॥ 19॥

विलंबिनीति या नाडी व्यक्ता नाभौ प्रतिष्ठिता ।
तत्र नाड्यः समुत्पन्नस्तिर्यगूर्ध्वमधोमुखाः ॥ २०॥

vilaṃbinīti yā nāḍī vyaktā nābhau pratiṣṭhitā ।
tatra nāḍyaḥ samutpannastiryagūrdhvamadhomukhāḥ ॥ 20॥

तन्नाभिचक्रमित्युक्तं कुक्कुटाण्डमिव स्थितम् ।
गान्धारी हस्तिजिह्वा च तस्मान्नेत्रद्वयं गते ॥ २१॥

tannābhicakramityuktaṃ kukkuṭāṇḍamiva sthitam ।
gāndhārī hastijihvā ca tasmānnetradvayaṃ gate ॥ 21॥

पूषा चालम्बुसा चैव श्रोत्रद्वयमुपागते ।
शूरा नाम महानाडी तस्माद्भ्रूमध्यमाश्रिता ॥ २२॥

pūṣā cālambusā caiva śrotradvayamupāgate ।
śūrā nāma mahānāḍī tasmādbhrūmadhyamāśritā ॥ 22॥

विश्वोदरी तु या नाडी सा भुङ्क्तेऽन्नं चतुर्विधम् ।
सरस्वती तु या नाडी सा जिह्वान्तं प्रसर्पति ॥ २३॥

viśvodarī tu yā nāḍī sā bhuṅkte'nnaṃ caturvidham ।
sarasvatī tu yā nāḍī sā jihvāntaṃ prasarpati ॥ 23॥

राकाह्वया तु या नाडी पीत्वा च सलिलं क्षणात् ।
क्षुतमुत्पादयेद् घ्राणे श्लेष्माणं संचिनोति च ॥ २४॥

rākāhvayā tu yā nāḍī pītvā ca salilaṃ kṣaṇāt ।
kṣutamutpādayed ghrāṇe śleṣmāṇaṃ saṃcinoti ca ॥ 24॥

कण्ठकूपोद्भवा नाडी शङ्खिनाख्या त्वधोमुखी ।
अन्नसारं समादाय मूर्ध्नि संचिनुते सदा ॥ २५॥

kaṇṭhakūpodbhavā nāḍī śaṅkhinākhyā tvadhomukhī ।
annasāraṃ samādāya mūrdhni saṃcinute sadā ॥ 25॥

नाभेरधोगतास्तिस्रो जाडयः स्युरधोमुखः ।
मलं त्यजेत्कुहूर्नाडी मूत्रं मुञ्चति वारुणी ॥ २६॥

nābheradhogatāstisro jāḍayaḥ syuradhomukhaḥ ।
malaṃ tyajetkuhūrnāḍī mūtraṃ muñcati vāruṇī ॥ 26॥

चित्राख्या सीविनि नाडी शुक्लमोचनकारणी ।
नाडीचक्रमिति प्रोक्तं बिन्दुरूपमतः शृणु ॥ २७॥

citrākhyā sīvini nāḍī śuklamocanakāraṇī ।
nāḍīcakramiti proktaṃ bindurūpamataḥ śṛṇu ॥ 27॥

स्थूलं सूक्ष्मं परं चेति त्रिविधं ब्रह्मणो वपुः ।
स्थूलं शुक्लात्मकं बिन्दुः सूक्ष्मं पञ्चाग्निरूपकम् ॥ २८॥

sthūlaṃ sūkṣmaṃ paraṃ ceti trividhaṃ brahmaṇo vapuḥ ।
sthūlaṃ śuklātmakaṃ binduḥ sūkṣmaṃ pañcāgnirūpakam ॥ 28॥

सोमात्मकः परः प्रोक्तः सदा साक्षी सदाच्युतः ।
पातालानामधोभागे कालाग्निर्यः प्रतिष्ठितः ॥ २९॥

somātmakaḥ paraḥ proktaḥ sadā sākṣī sadācyutaḥ ।
pātālānāmadhobhāge kālāgniryaḥ pratiṣṭhitaḥ ॥ 29॥

समूलाग्निः शरीरेऽग्निर्यस्मान्नादः प्रजायते ।
वडवाग्निः शरीरस्थो ह्यस्थिमध्ये प्रवर्तते ॥ ३०॥

samūlāgniḥ śarīre'gniryasmānnādaḥ prajāyate ।
vaḍavāgniḥ śarīrastho hyasthimadhye pravartate ॥ 30॥

काष्ठपाषाणयोर्वह्निर्ह्यस्थिमध्ये प्रवर्तते ।
काष्ठपाषणजो वह्निः पार्थिवो ग्रहणीगतः॥ ३१॥

kāṣṭhapāṣāṇayorvahnirhyasthimadhye pravartate ।
kāṣṭhapāṣaṇajo vahniḥ pārthivo grahaṇīgataḥ॥ 31॥

अन्तरिक्षगतो वह्निर्वैद्युतः स्वान्तरात्मकः ।
नभस्थः सूर्यरूपोऽग्निर्नाभिमण्डलमाश्रितः ॥ ३२॥

antarikṣagato vahnirvaidyutaḥ svāntarātmakaḥ ।
nabhasthaḥ sūryarūpo'gnirnābhimaṇḍalamāśritaḥ ॥ 32॥

विषं वर्षति सूर्योऽसौ स्रवत्यमृतमुन्मुखः ।
तालुमूले स्थितश्चन्द्रः सुधां वर्षत्यधोमुखः ॥ ३३॥

viṣaṃ varṣati sūryo'sau sravatyamṛtamunmukhaḥ ।
tālumūle sthitaścandraḥ sudhāṃ varṣatyadhomukhaḥ ॥ 33॥

भ्रूमध्यनिलयो बिन्दुः शुद्धस्फटिकसंनिभः ।
महाविष्णोश्च देवस्य तत्सूक्ष्मं रूपमुच्यते ॥ ३४॥

bhrūmadhyanilayo binduḥ śuddhasphaṭikasaṃnibhaḥ ।
mahāviṣṇośca devasya tatsūkṣmaṃ rūpamucyate ॥ 34॥

एतत्पञ्चाग्निरूपं यो भावयेद्बुद्धिमान्धिया ।
तेन भुक्तं च पीतं च हुतमेव न संशयः ॥ ३५॥

etatpañcāgnirūpaṃ yo bhāvayedbuddhimāndhiyā ।
tena bhuktaṃ ca pītaṃ ca hutameva na saṃśayaḥ ॥ 35॥

सुखसंसेवितं स्वप्नं सुजीर्णमितभोजनम्।ज् ।
शरीरशुद्धिं कृत्वादौ सुखमासनमास्थितः ॥ ३६॥

sukhasaṃsevitaṃ svapnaṃ sujīrṇamitabhojanam।j ।
śarīraśuddhiṃ kṛtvādau sukhamāsanamāsthitaḥ ॥ 36॥

प्राणस्य शोधयेन्मार्गं रेचपूरककुम्भकैः ।
गुदमाकुञ्च्य यत्नेन मूलशक्तिं प्रपूजयेत् ॥ ३७॥

prāṇasya śodhayenmārgaṃ recapūrakakumbhakaiḥ ।
gudamākuñcya yatnena mūlaśaktiṃ prapūjayet ॥ 37॥

नाभौ लिङ्गस्य मध्ये तु उड्यानाख्यं च बन्धयेत् ।
उड्डीय याति तेनैव शक्तितोड्यानपीठकम् ॥ ३८॥

nābhau liṅgasya madhye tu uḍyānākhyaṃ ca bandhayet ।
uḍḍīya yāti tenaiva śaktitoḍyānapīṭhakam ॥ 38॥

कण्ठं सङ्कोचयेत्किंचिद्बन्धो जालन्धरि ह्ययम् ।
बन्धयेत्खेचरि मुद्रां दृढचित्तः समाहितः ॥ ३९॥

kaṇṭhaṃ saṅkocayetkiṃcidbandho jālandhari hyayam ।
bandhayetkhecari mudrāṃ dṛḍhacittaḥ samāhitaḥ ॥ 39॥

कपालविवरे जिह्वा प्रविष्टा विपरीतगा ।
भ्रुवोरन्तर्गता दृष्टिर्मुद्रा भवति खेचरी ॥ ४०॥

kapālavivare jihvā praviṣṭā viparītagā ।
bhruvorantargatā dṛṣṭirmudrā bhavati khecarī ॥ 40॥

खेचर्या मुद्रितं येन विवरं लम्बिकोर्ध्वतः ।
न पीयूषं पतत्यग्नौ न च वायुः प्रधावति ॥ ४१॥

khecaryā mudritaṃ yena vivaraṃ lambikordhvataḥ ।
na pīyūṣaṃ patatyagnau na ca vāyuḥ pradhāvati ॥ 41॥

न क्षुधा न तृषा निद्रा नैवालस्यं प्रजायते ।
न च मृत्युर्भवेत्तस्य यो मुद्रां वेत्ति खेचरीम् ॥ ४२॥

na kṣudhā na tṛṣā nidrā naivālasyaṃ prajāyate ।
na ca mṛtyurbhavettasya yo mudrāṃ vetti khecarīm ॥ 42॥

ततः पूर्वापरे व्योम्नि द्वादशान्तेऽच्युतात्मके ।
उड्ड्यानपीठे निर्द्वन्द्वे निरालम्बे निरञ्जने ॥ ४३॥

tataḥ pūrvāpare vyomni dvādaśānte'cyutātmake ।
uḍḍyānapīṭhe nirdvandve nirālambe nirañjane ॥ 43॥

ततः पङ्कजमध्यस्थं चन्द्रमण्डलमध्यगम् ।
नारायणमनुध्यायेत्स्रवतममृतं सदा ॥ ४४॥

tataḥ paṅkajamadhyasthaṃ candramaṇḍalamadhyagam ।
nārāyaṇamanudhyāyetsravatamamṛtaṃ sadā ॥ 44॥

भिद्यते हृदयग्रन्थिश्छिद्यन्ते सर्वसंशयाः ।
क्षीयन्ते चास्य कर्माणि तस्मिद्नृष्टे परावरे ॥ ४५॥

bhidyate hṛdayagranthiśchidyante sarvasaṃśayāḥ ।
kṣīyante cāsya karmāṇi tasmidnṛṣṭe parāvare ॥ 45॥

अथ सिद्धिं प्रवक्ष्यामि सुखोपायं सुरेश्वर ।
जितेन्द्रियाणां शान्तानां जितश्वासविचेतसाम् ॥ ४६॥

atha siddhiṃ pravakṣyāmi sukhopāyaṃ sureśvara ।
jitendriyāṇāṃ śāntānāṃ jitaśvāsavicetasām ॥ 46॥

नादे मनोलयं ब्रह्मन्दूरश्रवणकारणम् ।
बिन्दौ मनोलयं कृत्वा दूरदर्शनमाप्नुयात् ॥ ४७॥

nāde manolayaṃ brahmandūraśravaṇakāraṇam ।
bindau manolayaṃ kṛtvā dūradarśanamāpnuyāt ॥ 47॥

कालात्मनि मनो लीनं त्रिकालज्ञानकारणम् ।
परकायमनोयोगः परकायप्रवेशकृत् ॥ ४८॥

kālātmani mano līnaṃ trikālajñānakāraṇam ।
parakāyamanoyogaḥ parakāyapraveśakṛt ॥ 48॥

अमृतं चिन्तयेन्मूर्ध्नि क्षुत्तृषाविषशान्तये ।
पृथिव्यां धारयेच्चित्तं पातालगमनं भवेत् ॥ ४९॥

amṛtaṃ cintayenmūrdhni kṣuttṛṣāviṣaśāntaye ।
pṛthivyāṃ dhārayeccittaṃ pātālagamanaṃ bhavet ॥ 49॥

सलिले धारयेच्चित्तं नाम्भसा परिभूयते ।
अग्नौ सन्धारयेच्चित्तमग्निना दह्यते न सः ॥ ५०॥

salile dhārayeccittaṃ nāmbhasā paribhūyate ।
agnau sandhārayeccittamagninā dahyate na saḥ ॥ 50॥

वायौ मनोलयं कुर्यादाकाशगमनं भवेत् ।
आकाशे धारयेच्चित्तमणिमादिकमाप्नुयात् ॥ ५१॥

vāyau manolayaṃ kuryādākāśagamanaṃ bhavet ।
ākāśe dhārayeccittamaṇimādikamāpnuyāt ॥ 51॥

विराड्रूपे मनो युञ्जन्महिमानमवाप्नुयात् ।
चतुर्मुखे मनो युञ्जञ्जगत्सृष्टिकरो भवेत् ॥ ५२॥

virāḍrūpe mano yuñjanmahimānamavāpnuyāt ।
caturmukhe mano yuñjañjagatsṛṣṭikaro bhavet ॥ 52॥

इन्द्ररूपिणमात्मानं भावयन्मर्त्यभोगवान् ।
विष्णुरूपे महायोगी पालयेदखिलं जगत् ॥ ५३॥

indrarūpiṇamātmānaṃ bhāvayanmartyabhogavān ।
viṣṇurūpe mahāyogī pālayedakhilaṃ jagat ॥ 53॥

रुद्ररूपे महायोगी संहरत्येव तेजसा ।
नारायणे मनो युञ्जन्सर्वसिद्धिमवाप्नुयात् ॥ ५४॥

rudrarūpe mahāyogī saṃharatyeva tejasā ।
nārāyaṇe mano yuñjansarvasiddhimavāpnuyāt ॥ 54॥

यथा संकल्पयेद्योगी योगयुक्तो जितेन्द्रियः ।
तथा तत्तदवाप्नोति भाव एवात्र कारणम् ॥ ५५॥

yathā saṃkalpayedyogī yogayukto jitendriyaḥ ।
tathā tattadavāpnoti bhāva evātra kāraṇam ॥ 55॥

गुरुर्ब्रह्मा गुरुर्विष्णुर्गुरुर्देवः सदाच्युतः ।
न गुरोरधिकः कश्चित्त्रिषु लोकेषु विद्यते ॥ ५६॥

gururbrahmā gururviṣṇurgururdevaḥ sadācyutaḥ ।
na guroradhikaḥ kaścittriṣu lokeṣu vidyate ॥ 56॥

दिव्यज्ञानोपदेष्टारं देशिकं परमेश्वरम् ।
पूजयेत्परया भक्त्या तस्य ज्ञानफलं भवेत् ॥ ५७॥

divyajñānopadeṣṭāraṃ deśikaṃ parameśvaram ।
pūjayetparayā bhaktyā tasya jñānaphalaṃ bhavet ॥ 57॥

यथा गुरुस्तथैवेशो यथैवेशोस्तथा गुरुः ।
पूजनीयो महाभक्त्या न भेदो विद्यतेऽनयोः ॥ ५८॥

yathā gurustathaiveśo yathaiveśostathā guruḥ ।
pūjanīyo mahābhaktyā na bhedo vidyate'nayoḥ ॥ 58॥

नाद्वैतवादं कुर्वीत गुरुणा सह कुत्रचित् ।
अद्वैतं भावयेद्भक्त्या गुरोर्देवस्य चात्मनः ॥ ५९॥

nādvaitavādaṃ kurvīta guruṇā saha kutracit ।
advaitaṃ bhāvayedbhaktyā gurordevasya cātmanaḥ ॥ 59॥

योगशिखां महागुह्यं यो जानाति महामतिः ।
न तस्य किंचिदज्ञातं त्रिषु लोकेषु विद्यते ॥ ६०॥

yogaśikhāṃ mahāguhyaṃ yo jānāti mahāmatiḥ ।
na tasya kiṃcidajñātaṃ triṣu lokeṣu vidyate ॥ 60॥

न पुण्यपापे नास्वस्थो न दुःखं न पराजयः ।
न चास्ति पुनरावृत्तिरस्मिन्संसारमण्डले ॥ ६१॥

na puṇyapāpe nāsvastho na duḥkhaṃ na parājayaḥ ।
na cāsti punarāvṛttirasminsaṃsāramaṇḍale ॥ 61॥

सिद्धौ चित्तं न कुर्वीत चञ्चलत्वेन चेतसः ।
तथा विज्ञाततत्त्वोऽसौ मुक्त एव न संशयः ॥ ६२॥

siddhau cittaṃ na kurvīta cañcalatvena cetasaḥ ।
tathā vijñātatattvo'sau mukta eva na saṃśayaḥ ॥ 62॥

इत्युपनिषत् ॥ इति पञ्चमोऽध्यायः ॥ ५॥

ityupaniṣat ॥ iti pañcamo'dhyāyaḥ ॥ 5॥

उपासनाप्रकारं मे ब्रूहि त्वं परमेश्वर ।
येन विज्ञातमात्रेण मुक्तो भवति संसृतेः ॥ १॥

upāsanāprakāraṃ me brūhi tvaṃ parameśvara ।
yena vijñātamātreṇa mukto bhavati saṃsṛteḥ ॥ 1॥

उपासनाप्रकारं ते रहस्यं श्रुतिसारकम् ।
हिरण्यगर्भ वक्ष्यामि श्रुत्वा सम्यगुपासय ॥ २॥

upāsanāprakāraṃ te rahasyaṃ śrutisārakam ।
hiraṇyagarbha vakṣyāmi śrutvā samyagupāsaya ॥ 2॥

सुषुम्नायै कुण्डलीन्यै सुधायै चन्द्रमण्डलात् ।
मनोन्मन्यै नमस्तुभ्यं महाशक्त्यै चिदात्मने ॥ ३॥

suṣumnāyai kuṇḍalīnyai sudhāyai candramaṇḍalāt ।
manonmanyai namastubhyaṃ mahāśaktyai cidātmane ॥ 3॥

शतं चैका च हृदयस्य नाड्य-
स्तासां मूर्धानमभिनिःसृतैका ।
तयोर्ध्वमायन्नमृतत्वमेति
विश्वङ्ङ्न्या उत्क्रमणे भवन्ति ॥ ४॥

śataṃ caikā ca hṛdayasya nāḍya-
stāsāṃ mūrdhānamabhiniḥsṛtaikā ।
tayordhvamāyannamṛtatvameti
viśvaṅṅnyā utkramaṇe bhavanti ॥ 4॥

एकोत्तरं नाडिशतं तासां मध्ये परा स्मृता ।
सुषुम्ना तु परे लीना विरजा ब्रह्मरूपिणी ॥ ५॥

ekottaraṃ nāḍiśataṃ tāsāṃ madhye parā smṛtā ।
suṣumnā tu pare līnā virajā brahmarūpiṇī ॥ 5॥

इडा तिष्ठति वामेन पिङ्गला दक्षिणेन तु ।
तयोर्मध्ये परं स्थानं यस्तद्वेद स वेदवित् ॥ ६॥

iḍā tiṣṭhati vāmena piṅgalā dakṣiṇena tu ।
tayormadhye paraṃ sthānaṃ yastadveda sa vedavit ॥ 6॥

प्राणान्सन्धारयेत्तस्मिन्नासाभ्यान्तरचारिणः ।
भूत्वा तत्रायतप्राणः शनैरेव समभ्यसेत् ॥ ७॥

prāṇānsandhārayettasminnāsābhyāntaracāriṇaḥ ।
bhūtvā tatrāyataprāṇaḥ śanaireva samabhyaset ॥ 7॥

गुदस्य पृष्ठभागेऽस्मिन्वीणादण्डः स देहभृत् ।
दीर्घास्तिदेहपर्यन्तं ब्रह्मनाडीति कथ्यते ॥ ८॥

gudasya pṛṣṭhabhāge'sminvīṇādaṇḍaḥ sa dehabhṛt ।
dīrghāstidehaparyantaṃ brahmanāḍīti kathyate ॥ 8॥

तस्यान्ते सुषिरं सूक्ष्मं ब्रह्मनाडीति सूरभिः ।
इडापिङ्गलयोर्मध्ये सुषुम्ना सूर्यरूपिणी ॥ ९॥

tasyānte suṣiraṃ sūkṣmaṃ brahmanāḍīti sūrabhiḥ ।
iḍāpiṅgalayormadhye suṣumnā sūryarūpiṇī ॥ 9॥

सर्वं प्रतिष्ठितं तस्मिन्सर्वगं विश्वतोमुखम् ।
तस्य मध्यगताः सूर्यसोमाग्निपरमेश्वराः ॥ १०॥

sarvaṃ pratiṣṭhitaṃ tasminsarvagaṃ viśvatomukham ।
tasya madhyagatāḥ sūryasomāgniparameśvarāḥ ॥ 10॥

भूतलोका दिशः क्षेत्राः समुद्राः पर्वताः शिलाः ।
द्वीपाश्च निम्नगा वेदाः शास्त्रविद्याकलाक्षराः ॥ ११॥

bhūtalokā diśaḥ kṣetrāḥ samudrāḥ parvatāḥ śilāḥ ।
dvīpāśca nimnagā vedāḥ śāstravidyākalākṣarāḥ ॥ 11॥

स्वरमन्त्रपुराणानि गुणाश्चैते च सर्वशः ।
बीजं बीजात्मकस्तेषां क्षेत्रज्ञः प्राणवायवः ॥ १२॥

svaramantrapurāṇāni guṇāścaite ca sarvaśaḥ ।
bījaṃ bījātmakasteṣāṃ kṣetrajñaḥ prāṇavāyavaḥ ॥ 12॥

सुषुम्नान्तर्गतं विश्वं तस्मिन्सर्वं प्रतिष्ठितम् ।
नानानाडीप्रसवगं सर्वभूतान्तरात्मनि ॥ १३॥

suṣumnāntargataṃ viśvaṃ tasminsarvaṃ pratiṣṭhitam ।
nānānāḍīprasavagaṃ sarvabhūtāntarātmani ॥ 13॥

ऊर्ध्वमूलमधःशाखं वायुमार्गेण सर्वगम् ।
द्विसप्ततिसहस्राणि नाड्यः स्युर्वायुगोचराः ॥ १४॥

ūrdhvamūlamadhaḥśākhaṃ vāyumārgeṇa sarvagam ।
dvisaptatisahasrāṇi nāḍyaḥ syurvāyugocarāḥ ॥ 14॥

सर्वमार्गेण सुषिरास्तिर्यञ्चः सुषिरात्मताः ।
अधश्चोर्ध्वं च कुण्डल्याः सर्वद्वारनिरोधनात् ॥ १५॥

sarvamārgeṇa suṣirāstiryañcaḥ suṣirātmatāḥ ।
adhaścordhvaṃ ca kuṇḍalyāḥ sarvadvāranirodhanāt ॥ 15॥

वायुना सह जीवोर्ध्वज्ञानान्मोक्षमवाप्नुयात् ।
ज्ञात्वा सुषुम्नां तद्भेदं कृत्वा पायुं च मध्यगम् ॥ १६॥

vāyunā saha jīvordhvajñānānmokṣamavāpnuyāt ।
jñātvā suṣumnāṃ tadbhedaṃ kṛtvā pāyuṃ ca madhyagam ॥ 16॥

कृत्वा तु चैन्दवस्थाने घ्राणरन्ध्रे निरोधयेत् ।
द्विसप्ततिसहस्राणि नाडीद्वाराणि पञ्जरे ॥ १७॥

kṛtvā tu caindavasthāne ghrāṇarandhre nirodhayet ।
dvisaptatisahasrāṇi nāḍīdvārāṇi pañjare ॥ 17॥

सुषुम्ना शाम्भवी शक्तिः शेषास्त्वन्ये निरर्थकाः ।
हृल्लेखे परमानन्दे तालुमूले व्यवस्थिते ॥ १८॥

suṣumnā śāmbhavī śaktiḥ śeṣāstvanye nirarthakāḥ ।
hṛllekhe paramānande tālumūle vyavasthite ॥ 18॥

अत ऊर्ध्वं निरोधे तु मध्यमं मध्यमध्यमम् ।
उच्चारयेत्परां शक्तिं ब्रह्मरन्ध्रनिवासिनीम् ।
यदि भ्रमरसृष्टिः स्यात्संसारभ्रमणं त्यजेत् ॥ १९॥

ata ūrdhvaṃ nirodhe tu madhyamaṃ madhyamadhyamam ।
uccārayetparāṃ śaktiṃ brahmarandhranivāsinīm ।
yadi bhramarasṛṣṭiḥ syātsaṃsārabhramaṇaṃ tyajet ॥ 19॥

गमागमस्थं गमनादिशून्यं
चिद्रूपदीपं तिमिरान्धनाशम् ।
पश्यामि तं सर्वजनान्तरस्थं
नमामि हंसं परमात्मरूपम् ॥ २०॥

gamāgamasthaṃ gamanādiśūnyaṃ
cidrūpadīpaṃ timirāndhanāśam ।
paśyāmi taṃ sarvajanāntarasthaṃ
namāmi haṃsaṃ paramātmarūpam ॥ 20॥

अनाहतस्य शब्दस्य तस्य शब्दस्य यो ध्वनिः ।
ध्वनेरन्तर्गतं ज्योतिर्ज्योतिषोऽन्तर्गतं मनः ।
तन्मनो विलयं याति तद्विष्णोः परमं पदम् ॥ २१॥

anāhatasya śabdasya tasya śabdasya yo dhvaniḥ ।
dhvanerantargataṃ jyotirjyotiṣo'ntargataṃ manaḥ ।
tanmano vilayaṃ yāti tadviṣṇoḥ paramaṃ padam ॥ 21॥

केचिद्वदन्ति चाधारं सुषुम्ना च सरस्वती ।
आधाराज्जायते विश्वं विश्वं तत्रैव लीयते ॥ २२॥

kecidvadanti cādhāraṃ suṣumnā ca sarasvatī ।
ādhārājjāyate viśvaṃ viśvaṃ tatraiva līyate ॥ 22॥

तस्मात्सर्वप्रयत्नेन गुरुपादं समाश्रयेत् ।
आधारशक्तिनिद्रायां विश्वं भवति निद्रया ॥ २३॥

tasmātsarvaprayatnena gurupādaṃ samāśrayet ।
ādhāraśaktinidrāyāṃ viśvaṃ bhavati nidrayā ॥ 23॥

तस्यां शक्तिप्रबोधेन त्रैलोक्यं प्रतिबुध्यते ।
आधारं यो विजानाति तमसः परमश्नुते ॥ २४॥

tasyāṃ śaktiprabodhena trailokyaṃ pratibudhyate ।
ādhāraṃ yo vijānāti tamasaḥ paramaśnute ॥ 24॥

तस्य विज्ञानमात्रेण नरः पापैः प्रमुच्यते ॥ २५॥

tasya vijñānamātreṇa naraḥ pāpaiḥ pramucyate ॥ 25॥

आधारचक्रमहसा विद्युत्पुञ्जसमप्रभा ।
तदा मुक्तिर्न सन्देहो यदि तुष्टः स्वयं गुरुः ॥ २६॥

ādhāracakramahasā vidyutpuñjasamaprabhā ।
tadā muktirna sandeho yadi tuṣṭaḥ svayaṃ guruḥ ॥ 26॥

आधारचक्रमहसा पुण्यपापे निकृन्तयेत् ।
आधारवातरोधेन लीयते गगनान्तरे ॥ २७॥

ādhāracakramahasā puṇyapāpe nikṛntayet ।
ādhāravātarodhena līyate gaganāntare ॥ 27॥

आधारवातरोधेन शरीरं कंपते यदा ।
आधारवातरोधेन योगी नृत्यति सर्वदा ॥ २८॥

ādhāravātarodhena śarīraṃ kaṃpate yadā ।
ādhāravātarodhena yogī nṛtyati sarvadā ॥ 28॥

आधारवातरोधेन विश्वं तत्रैव दृश्यते ।
सृष्टिमाधारमाधारमाधारे सर्वदेवताः ।
आधारे सर्ववेदाश्च तस्मादाधारमाश्रयेत् ॥ २९॥

ādhāravātarodhena viśvaṃ tatraiva dṛśyate ।
sṛṣṭimādhāramādhāramādhāre sarvadevatāḥ ।
ādhāre sarvavedāśca tasmādādhāramāśrayet ॥ 29॥

आधारे पश्चिमे भागे त्रिवेणीसङ्गमो भवेत् ।
तत्र स्नात्वा च पीत्वा च नरः पापात्प्रमुच्यते ॥ ३०॥

ādhāre paścime bhāge triveṇīsaṅgamo bhavet ।
tatra snātvā ca pītvā ca naraḥ pāpātpramucyate ॥ 30॥

आहारे पश्चिमं लिङ्गं कवाटं तत्र विद्यते ।
तस्योद्घाटनमात्रेण मुच्यते भवबन्धनात् ॥ ३१॥

āhāre paścimaṃ liṅgaṃ kavāṭaṃ tatra vidyate ।
tasyodghāṭanamātreṇa mucyate bhavabandhanāt ॥ 31॥

आधारपश्चिमे भागे चन्द्रसूर्यौ स्थिरौ यदि ।
तत्र तिष्ठति विश्वेशो ध्यात्वा ब्रह्ममयो भवेत् ॥ ३२॥

ādhārapaścime bhāge candrasūryau sthirau yadi ।
tatra tiṣṭhati viśveśo dhyātvā brahmamayo bhavet ॥ 32॥

आधारपश्चिमे भागे मूर्तिस्तिष्ठति संज्ञया ।
षट् चक्राणि च निर्भिद्य ब्रह्मरन्ध्राद्बहिर्गतम् ॥ ३३॥

ādhārapaścime bhāge mūrtistiṣṭhati saṃjñayā ।
ṣaṭ cakrāṇi ca nirbhidya brahmarandhrādbahirgatam ॥ 33॥

वामदक्षे निरुन्धन्ति प्रविशन्ति सुषुम्नया ।
ब्रह्मरन्ध्रं प्रविश्यान्तस्ते यान्ति परमां गतिम् ॥ ३४॥

vāmadakṣe nirundhanti praviśanti suṣumnayā ।
brahmarandhraṃ praviśyāntaste yānti paramāṃ gatim ॥ 34॥

सुषुम्नायां यदा हंसस्त्वध ऊर्ध्वं प्रधावति ।
सुषुम्नायां यदा प्राणं भ्रामयेद्यो निरन्तरम् ॥ ३५॥

suṣumnāyāṃ yadā haṃsastvadha ūrdhvaṃ pradhāvati ।
suṣumnāyāṃ yadā prāṇaṃ bhrāmayedyo nirantaram ॥ 35॥

सुषुम्नायां यदा प्राणः स्थिरो भवति धीमताम् ।
सुषुम्नायां प्रवेशेन चन्द्रसूर्यौ लयं गतौ ॥ ३६॥

suṣumnāyāṃ yadā prāṇaḥ sthiro bhavati dhīmatām ।
suṣumnāyāṃ praveśena candrasūryau layaṃ gatau ॥ 36॥

तदा समरसं भावं यो जानाति स योगवित् ।
सुषुम्नायां यदा यस्य म्रियते मनसो रयः ॥ ३७॥

tadā samarasaṃ bhāvaṃ yo jānāti sa yogavit ।
suṣumnāyāṃ yadā yasya mriyate manaso rayaḥ ॥ 37॥

सुषुम्नायां यदा योगी क्षणैकमपि तिष्टति ।
सुषुम्नायां यदा योगी क्षणार्धमपि तिष्ठति ॥ ३८॥

suṣumnāyāṃ yadā yogī kṣaṇaikamapi tiṣṭati ।
suṣumnāyāṃ yadā yogī kṣaṇārdhamapi tiṣṭhati ॥ 38॥

सुषुम्नायां यदा योगी सुलग्नो लवणाम्बुवत् ।
सुषुम्नायां यदा योगी लीयते क्षीरनीरवत् ॥ ३९॥

suṣumnāyāṃ yadā yogī sulagno lavaṇāmbuvat ।
suṣumnāyāṃ yadā yogī līyate kṣīranīravat ॥ 39॥

भिद्यते च तदा ग्रन्थिश्चिद्यन्ते सर्वसंशयाः ।
क्षीयन्ते परमाकाशे ते यान्ति परमां गतिम् ॥ ४०॥

bhidyate ca tadā granthiścidyante sarvasaṃśayāḥ ।
kṣīyante paramākāśe te yānti paramāṃ gatim ॥ 40॥

गङ्गायां सागरे स्नात्वा नत्वा च मणिकर्णिकाम् ।
मध्यनाडीविचारस्य कलां नार्हन्ति षोडशीम् ॥ ४१॥

gaṅgāyāṃ sāgare snātvā natvā ca maṇikarṇikām ।
madhyanāḍīvicārasya kalāṃ nārhanti ṣoḍaśīm ॥ 41॥

श्रीशैलदर्शनान्मुक्तिर्वाराणस्यां मृतस्य च ।
केदारोदकपानेन मध्यनाडीप्रदर्शनात् ॥ ४२॥

śrīśailadarśanānmuktirvārāṇasyāṃ mṛtasya ca ।
kedārodakapānena madhyanāḍīpradarśanāt ॥ 42॥

अश्वमेधसहस्राणि वाजपेयशतानि च ।
सुषुम्नाध्यानयोगस्य कलां नार्हन्ति षोडशीम् ॥ ४३॥

aśvamedhasahasrāṇi vājapeyaśatāni ca ।
suṣumnādhyānayogasya kalāṃ nārhanti ṣoḍaśīm ॥ 43॥

सुषुम्नायां सदा गोष्ठीं यः कश्चित्कुरुते नरः ।
स मुक्तः सर्वपापेभ्यो निश्रेयसमवाप्नुयात् ॥ ४४॥

suṣumnāyāṃ sadā goṣṭhīṃ yaḥ kaścitkurute naraḥ ।
sa muktaḥ sarvapāpebhyo niśreyasamavāpnuyāt ॥ 44॥

सुषुम्नैव परं तीर्थं सुषुम्नैव परं जपः ।
सुषुम्नैव परं ध्यानं सुषुम्नैव परा गतिः ॥ ४५॥

suṣumnaiva paraṃ tīrthaṃ suṣumnaiva paraṃ japaḥ ।
suṣumnaiva paraṃ dhyānaṃ suṣumnaiva parā gatiḥ ॥ 45॥

अनेकयज्ञदानानि व्रतानि नियमास्तथा ।
सुषुम्नाध्यानलेशस्य कलां नार्हन्ति षोडशीम् ॥ ४६॥

anekayajñadānāni vratāni niyamāstathā ।
suṣumnādhyānaleśasya kalāṃ nārhanti ṣoḍaśīm ॥ 46॥

ब्रह्मरन्ध्रे महास्थाने वर्तते सततं शिवा ।
चिच्छक्तिः परमादेवी मध्यमे सुप्रतिष्ठिता ॥ ४७॥

brahmarandhre mahāsthāne vartate satataṃ śivā ।
cicchaktiḥ paramādevī madhyame supratiṣṭhitā ॥ 47॥

मायाशक्तिर्ललाटाग्रभागे व्योमाम्बुजे तथा ।
नादरूपा पराशक्तिर्ललाटस्य तु मध्यमे ॥ ४८॥

māyāśaktirlalāṭāgrabhāge vyomāmbuje tathā ।
nādarūpā parāśaktirlalāṭasya tu madhyame ॥ 48॥

भागे बिन्दुमयी शक्तिर्ललाटस्यापरांशके ।
बिन्दुमध्ये च जीवात्मा सूक्ष्मरूपेण वर्तते ॥ ४९॥

bhāge bindumayī śaktirlalāṭasyāparāṃśake ।
bindumadhye ca jīvātmā sūkṣmarūpeṇa vartate ॥ 49॥

हृदये स्थूलरूपेण मध्यमेन तु मध्यगे ॥ ५०॥

hṛdaye sthūlarūpeṇa madhyamena tu madhyage ॥ 50॥

प्राणापानवशो जीवो ह्यधश्चोर्ध्वं च धावति ।
वामदक्षिणमार्गेण चञ्चलत्वान्न दृश्यते ॥ ५१॥

prāṇāpānavaśo jīvo hyadhaścordhvaṃ ca dhāvati ।
vāmadakṣiṇamārgeṇa cañcalatvānna dṛśyate ॥ 51॥

आक्षिप्तो भुजदण्डेन यथोच्चलति कन्दुकः ।
प्राणापानसमाक्षिप्तस्तथा जीवो न विश्रमेत् ॥ ५२॥

ākṣipto bhujadaṇḍena yathoccalati kandukaḥ ।
prāṇāpānasamākṣiptastathā jīvo na viśramet ॥ 52॥

अपानः कर्षति प्राणं प्राणोऽपानं च कर्षति ।
हकारेण बहिर्याति सकारेण विशेत्पुनः ॥ ५३॥

apānaḥ karṣati prāṇaṃ prāṇo'pānaṃ ca karṣati ।
hakāreṇa bahiryāti sakāreṇa viśetpunaḥ ॥ 53॥

हंसहंसेत्यमुं मन्त्रं जीवो जपति सर्वदा ।
तद्विद्वानक्षरं नित्यं यो जानाति स योगवित् ॥ ५४॥

haṃsahaṃsetyamuṃ mantraṃ jīvo japati sarvadā ।
tadvidvānakṣaraṃ nityaṃ yo jānāti sa yogavit ॥ 54॥

कन्दोर्ध्वे कुण्डलीशक्तिर्मुक्तिरूपा हि योगिनाम् ।
बन्धनाय च मूढानां यस्तां वेत्ति स योगवित् ॥ ५५॥

kandordhve kuṇḍalīśaktirmuktirūpā hi yoginām ।
bandhanāya ca mūḍhānāṃ yastāṃ vetti sa yogavit ॥ 55॥

भूर्भुवःस्वरिमे लोकाश्चन्द्रसूर्याऽग्निदेवताः ।
यासु मात्रासु तिष्ठन्ति तत्परं ज्योतिरोमिति ॥ ५६॥

bhūrbhuvaḥsvarime lokāścandrasūryā'gnidevatāḥ ।
yāsu mātrāsu tiṣṭhanti tatparaṃ jyotiromiti ॥ 56॥

त्रयः कालास्त्रयो देवास्त्रयो लोकास्त्रयः स्वराः ।
त्रयो वेदाः स्थिता यत्र तत्परं ज्योतिरोमिति ॥ ५७॥

trayaḥ kālāstrayo devāstrayo lokāstrayaḥ svarāḥ ।
trayo vedāḥ sthitā yatra tatparaṃ jyotiromiti ॥ 57॥

चित्ते चलति संसारो निश्चलं मोक्ष उच्यते ।
तस्माच्चित्तं स्थिरीकुर्यात्प्रज्ञया परया विधे ॥ ५८॥

citte calati saṃsāro niścalaṃ mokṣa ucyate ।
tasmāccittaṃ sthirīkuryātprajñayā parayā vidhe ॥ 58॥

चित्तं कारणमर्थानां तस्मिन्सति जगत्त्रयम् ।
तस्मिन्क्षीणे जगत्क्षीणं तच्चिकित्स्यं प्रयत्नतः ॥ ५९॥

cittaṃ kāraṇamarthānāṃ tasminsati jagattrayam ।
tasminkṣīṇe jagatkṣīṇaṃ taccikitsyaṃ prayatnataḥ ॥ 59॥

मनोहं गगनाकारं मनोहं सर्वतोमुखम् ।
मनोहं सर्वमात्मा च न मनः केवलः परः ॥ ६०॥

manohaṃ gaganākāraṃ manohaṃ sarvatomukham ।
manohaṃ sarvamātmā ca na manaḥ kevalaḥ paraḥ ॥ 60॥

मनः कर्माणि जायन्ते मनो लिप्यति पातकैः ।
मनश्चेदुन्मनीभूयान्न पुण्यं न च पातकम् ॥ ६१॥

manaḥ karmāṇi jāyante mano lipyati pātakaiḥ ।
manaścedunmanībhūyānna puṇyaṃ na ca pātakam ॥ 61॥

मनसा मन आलोक्य वृत्तिशून्यं यदा भवेत् ।
ततः परं परब्रह्म दृश्यते च सुदुर्लभम् ॥ ६२॥

manasā mana ālokya vṛttiśūnyaṃ yadā bhavet ।
tataḥ paraṃ parabrahma dṛśyate ca sudurlabham ॥ 62॥

मनसा मन आलोक्य मुक्तो भवति योगवित् ।
मनसा मन आलोक्य उन्मन्यन्तं सदा स्मरेत् ॥ ६३॥

manasā mana ālokya mukto bhavati yogavit ।
manasā mana ālokya unmanyantaṃ sadā smaret ॥ 63॥

मनसा मन आलोक्य योगनिष्ठः सदा भवेत् ।
मनसा मन आलोक्य दृश्यन्ते प्रत्यया दश ॥ ६४॥

manasā mana ālokya yoganiṣṭhaḥ sadā bhavet ।
manasā mana ālokya dṛśyante pratyayā daśa ॥ 64॥

यदा प्रत्यया दृश्यन्ते तदा योगीश्वरो भवेत् ॥ ६५॥

yadā pratyayā dṛśyante tadā yogīśvaro bhavet ॥ 65॥

बिन्दुनादकलाज्योतीरवीन्दुध्रुवतारकम् ।
शान्तं च तदतीतं च परंब्रह्म तदुच्यते ॥ ६६॥

bindunādakalājyotīravīndudhruvatārakam ।
śāntaṃ ca tadatītaṃ ca paraṃbrahma taducyate ॥ 66॥

हसत्युल्लसति प्रीत्या क्रीडते मोदते तदा ।
तनोति जीवनं बुद्ध्या बिभेति सर्वतोभयात् ॥ ६७॥

hasatyullasati prītyā krīḍate modate tadā ।
tanoti jīvanaṃ buddhyā bibheti sarvatobhayāt ॥ 67॥

रोध्यते बुध्यते शोके मुह्यते न च सम्पदा ।
कंपते शत्रुकार्येषु कामेन रमते हसन् ॥ ६८॥

rodhyate budhyate śoke muhyate na ca sampadā ।
kaṃpate śatrukāryeṣu kāmena ramate hasan ॥ 68॥

स्मृत्वा कामरतं चित्तं विजानीयात्कलेवरे ।
यत्र देशे वसेद्वायुश्चित्तं तद्वसति ध्रुवम् ॥ ६९॥

smṛtvā kāmarataṃ cittaṃ vijānīyātkalevare ।
yatra deśe vasedvāyuścittaṃ tadvasati dhruvam ॥ 69॥

मनश्चन्द्रो रविर्वायुर्दृष्टिरग्निरुदाहृतः ।
बिन्दुनादकला ब्रह्मन् विष्णुब्रह्मेशदेवताः ॥ ७०॥

manaścandro ravirvāyurdṛṣṭiragnirudāhṛtaḥ ।
bindunādakalā brahman viṣṇubrahmeśadevatāḥ ॥ 70॥

सदा नादानुसन्धानात्संक्षीणा वासना भवेत् ।
निरञ्जने विलीयेत मरुन्मनसि पद्मज ॥ ७१॥

sadā nādānusandhānātsaṃkṣīṇā vāsanā bhavet ।
nirañjane vilīyeta marunmanasi padmaja ॥ 71॥

यो वै नादः स वै बिन्दुस्तद्वै चित्तं प्रकीर्तितम् ।
नादो बिन्दुश्च चित्तं च त्रिभिरैक्यं प्रसादयेत् ॥ ७२॥

yo vai nādaḥ sa vai bindustadvai cittaṃ prakīrtitam ।
nādo binduśca cittaṃ ca tribhiraikyaṃ prasādayet ॥ 72॥

मन एव हि बिन्दुश्च उत्पत्तिस्थितिकारणम् ।
मनसोत्पद्यते बिन्दुर्यथा क्षीरं घृतात्मकम् ॥ ७३॥

mana eva hi binduśca utpattisthitikāraṇam ।
manasotpadyate binduryathā kṣīraṃ ghṛtātmakam ॥ 73॥

षट् चक्राणि परिज्ञात्वा प्रविशेत्सुखमण्डलम् ।
प्रविशेद्वायुमाकृष्य तथैवोर्ध्वं नियोजयेत् ॥ ७४॥

ṣaṭ cakrāṇi parijñātvā praviśetsukhamaṇḍalam ।
praviśedvāyumākṛṣya tathaivordhvaṃ niyojayet ॥ 74॥

वायुं बिन्दुं तथा चक्रं चित्तं चैव समभ्यसेत् ।
समाधिमेकेन समममृतं यान्ति योगिनः ॥ ७५॥

vāyuṃ binduṃ tathā cakraṃ cittaṃ caiva samabhyaset ।
samādhimekena samamamṛtaṃ yānti yoginaḥ ॥ 75॥

यथाग्निर्दारुमध्यस्थो नोत्तिष्ठेन्मथनं विना ।
विना चाभ्यासयोगेन ज्ञानदीपस्तथा नहि ॥ ७६॥

yathāgnirdārumadhyastho nottiṣṭhenmathanaṃ vinā ।
vinā cābhyāsayogena jñānadīpastathā nahi ॥ 76॥

घटमध्ये यथा दीपो बाह्ये नैव प्रकाशते ।
भिन्ने तस्मिन् घटे चैव दीपज्वाला च भासते ॥ ७७॥

ghaṭamadhye yathā dīpo bāhye naiva prakāśate ।
bhinne tasmin ghaṭe caiva dīpajvālā ca bhāsate ॥ 77॥

स्वकायं घटमित्युक्तं यथा जीवो हि तत्पदम् ।
गुरुवाक्यसमाभिन्ने ब्रह्मज्ञानं प्रकाशते ॥ ७८॥

svakāyaṃ ghaṭamityuktaṃ yathā jīvo hi tatpadam ।
guruvākyasamābhinne brahmajñānaṃ prakāśate ॥ 78॥

कर्णधारं गुरुं प्राप्य तद्वाक्यं प्लववदृढम् ।
अभ्यासवासनाशक्त्या तरन्ति भवसागरम् ॥ ७९॥

karṇadhāraṃ guruṃ prāpya tadvākyaṃ plavavadṛḍham ।
abhyāsavāsanāśaktyā taranti bhavasāgaram ॥ 79॥

इत्युपनिषत् । इति योगशिखोपनिषदि षष्ठोऽध्यायः ॥ ६॥

ityupaniṣat । iti yogaśikhopaniṣadi ṣaṣṭho'dhyāyaḥ ॥ 6॥

ॐ सह नाववतु सह नौ भुनक्तु सह वीर्यं करवावहै ।
तेजस्विनवधीतमस्तु मा विद्विषावहै ॥

oṃ saha nāvavatu saha nau bhunaktu saha vīryaṃ karavāvahai ।
tejasvinavadhītamastu mā vidviṣāvahai ॥

ॐ शान्तिः शान्तिः शान्तिः ॥ ॐ तत्सत् ॥

oṃ śāntiḥ śāntiḥ śāntiḥ ॥ oṃ tatsat ॥

इति योगशिखोपनिषत्समाप्ता ॥

iti yogaśikhopaniṣatsamāptā ॥


© 1991-2026 Titi Tudorancea Yoga Bulletin | Titi Tudorancea® is a Registered Trademark | Terms of use and privacy policy
Contact