Only Dharma. Since 1992
/ Vedanta / Upanishads (Sanskrit)

Yogakundalini Upanishad

Sanskrit Devanagari with Roman transliteration (IAST)

 

योगकुण्डलिन्युपनिषत्

yogakuṇḍalinyupaniṣat

योगकुण्डल्युपनिषद्योगसिद्धिहृदासनम् ।
निर्विशेषब्रह्मतत्त्वं स्वमात्रमिति चिन्तये ॥

yogakuṇḍalyupaniṣadyogasiddhihṛdāsanam ।
nirviśeṣabrahmatattvaṃ svamātramiti cintaye ॥

ॐ सह नाववतु सह नौ भुनक्तु सह वीर्यं करवावहै ।
तेजस्विनावधीतमस्तु मा विद्विषावहै ॥

oṃ saha nāvavatu saha nau bhunaktu saha vīryaṃ karavāvahai ।
tejasvināvadhītamastu mā vidviṣāvahai ॥

ॐ शान्तिः शान्तिः शान्तिः ॥

oṃ śāntiḥ śāntiḥ śāntiḥ ॥

हरिः ॐ ॥ हेतुद्वयं हि चित्तस्य वासना च समीरणः ।
तयोर्विनष्ट एकस्मिंस्तद्द्वावपि विनश्यतः ॥ १॥

hariḥ oṃ ॥ hetudvayaṃ hi cittasya vāsanā ca samīraṇaḥ ।
tayorvinaṣṭa ekasmiṃstaddvāvapi vinaśyataḥ ॥ 1॥

तयोरादौ समीरस्य जयं कुर्यान्नरः सदा ।
मिताहारश्चासनं च शक्तिश्चालस्तृतीयकः ॥ २॥

tayorādau samīrasya jayaṃ kuryānnaraḥ sadā ।
mitāhāraścāsanaṃ ca śaktiścālastṛtīyakaḥ ॥ 2॥

एतेषां लक्षणं वक्ष्ये शृणु गौतम सादरम् ।
सुस्निग्धमधुराहारश्चतुर्थांशविवर्जितः ॥ ३॥

eteṣāṃ lakṣaṇaṃ vakṣye śṛṇu gautama sādaram ।
susnigdhamadhurāhāraścaturthāṃśavivarjitaḥ ॥ 3॥

भुज्यते शिवसम्प्रीत्यै मिताहारः स उच्यते ।
आसनं द्विविधं प्रोक्तं पद्मं वज्रासनं तथा ॥ ४॥

bhujyate śivasamprītyai mitāhāraḥ sa ucyate ।
āsanaṃ dvividhaṃ proktaṃ padmaṃ vajrāsanaṃ tathā ॥ 4॥

ऊर्वोरुपरि चेद्धत्ते उभे पादतले यथा ।
पद्मासनं भवेदेतत्सर्वपापप्रणाशनम् ॥ ५॥

ūrvorupari ceddhatte ubhe pādatale yathā ।
padmāsanaṃ bhavedetatsarvapāpapraṇāśanam ॥ 5॥

वामाङ्घ्रिमूलकन्दाधो ह्यन्यं तदुपरि क्षिपेत् ।
समग्रीवशिरःकायो वज्रासनमितीरितम् ॥ ६॥

vāmāṅghrimūlakandādho hyanyaṃ tadupari kṣipet ।
samagrīvaśiraḥkāyo vajrāsanamitīritam ॥ 6॥

कुण्डल्येव भवेच्छक्तिस्तां तु सञ्चालयेद्बुधः ।
स्वस्थानादाभ्रुवोर्मध्यं शक्तिचालनमुच्यते ॥ ७॥

kuṇḍalyeva bhavecchaktistāṃ tu sañcālayedbudhaḥ ।
svasthānādābhruvormadhyaṃ śakticālanamucyate ॥ 7॥

तत्साधने द्वयं मुख्यं सरस्वत्यास्तु चालनम् ।
प्राणरोधमथाभ्यासादृज्वी कुण्डलिनी भवेत् ॥ ८॥

tatsādhane dvayaṃ mukhyaṃ sarasvatyāstu cālanam ।
prāṇarodhamathābhyāsādṛjvī kuṇḍalinī bhavet ॥ 8॥

तयोरादौ सरस्वत्याश्चालनं कथयामि ते ।
अरुन्धत्येव कथिता पुराविद्भिः सरस्वती ॥ ९॥

tayorādau sarasvatyāścālanaṃ kathayāmi te ।
arundhatyeva kathitā purāvidbhiḥ sarasvatī ॥ 9॥

यस्याः सञ्चालनेनैव स्वयं चलति कुण्डली ।
इडायां वहति प्राणे बद्ध्वा पद्मासनं दृढम् ॥ १०॥

yasyāḥ sañcālanenaiva svayaṃ calati kuṇḍalī ।
iḍāyāṃ vahati prāṇe baddhvā padmāsanaṃ dṛḍham ॥ 10॥

द्वादशाङ्गुलदैर्घ्यं च अम्बरं चतुरङ्गुलम् ।
विस्तीर्य तेन तन्नाडीं वेष्टयित्वा ततः सुधीः ॥ ११॥

dvādaśāṅguladairghyaṃ ca ambaraṃ caturaṅgulam ।
vistīrya tena tannāḍīṃ veṣṭayitvā tataḥ sudhīḥ ॥ 11॥

अङ्गुष्ठतर्जनीभ्यां तु हस्ताभ्यां धारयेद्धृढम् ।
स्वशक्त्या चालयेद्वामे दक्षिणेन पुनःपुनः ॥ १२॥

aṅguṣṭhatarjanībhyāṃ tu hastābhyāṃ dhārayeddhṛḍham ।
svaśaktyā cālayedvāme dakṣiṇena punaḥpunaḥ ॥ 12॥

मुहूर्तद्वयपर्यन्तं निर्भयाच्चालयेत्सुधीः ।
ऊर्ध्वमाकर्षयेत्किञ्चित्सुषुम्नां कुण्डलीगताम् ॥ १३॥

muhūrtadvayaparyantaṃ nirbhayāccālayetsudhīḥ ।
ūrdhvamākarṣayetkiñcitsuṣumnāṃ kuṇḍalīgatām ॥ 13॥

तेन कुण्डलिनी तस्याः सुषुम्नाया मुखं व्रजेत् ।
जहाति तस्मात्प्राणोऽयं सुषुम्नां व्रजति स्वतः ॥ १४॥

tena kuṇḍalinī tasyāḥ suṣumnāyā mukhaṃ vrajet ।
jahāti tasmātprāṇo'yaṃ suṣumnāṃ vrajati svataḥ ॥ 14॥

तुन्दे तु तानं कुर्याच्च कण्ठसङ्कोचने कृते ।
सरस्वत्यां चालनेन वक्षसश्चोर्ध्वगो मरुत् ॥ १५॥

tunde tu tānaṃ kuryācca kaṇṭhasaṅkocane kṛte ।
sarasvatyāṃ cālanena vakṣasaścordhvago marut ॥ 15॥

सूर्येण रेचयेद्वायुं सरस्वत्यास्तु चालने ।
कण्ठसङ्कोचनं कृत्वा वक्षसश्चोर्ध्वगो मरुत् ॥ १६॥

sūryeṇa recayedvāyuṃ sarasvatyāstu cālane ।
kaṇṭhasaṅkocanaṃ kṛtvā vakṣasaścordhvago marut ॥ 16॥

तस्मात्सञ्चालयेन्नित्यं शब्दगर्भां सरस्वतीम् ।
यस्याः सञ्चालनेनैव योगी रोगैः प्रमुच्यते ॥ १७॥

tasmātsañcālayennityaṃ śabdagarbhāṃ sarasvatīm ।
yasyāḥ sañcālanenaiva yogī rogaiḥ pramucyate ॥ 17॥

गुल्मं जलोदरः प्लीहा ये चान्ये तुन्दमध्यगाः ।
सर्वे ते शक्तिचालेन रोगा नश्यन्ति निश्चयम् ॥ १८॥

gulmaṃ jalodaraḥ plīhā ye cānye tundamadhyagāḥ ।
sarve te śakticālena rogā naśyanti niścayam ॥ 18॥

प्राणरोधमथेदानीं प्रवक्ष्यामि समासतः ।
प्राणश्च दहनो वायुरायामः कुम्भकः स्मृतः ॥ १९॥

prāṇarodhamathedānīṃ pravakṣyāmi samāsataḥ ।
prāṇaśca dahano vāyurāyāmaḥ kumbhakaḥ smṛtaḥ ॥ 19॥

स एव द्विविधः प्रोक्तः सहितः केवलस्तथा ।
यावत्केवलसिद्धिः स्यात्तावत्सहितमभ्यसेत् ॥ २०॥

sa eva dvividhaḥ proktaḥ sahitaḥ kevalastathā ।
yāvatkevalasiddhiḥ syāttāvatsahitamabhyaset ॥ 20॥

सूर्योज्जायी शीतली च भस्त्री चैव चतुर्थिका ।
भेदैरेव समं कुम्भो यः स्यात्सहितकुम्भकः ॥ २१॥

sūryojjāyī śītalī ca bhastrī caiva caturthikā ।
bhedaireva samaṃ kumbho yaḥ syātsahitakumbhakaḥ ॥ 21॥

पवित्रे निर्जने देशे शर्करादिविवर्जिते ।
धनुःप्रमाणपर्यन्ते शीताग्निजलवर्जिते ॥ २२॥

pavitre nirjane deśe śarkarādivivarjite ।
dhanuḥpramāṇaparyante śītāgnijalavarjite ॥ 22॥

पवित्रे नात्युच्चनीचे ह्यासने सुखदे सुखे ।
बद्धपद्मासनं कृत्वा सरस्वत्यास्तु चालनम् ॥ २३॥

pavitre nātyuccanīce hyāsane sukhade sukhe ।
baddhapadmāsanaṃ kṛtvā sarasvatyāstu cālanam ॥ 23॥

दक्षनाड्या समाकृष्य बहिष्ठं पवनं शनैः ।
यथेष्टं पूरयेद्वायुं रेचयेदिडया ततः ॥ २४॥

dakṣanāḍyā samākṛṣya bahiṣṭhaṃ pavanaṃ śanaiḥ ।
yatheṣṭaṃ pūrayedvāyuṃ recayediḍayā tataḥ ॥ 24॥

कपालशोधने वापि रेचयेत्पवनं शनैः ।
चतुष्कं वातदोषं तु कृमिदोषं निहन्ति च ॥ २५॥

kapālaśodhane vāpi recayetpavanaṃ śanaiḥ ।
catuṣkaṃ vātadoṣaṃ tu kṛmidoṣaṃ nihanti ca ॥ 25॥

पुनः पुनरिदं कार्यं सूर्यभेदमुदाहृतम् ।
मुखं संयम्य नाडिभ्यामाकृष्य पवनं शनैः ॥ २६॥

punaḥ punaridaṃ kāryaṃ sūryabhedamudāhṛtam ।
mukhaṃ saṃyamya nāḍibhyāmākṛṣya pavanaṃ śanaiḥ ॥ 26॥

यथा लगति कण्ठात्तु हृदयावधि सस्वनम् ।
पूर्ववत्कुम्भयेत्प्राणं रेचयेदिडया ततः ॥ २७॥

yathā lagati kaṇṭhāttu hṛdayāvadhi sasvanam ।
pūrvavatkumbhayetprāṇaṃ recayediḍayā tataḥ ॥ 27॥

शीर्षोदितानलहरं गलश्लेष्महरं परम् ।
सर्वरोगहरं पुण्यं देहानलविवर्धनम् ॥ २८॥

śīrṣoditānalaharaṃ galaśleṣmaharaṃ param ।
sarvarogaharaṃ puṇyaṃ dehānalavivardhanam ॥ 28॥

नाडीजलोदरं धातुगतदोषविनाशनम् ।
गच्छतस्तिष्ठतः कार्यमुज्जाय्याख्यं तु कुम्भकम् ॥ २९॥

nāḍījalodaraṃ dhātugatadoṣavināśanam ।
gacchatastiṣṭhataḥ kāryamujjāyyākhyaṃ tu kumbhakam ॥ 29॥

जिह्वया वायुमाकृष्य पूर्ववत्कुम्भकादनु ।
शनैस्तु घ्राणरन्ध्राभ्यां रेचयेदनिलं सुधीः ॥ ३०॥

jihvayā vāyumākṛṣya pūrvavatkumbhakādanu ।
śanaistu ghrāṇarandhrābhyāṃ recayedanilaṃ sudhīḥ ॥ 30॥

गुल्मप्लीहादिकान्दोषान्क्षयं पित्तं ज्वरं तृषाम् ।
विषाणि शीतली नाम कुम्भकोऽयं निहन्ति च ॥ ३१॥

gulmaplīhādikāndoṣānkṣayaṃ pittaṃ jvaraṃ tṛṣām ।
viṣāṇi śītalī nāma kumbhako'yaṃ nihanti ca ॥ 31॥

ततः पद्मासनं बद्ध्वा समग्रीवोदरः सुधीः ।
मुखं संयम्य यत्नेन प्राणं घ्राणेन रेचयेत् ॥ ३२॥

tataḥ padmāsanaṃ baddhvā samagrīvodaraḥ sudhīḥ ।
mukhaṃ saṃyamya yatnena prāṇaṃ ghrāṇena recayet ॥ 32॥

यथा लगति कण्ठात्तु कपाले सस्वनं ततः ।
वेगेन पूरयेत्किञ्चिधृत्पद्मावधि मारुतम् ॥ ३३॥

yathā lagati kaṇṭhāttu kapāle sasvanaṃ tataḥ ।
vegena pūrayetkiñcidhṛtpadmāvadhi mārutam ॥ 33॥

पुनर्विरेचयेत्तद्वत्पूरयेच्च पुनः पुनः ।
यथैव लोहकाराणां भस्त्रा वेगेन चाल्यते ॥ ३४॥

punarvirecayettadvatpūrayecca punaḥ punaḥ ।
yathaiva lohakārāṇāṃ bhastrā vegena cālyate ॥ 34॥

तथैव स्वशरीरस्थं चालयेत्पवनं शनैः ।
यथा श्रमो भवेद्देहे तथा सूर्येण पूरयेत् ॥ ३५॥

tathaiva svaśarīrasthaṃ cālayetpavanaṃ śanaiḥ ।
yathā śramo bhaveddehe tathā sūryeṇa pūrayet ॥ 35॥

यथोदरं भवेत्पूर्णं पवनेन तथा लघु ।
धारयन्नासिकामध्यं तर्जनीभ्यां विना दृढम् ॥ ३६॥

yathodaraṃ bhavetpūrṇaṃ pavanena tathā laghu ।
dhārayannāsikāmadhyaṃ tarjanībhyāṃ vinā dṛḍham ॥ 36॥

कुम्भकं पूर्ववत्कृत्वा रेचेयेदिडयानिलम् ।
कण्ठोत्थितानलहरं शरीराग्निविवर्धनम् ॥ ३७॥

kumbhakaṃ pūrvavatkṛtvā receyediḍayānilam ।
kaṇṭhotthitānalaharaṃ śarīrāgnivivardhanam ॥ 37॥

कुण्डलीबोधकं पुण्यं पापघ्नं शुभदं सुखम् ।
ब्रह्मनाडीमुखान्तस्थकफाद्यर्गलनाशनम् ॥ ३८॥

kuṇḍalībodhakaṃ puṇyaṃ pāpaghnaṃ śubhadaṃ sukham ।
brahmanāḍīmukhāntasthakaphādyargalanāśanam ॥ 38॥

गुणत्रयसमुद्भूतग्रन्थित्रयविभेदकम् ।
विशेषेणैव कर्तव्यं भस्त्राख्यं कुम्भकं त्विदम् ॥ ३९॥

guṇatrayasamudbhūtagranthitrayavibhedakam ।
viśeṣeṇaiva kartavyaṃ bhastrākhyaṃ kumbhakaṃ tvidam ॥ 39॥

चतुर्णामपि भेदानां कुम्भके समुपस्थिते ।
बन्धत्रयमिदं कार्यं योगिभिर्वीतकल्मषैः ॥ ४०॥

caturṇāmapi bhedānāṃ kumbhake samupasthite ।
bandhatrayamidaṃ kāryaṃ yogibhirvītakalmaṣaiḥ ॥ 40॥

प्रथमो मूलबन्धस्तु द्वितीयोड्डीयणाभिधः ।
जालन्धरस्तृतीयस्तु तेषां लक्षणमुच्यते ॥ ४१॥

prathamo mūlabandhastu dvitīyoḍḍīyaṇābhidhaḥ ।
jālandharastṛtīyastu teṣāṃ lakṣaṇamucyate ॥ 41॥

अधोगतिमपानं वै ऊर्ध्वगं कुरुते बलात् ।
आकुञ्चनेन तं प्राहुर्मूलबन्धोऽयमुच्यते ॥ ४२॥

adhogatimapānaṃ vai ūrdhvagaṃ kurute balāt ।
ākuñcanena taṃ prāhurmūlabandho'yamucyate ॥ 42॥

अपाने चोर्ध्वगे याते सम्प्राप्ते वह्निमण्डले ।
ततोऽनलशिखा दीर्घा वर्धते वायुनाऽऽहता ॥ ४३॥

apāne cordhvage yāte samprāpte vahnimaṇḍale ।
tato'nalaśikhā dīrghā vardhate vāyunā''hatā ॥ 43॥

ततो यातौ वह्न्यपानौ प्राणमुष्णस्वरूपकम् ।
तेनात्यन्तप्रदीप्तेन ज्वलनो देहजस्तथा ॥ ४४॥

tato yātau vahnyapānau prāṇamuṣṇasvarūpakam ।
tenātyantapradīptena jvalano dehajastathā ॥ 44॥

तेन कुण्डलिनी सुप्ता सन्तप्ता सम्प्रबुध्यते ।
दण्डाहतभुजङ्गीव निःश्वस्य ऋजुतां व्रजेत् ॥ ४५॥

tena kuṇḍalinī suptā santaptā samprabudhyate ।
daṇḍāhatabhujaṅgīva niḥśvasya ṛjutāṃ vrajet ॥ 45॥

बिलप्रवेशतो यत्र ब्रह्मनाड्यन्तरं व्रजेत् ।
तस्मान्नित्यं मूलबन्धः कर्तव्यो योगिभिः सदा ॥ ४६॥

bilapraveśato yatra brahmanāḍyantaraṃ vrajet ।
tasmānnityaṃ mūlabandhaḥ kartavyo yogibhiḥ sadā ॥ 46॥

कुम्भकान्ते रेचकादौ कर्तव्यस्तूड्डियाणकः ।
बन्धो येन सुषुम्नायां प्राणस्तूड्डीयते यतः ॥ ४७॥

kumbhakānte recakādau kartavyastūḍḍiyāṇakaḥ ।
bandho yena suṣumnāyāṃ prāṇastūḍḍīyate yataḥ ॥ 47॥

तस्मादुड्डीयणाख्योऽयं योगिभिः समुदाहृतः ।
सति वज्रासने पादौ कराभ्यां धारयेद्दृढम् ॥ ४८॥

tasmāduḍḍīyaṇākhyo'yaṃ yogibhiḥ samudāhṛtaḥ ।
sati vajrāsane pādau karābhyāṃ dhārayeddṛḍham ॥ 48॥

गुल्फदेशसमीपे च कन्दं तत्र प्रपीडयेत् ।
पश्चिमं तानमुदरे धारयेद-्हृदये गले ॥ ४९॥

gulphadeśasamīpe ca kandaṃ tatra prapīḍayet ।
paścimaṃ tānamudare dhārayed-hṛdaye gale ॥ 49॥

शनैः शनैर्यदा प्राणस्तुन्दसन्धिं निगच्छति ।
तुन्ददोषं विनिर्धूय कर्तव्यं सततं शनैः ॥ ५०॥

śanaiḥ śanairyadā prāṇastundasandhiṃ nigacchati ।
tundadoṣaṃ vinirdhūya kartavyaṃ satataṃ śanaiḥ ॥ 50॥

पूरकान्ते तु कर्तव्यो बन्धो जालन्धराभिधः ।
कण्ठसङ्कोचरूपोऽसौ वायुमार्गनिरोधकः ॥ ५१॥

pūrakānte tu kartavyo bandho jālandharābhidhaḥ ।
kaṇṭhasaṅkocarūpo'sau vāyumārganirodhakaḥ ॥ 51॥

अधस्तात्कुञ्चनेनाशु कण्ठसङ्कोचने कृते ।
मध्ये पश्चिमतानेन स्यात्प्राणो ब्रह्मनाडिगः ॥ ५२॥

adhastātkuñcanenāśu kaṇṭhasaṅkocane kṛte ।
madhye paścimatānena syātprāṇo brahmanāḍigaḥ ॥ 52॥

पूर्वोक्तेन क्रमेणैव सम्यगासनमास्थितः ।
चालनं तु सरस्वत्याः कृत्वा प्राणं निरोधयेत् ॥ ५३॥

pūrvoktena krameṇaiva samyagāsanamāsthitaḥ ।
cālanaṃ tu sarasvatyāḥ kṛtvā prāṇaṃ nirodhayet ॥ 53॥

प्रथमे दिवसे कार्यं कुम्भकानां चतुष्टयम् ।
प्रत्येकं दशसङ्ख्याकं द्वितीये पञ्चभिस्तथा ॥ ५४॥

prathame divase kāryaṃ kumbhakānāṃ catuṣṭayam ।
pratyekaṃ daśasaṅkhyākaṃ dvitīye pañcabhistathā ॥ 54॥

विशत्यलं तृतीयेऽह्नि पञ्चवृद्ध्या दिने दिने ।
कर्तव्यः कुम्भको नित्यं बन्धत्रयसमन्वितः ॥ ५५॥

viśatyalaṃ tṛtīye'hni pañcavṛddhyā dine dine ।
kartavyaḥ kumbhako nityaṃ bandhatrayasamanvitaḥ ॥ 55॥

दिवा सुप्तिर्निशायां तु जागरादतिमैथुनात् ।
बहुसङ्क्रमणं नित्यं रोधान्मूत्रपुरीषयोः ॥ ५६॥

divā suptirniśāyāṃ tu jāgarādatimaithunāt ।
bahusaṅkramaṇaṃ nityaṃ rodhānmūtrapurīṣayoḥ ॥ 56॥

विषमाशनदोषाच्च प्रयासप्राणचिन्तनात् ।
शीघ्रमुत्पद्यते रोगः स्तम्भयेद्यदि संयमी ॥ ५७॥

viṣamāśanadoṣācca prayāsaprāṇacintanāt ।
śīghramutpadyate rogaḥ stambhayedyadi saṃyamī ॥ 57॥

योगाभ्यासेन मे रोग उत्पन्न इति कथ्यते ।
ततोऽभ्यासं त्यजेदेवं प्रथमं विघ्न उच्यते ॥ ५८॥

yogābhyāsena me roga utpanna iti kathyate ।
tato'bhyāsaṃ tyajedevaṃ prathamaṃ vighna ucyate ॥ 58॥

द्वितीयं संशयाख्यं च तृतीयं च प्रमत्तता ।
आलस्याख्यं चतुर्थं च निद्रारूपं तु पञ्चमम् ॥ ५९॥

dvitīyaṃ saṃśayākhyaṃ ca tṛtīyaṃ ca pramattatā ।
ālasyākhyaṃ caturthaṃ ca nidrārūpaṃ tu pañcamam ॥ 59॥

षष्ठं तु विरतिर्भ्रान्तिः सप्तमं परिकीर्तितम् ।
विषमं चाष्टमं चैव अनाख्यं नवमं स्मृतम् ॥ ६०॥

ṣaṣṭhaṃ tu viratirbhrāntiḥ saptamaṃ parikīrtitam ।
viṣamaṃ cāṣṭamaṃ caiva anākhyaṃ navamaṃ smṛtam ॥ 60॥

अलब्धिर्योगतत्त्वस्य दशमं प्रोच्यते बुधैः ।
इत्येतद्विघ्नदशकं विचारेण त्यजेद्बुधः ॥ ६१॥

alabdhiryogatattvasya daśamaṃ procyate budhaiḥ ।
ityetadvighnadaśakaṃ vicāreṇa tyajedbudhaḥ ॥ 61॥

प्राणाभ्यासस्ततः कार्यो नित्यं सत्त्वस्थया धिया ।
सुषुम्ना लीयते चित्तं तथा वायुः प्रधावति ॥ ६२॥

prāṇābhyāsastataḥ kāryo nityaṃ sattvasthayā dhiyā ।
suṣumnā līyate cittaṃ tathā vāyuḥ pradhāvati ॥ 62॥

शुष्के मले तु योगी च स्याद्गतिश्चलिता ततः ।
अधोगतिमपानं वै ऊर्ध्वगं कुरुते बलात् ॥ ६३॥

śuṣke male tu yogī ca syādgatiścalitā tataḥ ।
adhogatimapānaṃ vai ūrdhvagaṃ kurute balāt ॥ 63॥

आकुञ्चनेन तं प्राहुर्मूलबन्धोऽयमुच्यते ।
अपानश्चोर्ध्वगो भूत्वा वह्निना सह गच्छति ॥ ६४॥

ākuñcanena taṃ prāhurmūlabandho'yamucyate ।
apānaścordhvago bhūtvā vahninā saha gacchati ॥ 64॥

प्राणस्थानं ततो वह्निः प्राणापानौ च सत्वरम् ।
मिलित्वा कुण्डलीं याति प्रसुप्ता कुण्डलाकृतिः ॥ ६५॥

prāṇasthānaṃ tato vahniḥ prāṇāpānau ca satvaram ।
militvā kuṇḍalīṃ yāti prasuptā kuṇḍalākṛtiḥ ॥ 65॥

तेनाग्निना च सन्तप्ता पवनेनैव चालिता ।
प्रसार्य स्वशरीरं तु सुषुम्ना वदनान्तरे ॥ ६६॥

tenāgninā ca santaptā pavanenaiva cālitā ।
prasārya svaśarīraṃ tu suṣumnā vadanāntare ॥ 66॥

ब्रह्मग्रन्थिं ततो भित्त्वा रजोगुणसमुद्भवम् ।
सुषुम्ना वदने शीघ्रं विद्युल्लेखेव संस्फुरेत् ॥ ६७॥

brahmagranthiṃ tato bhittvā rajoguṇasamudbhavam ।
suṣumnā vadane śīghraṃ vidyullekheva saṃsphuret ॥ 67॥

विष्णुग्रन्थिं प्रयात्युच्चैः सत्वरं हृदि संस्थिता ।
ऊर्ध्वं गच्छति यच्चास्ते रुद्रग्रन्थिं तदुद्भवम् ॥ ६८॥

viṣṇugranthiṃ prayātyuccaiḥ satvaraṃ hṛdi saṃsthitā ।
ūrdhvaṃ gacchati yaccāste rudragranthiṃ tadudbhavam ॥ 68॥

भ्रुवोर्मध्ये तु संभिद्य याति शीतांशुमण्डलम् ।
अनाहताख्यं यच्चक्रं दलैः षोडशभिर्युतम् ॥ ६९॥

bhruvormadhye tu saṃbhidya yāti śītāṃśumaṇḍalam ।
anāhatākhyaṃ yaccakraṃ dalaiḥ ṣoḍaśabhiryutam ॥ 69॥

तत्र शीतांशुसञ्जातं द्रवं शोषयति स्वयम् ।
चलिते प्राणवेगेन रक्तं पीतं रवेर्ग्रहात् ॥ ७०॥

tatra śītāṃśusañjātaṃ dravaṃ śoṣayati svayam ।
calite prāṇavegena raktaṃ pītaṃ ravergrahāt ॥ 70॥

यातेन्दुचक्रं यत्रास्ते शुद्धश्लेष्मद्रवात्मकम् ।
तत्र सिक्तं ग्रसत्युष्णं कथं शीतस्वभावकम् ॥ ७१॥

yātenducakraṃ yatrāste śuddhaśleṣmadravātmakam ।
tatra siktaṃ grasatyuṣṇaṃ kathaṃ śītasvabhāvakam ॥ 71॥

तथैव रभसा शुक्लं चन्द्ररूपं हि तप्यते ।
ऊर्ध्वं प्रवहति क्षुब्धा तदैवं भ्रमतेतराम् ॥ ७२॥

tathaiva rabhasā śuklaṃ candrarūpaṃ hi tapyate ।
ūrdhvaṃ pravahati kṣubdhā tadaivaṃ bhramatetarām ॥ 72॥

तस्यास्वादवशाच्चित्तं बहिष्ठं विषयेषु यत् ।
तदेव परमं भुक्त्वा स्वस्थः स्वात्मरतो युवा ॥ ७३॥

tasyāsvādavaśāccittaṃ bahiṣṭhaṃ viṣayeṣu yat ।
tadeva paramaṃ bhuktvā svasthaḥ svātmarato yuvā ॥ 73॥

प्रकृत्यष्टकरूपं च स्थानं गच्छति कुण्डली ।
क्रोडीकृत्य शिवं याति क्रोडीकृत्य विलीयते ॥ ७४॥

prakṛtyaṣṭakarūpaṃ ca sthānaṃ gacchati kuṇḍalī ।
kroḍīkṛtya śivaṃ yāti kroḍīkṛtya vilīyate ॥ 74॥

इत्यधोर्ध्वरजः शुक्लं शिवे तदनु मारुतः ।
प्राणापानौ समौ याति सदा जातौ तथैव च ॥ ७५॥

ityadhordhvarajaḥ śuklaṃ śive tadanu mārutaḥ ।
prāṇāpānau samau yāti sadā jātau tathaiva ca ॥ 75॥

भूतेऽल्पे चाप्यनल्पे वा वाचके त्वतिवर्धते ।
धवयत्यखिला वाता अग्निमूषाहिरण्यवत् ॥ ७६॥

bhūte'lpe cāpyanalpe vā vācake tvativardhate ।
dhavayatyakhilā vātā agnimūṣāhiraṇyavat ॥ 76॥

आधिभौतिकदेहं तु आधिदैविकविग्रहे ।
देहोऽतिविमलं याति चातिवाहिकतामियात् ॥ ७७॥

ādhibhautikadehaṃ tu ādhidaivikavigrahe ।
deho'tivimalaṃ yāti cātivāhikatāmiyāt ॥ 77॥

जाड्यभावविनिर्मुक्तममलं चिन्मयात्मकम् ।
तस्यातिवाहिकं मुख्यं सर्वेषां तु मदात्मकम् ॥ ७८॥

jāḍyabhāvavinirmuktamamalaṃ cinmayātmakam ।
tasyātivāhikaṃ mukhyaṃ sarveṣāṃ tu madātmakam ॥ 78॥

जायाभवविनिर्मुक्तिः कालरूपस्य विभ्रमः ।
इति तं स्वस्वरूपा हि मती रज्जुभुजङ्गवत् ॥ ७९॥

jāyābhavavinirmuktiḥ kālarūpasya vibhramaḥ ।
iti taṃ svasvarūpā hi matī rajjubhujaṅgavat ॥ 79॥

मृषैवोदेति सकलं मृषैव प्रविलीयते ।
रौप्यबुद्धिः शुक्तिकायां स्त्रीपुंसोर्भ्रमतो यथा ॥ ८०॥

mṛṣaivodeti sakalaṃ mṛṣaiva pravilīyate ।
raupyabuddhiḥ śuktikāyāṃ strīpuṃsorbhramato yathā ॥ 80॥

पिण्डब्रह्माण्डयोरैक्यं लिङ्गसूत्रात्मनोरपि ।
स्वापाव्याकृतयोरैक्यं स्वप्रकाशचिदात्मनोः ॥ ८१॥

piṇḍabrahmāṇḍayoraikyaṃ liṅgasūtrātmanorapi ।
svāpāvyākṛtayoraikyaṃ svaprakāśacidātmanoḥ ॥ 81॥

शक्तिः कुण्डलिनी नाम बिसतन्तुनिभा शुभा ।
मूलकन्दं फणाग्रेण दृष्ट्वा कमलकन्दवत् ॥ ८२॥

śaktiḥ kuṇḍalinī nāma bisatantunibhā śubhā ।
mūlakandaṃ phaṇāgreṇa dṛṣṭvā kamalakandavat ॥ 82॥

मुखेन पुच्छं संगृह्य ब्रह्मरन्ध्रसमन्विता ।
पद्मासनगतः स्वस्थो गुदमाकुञ्च्य साधकः ॥ ८३॥

mukhena pucchaṃ saṃgṛhya brahmarandhrasamanvitā ।
padmāsanagataḥ svastho gudamākuñcya sādhakaḥ ॥ 83॥

वायुमूर्ध्वगतं कुर्वन्कुम्भकाविष्टमानसः ।
वाय्वाघातवशादग्निः स्वाधिष्ठानगतो ज्वलन् ॥ ८४॥

vāyumūrdhvagataṃ kurvankumbhakāviṣṭamānasaḥ ।
vāyvāghātavaśādagniḥ svādhiṣṭhānagato jvalan ॥ 84॥

ज्वलनाघातपवनाघातोरून्निद्रितोऽहिराट् ।
ब्रह्मग्रन्थिं ततो भित्त्वा विष्णुग्रन्थिं भिनत्त्यतः ॥ ८५॥

jvalanāghātapavanāghātorūnnidrito'hirāṭ ।
brahmagranthiṃ tato bhittvā viṣṇugranthiṃ bhinattyataḥ ॥ 85॥

रुद्रग्रन्थिं च भित्त्वैव कमलानि भिनत्ति षट् ।
सहस्रकमले शक्तिः शिवेन सह मोदते ॥ ८६॥

rudragranthiṃ ca bhittvaiva kamalāni bhinatti ṣaṭ ।
sahasrakamale śaktiḥ śivena saha modate ॥ 86॥

सैवावस्था परा ज्ञेया सैव निर्वृतिकारिणी इति ॥

saivāvasthā parā jñeyā saiva nirvṛtikāriṇī iti ॥

इति प्रथमोऽध्यायः ॥ १॥

iti prathamo'dhyāyaḥ ॥ 1॥

अथाहं सम्प्रवक्ष्यामि विद्यां खेचरिसंज्ञिकाम् ।
यथा विज्ञानवानस्या लोकेऽस्मिन्नजरोऽमरः ॥ १॥

athāhaṃ sampravakṣyāmi vidyāṃ khecarisaṃjñikām ।
yathā vijñānavānasyā loke'sminnajaro'maraḥ ॥ 1॥

मृत्युव्याधिजराग्रस्तो दृष्ट्वा विद्यामिमां मुने ।
बुद्धिं दृढतरां कृत्वा खेचरीं तु समभ्यसेत् ॥ २॥

mṛtyuvyādhijarāgrasto dṛṣṭvā vidyāmimāṃ mune ।
buddhiṃ dṛḍhatarāṃ kṛtvā khecarīṃ tu samabhyaset ॥ 2॥

जरामृत्युगदघ्नो यः खेचरीं वेत्ति भूतले ।
ग्रन्थतश्चार्थतश्चैव तदभ्यासप्रयोगतः ॥ ३॥

jarāmṛtyugadaghno yaḥ khecarīṃ vetti bhūtale ।
granthataścārthataścaiva tadabhyāsaprayogataḥ ॥ 3॥

तं मुने सर्वभावेन गुरुं मत्वा समाश्रयेत् ।
दुर्लभा खेचरी विद्या तदभ्यासोऽपि दुर्लभः ॥ ४॥

taṃ mune sarvabhāvena guruṃ matvā samāśrayet ।
durlabhā khecarī vidyā tadabhyāso'pi durlabhaḥ ॥ 4॥

अभ्यासं मेलनं चैव युगपन्नैव सिध्यति ।
अभ्यासमात्रनिरता न विन्दन्ते ह मेलनम् ॥ ५॥

abhyāsaṃ melanaṃ caiva yugapannaiva sidhyati ।
abhyāsamātraniratā na vindante ha melanam ॥ 5॥

अभ्यासं लभते ब्रह्मञ्जन्मजन्मान्तरे क्वचित् ।
मेलनं तु जन्मनां शतान्तेऽपि न लभ्यते ॥ ६॥

abhyāsaṃ labhate brahmañjanmajanmāntare kvacit ।
melanaṃ tu janmanāṃ śatānte'pi na labhyate ॥ 6॥

अभ्यासं बहुजन्मान्ते कृत्वा तद्भावसाधितम् ।
मेलनं लभते कश्चिद्योगी जन्मान्तरे क्वचित् ॥ ७॥

abhyāsaṃ bahujanmānte kṛtvā tadbhāvasādhitam ।
melanaṃ labhate kaścidyogī janmāntare kvacit ॥ 7॥

यदा तु मेलनं योगी लभते गुरुवक्त्रतः ।
तदा तत्सिद्धिमाप्नोति यदुक्ता शास्त्रसन्ततौ ॥ ८॥

yadā tu melanaṃ yogī labhate guruvaktrataḥ ।
tadā tatsiddhimāpnoti yaduktā śāstrasantatau ॥ 8॥

ग्रन्थतश्चार्थतश्चैव मेलनं लभते यदा ।
तदा शिवत्वमाप्नोति निर्मुक्तः सर्वसंसृतेः ॥ ९॥

granthataścārthataścaiva melanaṃ labhate yadā ।
tadā śivatvamāpnoti nirmuktaḥ sarvasaṃsṛteḥ ॥ 9॥

शास्त्रं विनापि संबोद्धुं गुरवोऽपि न शक्नुयुः ।
तस्मात्सुदुर्लभतरं लभ्यं शास्त्रमिदं मुने ॥ १०॥

śāstraṃ vināpi saṃboddhuṃ guravo'pi na śaknuyuḥ ।
tasmātsudurlabhataraṃ labhyaṃ śāstramidaṃ mune ॥ 10॥

यावन्न लभ्यते शास्त्रं तावद्गां पर्यटेद्यतिः ।
यदा संलभ्यते शास्त्रं तदा सिद्धिः करे स्थिता ॥ ११॥

yāvanna labhyate śāstraṃ tāvadgāṃ paryaṭedyatiḥ ।
yadā saṃlabhyate śāstraṃ tadā siddhiḥ kare sthitā ॥ 11॥

न शास्त्रेण विना सिद्धिर्दृष्टा चैव जगत्त्रये ।
तस्मान्मेलनदातारं शास्त्रदातारमच्युतम् ॥ १२॥

na śāstreṇa vinā siddhirdṛṣṭā caiva jagattraye ।
tasmānmelanadātāraṃ śāstradātāramacyutam ॥ 12॥

तदभ्यासप्रदातारं शिवं मत्वा समाश्रयेत् ।
लब्ध्वा शास्त्रमिदं मह्यमन्येषां न प्रकाशयेत् ॥ १३॥

tadabhyāsapradātāraṃ śivaṃ matvā samāśrayet ।
labdhvā śāstramidaṃ mahyamanyeṣāṃ na prakāśayet ॥ 13॥

तस्मात्सर्वप्रयत्नेन गोपनीयं विजानता ।
यत्रास्ते च गुरुर्ब्रह्मन्दिव्ययोगप्रदायकः ॥ १४॥

tasmātsarvaprayatnena gopanīyaṃ vijānatā ।
yatrāste ca gururbrahmandivyayogapradāyakaḥ ॥ 14॥

तत्र गत्वा च तेनोक्तविद्यां संगृह्य खेचरीम् ।
तेनोक्तः सम्यगभ्यासं कुर्यादादावतन्द्रितः ॥ १५॥

tatra gatvā ca tenoktavidyāṃ saṃgṛhya khecarīm ।
tenoktaḥ samyagabhyāsaṃ kuryādādāvatandritaḥ ॥ 15॥

अनया विद्यया योगी खेचरीसिद्धिभाग्भवेत् ।
खेचर्या खेचरीं युञ्जन्खेचरीबीजपूरया ॥ १६॥

anayā vidyayā yogī khecarīsiddhibhāgbhavet ।
khecaryā khecarīṃ yuñjankhecarībījapūrayā ॥ 16॥

खेचराधिपतिर्भूत्वा खेचरेषु सदा वसेत् ।
खेचरावसथं वह्निमम्बुमण्डलभूषितम् ॥ १७॥

khecarādhipatirbhūtvā khecareṣu sadā vaset ।
khecarāvasathaṃ vahnimambumaṇḍalabhūṣitam ॥ 17॥

आख्यातं खेचरीबीजं तेन योगः प्रसिध्यति ।
सोमांशनवकं वर्णं प्रतिलोमेन चोद्धरेत् ॥ १८॥

ākhyātaṃ khecarībījaṃ tena yogaḥ prasidhyati ।
somāṃśanavakaṃ varṇaṃ pratilomena coddharet ॥ 18॥

तस्मात्त्र्यंशकमाख्यातमक्षरं चन्द्ररूपकम् ।
तस्मादप्यष्टमं वर्णं विलोमेन परं मुने ॥ १९॥

tasmāttryaṃśakamākhyātamakṣaraṃ candrarūpakam ।
tasmādapyaṣṭamaṃ varṇaṃ vilomena paraṃ mune ॥ 19॥

तथा तत्परमं विद्धि तदादिरपि पञ्चमी ।
इन्दोश्च बहुभिन्ने च कूटोऽयं परिकीर्तितः ॥ २०॥

tathā tatparamaṃ viddhi tadādirapi pañcamī ।
indośca bahubhinne ca kūṭo'yaṃ parikīrtitaḥ ॥ 20॥

गुरूपदेशलभ्यं च सर्वयोगप्रसिद्धिदम् ।
यत्तस्य देहजा माया निरुद्धकरणाश्रया ॥ २१॥

gurūpadeśalabhyaṃ ca sarvayogaprasiddhidam ।
yattasya dehajā māyā niruddhakaraṇāśrayā ॥ 21॥

स्वप्नेऽपि न लभेत्तस्य नित्यं द्वादशजप्यतः ।
य इमां पञ्च लक्षाणि जपेदपि सुयन्त्रितः ॥ २२॥

svapne'pi na labhettasya nityaṃ dvādaśajapyataḥ ।
ya imāṃ pañca lakṣāṇi japedapi suyantritaḥ ॥ 22॥

तस्य श्रीखेचरीसिद्धिः स्वयमेव प्रवर्तते ।
नश्यन्ति सर्वविघ्नानि प्रसीदन्ति च देवताः ॥ २३॥

tasya śrīkhecarīsiddhiḥ svayameva pravartate ।
naśyanti sarvavighnāni prasīdanti ca devatāḥ ॥ 23॥

वलीपलितनाशश्च भविष्यति न संशयः ।
एवं लब्ध्वा महाविद्यामभ्यासं कारयेत्ततः ॥ २४॥

valīpalitanāśaśca bhaviṣyati na saṃśayaḥ ।
evaṃ labdhvā mahāvidyāmabhyāsaṃ kārayettataḥ ॥ 24॥

अन्यथा क्लिश्यते ब्रह्मन्न सिद्धिः खेचरीपथे ।
यदभ्यासविधौ विद्यां न लभेद्यः सुधामयीम् ॥ २५॥

anyathā kliśyate brahmanna siddhiḥ khecarīpathe ।
yadabhyāsavidhau vidyāṃ na labhedyaḥ sudhāmayīm ॥ 25॥

ततः संमेलकादौ च लब्ध्वा विद्यां सदा जपेत् ।
नान्यथा रहितो ब्रह्मन्न किञ्चित्सिद्धिभाग्भवेत् ॥ २६॥

tataḥ saṃmelakādau ca labdhvā vidyāṃ sadā japet ।
nānyathā rahito brahmanna kiñcitsiddhibhāgbhavet ॥ 26॥

यदिदं लभ्यते शास्त्रं तदा विद्यां समाश्रयेत् ।
ततस्तदोदितां सिद्धिमाशु तां लभते मुनिः ॥ २७॥

yadidaṃ labhyate śāstraṃ tadā vidyāṃ samāśrayet ।
tatastadoditāṃ siddhimāśu tāṃ labhate muniḥ ॥ 27॥

तालुमूलं समुत्कृष्य सप्तवासरमात्मवित् ।
स्वगुरूक्तप्रकारेण मलं सर्वं विशोधयेत् ॥ २८॥

tālumūlaṃ samutkṛṣya saptavāsaramātmavit ।
svagurūktaprakāreṇa malaṃ sarvaṃ viśodhayet ॥ 28॥

स्नुहिपत्रनिभं शस्त्रं सुतीक्ष्णं स्निग्धनिर्मलम् ।
समादाय ततस्तेन रोममात्रं समुच्छिनेत् ॥ २९॥

snuhipatranibhaṃ śastraṃ sutīkṣṇaṃ snigdhanirmalam ।
samādāya tatastena romamātraṃ samucchinet ॥ 29॥

हित्वा सैन्धवपथ्याभ्यां चूर्णिताभ्यां प्रकर्षयेत् ।
पुनः सप्तदिने प्राप्ते रोममात्रं समुच्छिनेत् ॥ ३०॥

hitvā saindhavapathyābhyāṃ cūrṇitābhyāṃ prakarṣayet ।
punaḥ saptadine prāpte romamātraṃ samucchinet ॥ 30॥

एवं क्रमेण षण्मासं नित्योद्युक्तः समाचरेत् ।
षण्मासाद्रसनामूलं सिराबद्धं प्रणश्यति ॥ ३१॥

evaṃ krameṇa ṣaṇmāsaṃ nityodyuktaḥ samācaret ।
ṣaṇmāsādrasanāmūlaṃ sirābaddhaṃ praṇaśyati ॥ 31॥

अथ वागीश्वरीधाम शिरो वस्त्रेण वेष्टयेत् ।
शनैरुत्कर्षयेद्योगी कालवेलाविधानवित् ॥ ३२॥

atha vāgīśvarīdhāma śiro vastreṇa veṣṭayet ।
śanairutkarṣayedyogī kālavelāvidhānavit ॥ 32॥

पुनः षण्मासमात्रेण नित्यं सङ्घर्षणान्मुने ।
भ्रूमध्यावधि चाप्येति तिर्यक्कणबिलावधिः ॥ ३३॥

punaḥ ṣaṇmāsamātreṇa nityaṃ saṅgharṣaṇānmune ।
bhrūmadhyāvadhi cāpyeti tiryakkaṇabilāvadhiḥ ॥ 33॥

अधश्च चुबुकं मूलं प्रयाति क्रमचारिता ।
पुनः संवत्सराणां तु तृतीयादेव लीलया ॥ ३४॥

adhaśca cubukaṃ mūlaṃ prayāti kramacāritā ।
punaḥ saṃvatsarāṇāṃ tu tṛtīyādeva līlayā ॥ 34॥

केशान्तमूर्ध्वं क्रमति तिर्यक् शाखावधिर्मुने ।
अधस्तात्कण्ठकूपान्तं पुनर्वर्षत्रयेण तु ॥ ३५॥

keśāntamūrdhvaṃ kramati tiryak śākhāvadhirmune ।
adhastātkaṇṭhakūpāntaṃ punarvarṣatrayeṇa tu ॥ 35॥

ब्रह्मरन्ध्रं समावृत्य तिष्ठेदेव न संशयः ।
तिर्यक् चूलितलं याति अधः कण्ठबिलावधि ॥ ३६॥

brahmarandhraṃ samāvṛtya tiṣṭhedeva na saṃśayaḥ ।
tiryak cūlitalaṃ yāti adhaḥ kaṇṭhabilāvadhi ॥ 36॥

शनैः शनैर्मस्तकाच्च महावज्रकपाटभित् ।
पूर्वं बीजयुता विद्या ह्याख्याता यतिदुर्लभा ॥ ३७॥

śanaiḥ śanairmastakācca mahāvajrakapāṭabhit ।
pūrvaṃ bījayutā vidyā hyākhyātā yatidurlabhā ॥ 37॥

तस्याः षडङ्गं कुर्वीत तया षट्स्वरभिन्नया ।
कुर्यादेवं करन्यासं सर्वसिद्ध्यादिहेतवे ॥ ३८॥

tasyāḥ ṣaḍaṅgaṃ kurvīta tayā ṣaṭsvarabhinnayā ।
kuryādevaṃ karanyāsaṃ sarvasiddhyādihetave ॥ 38॥

शनैरेवं प्रकर्तव्यमभ्यासं युगपन्नहि ।
युगपद्वर्तते यस्य शरीरं विलयं व्रजेत् ॥ ३९॥

śanairevaṃ prakartavyamabhyāsaṃ yugapannahi ।
yugapadvartate yasya śarīraṃ vilayaṃ vrajet ॥ 39॥

तस्माच्छनैः शनैः कार्यमभ्यासं मुनिपुङ्गव ।
यदा च बाह्यमार्गेण जिह्वा ब्रह्मबिलं व्रजेत् ॥ ४०॥

tasmācchanaiḥ śanaiḥ kāryamabhyāsaṃ munipuṅgava ।
yadā ca bāhyamārgeṇa jihvā brahmabilaṃ vrajet ॥ 40॥

तदा ब्रह्मार्गलं ब्रह्मन्दुर्भेद्यं त्रिदशैरपि ।
अङ्गुल्यग्रेण संघृष्य जिह्वामात्रं निवेशयेत् ॥ ४१॥

tadā brahmārgalaṃ brahmandurbhedyaṃ tridaśairapi ।
aṅgulyagreṇa saṃghṛṣya jihvāmātraṃ niveśayet ॥ 41॥

एवं वर्षत्रयं कृत्वा ब्रह्मद्वारं प्रविश्यति ।
ब्रह्मद्वारे प्रविष्टे तु सम्यङ्मथनमाचरेत् ॥ ४२॥

evaṃ varṣatrayaṃ kṛtvā brahmadvāraṃ praviśyati ।
brahmadvāre praviṣṭe tu samyaṅmathanamācaret ॥ 42॥

मथनेन विना केचित्साधयन्ति विपश्चितः ।
खेचरीमन्त्रसिद्धस्य सिध्यते मथनं विना ॥ ४३॥

mathanena vinā kecitsādhayanti vipaścitaḥ ।
khecarīmantrasiddhasya sidhyate mathanaṃ vinā ॥ 43॥

जपं च मथनं चैव कृत्वा शीघ्रं फलं लभेत् ।
स्वर्णजां रौप्यजां वापि लोहजां वा शलाकिकाम् ॥ ४४॥

japaṃ ca mathanaṃ caiva kṛtvā śīghraṃ phalaṃ labhet ।
svarṇajāṃ raupyajāṃ vāpi lohajāṃ vā śalākikām ॥ 44॥

नियोज्य नासिकारन्ध्रं दुग्धसिक्तेन तन्तुना ।
प्राणान्निरुध्य हृदये सुखमासनमात्मनः ॥ ४५॥

niyojya nāsikārandhraṃ dugdhasiktena tantunā ।
prāṇānnirudhya hṛdaye sukhamāsanamātmanaḥ ॥ 45॥

शनैः सुमथनं कुर्याद्भ्रूमध्ये न्यस्य चक्षुषी ।
षण्मासं मथनावस्था भावेनैव प्रजायते ॥ ४६॥

śanaiḥ sumathanaṃ kuryādbhrūmadhye nyasya cakṣuṣī ।
ṣaṇmāsaṃ mathanāvasthā bhāvenaiva prajāyate ॥ 46॥

यथा सुषुप्तिर्बालानां यथा भावस्तथा भवेत् ।
न सदा मथनं शस्तं मासे मासे समाचरेत् ॥ ४७॥

yathā suṣuptirbālānāṃ yathā bhāvastathā bhavet ।
na sadā mathanaṃ śastaṃ māse māse samācaret ॥ 47॥

सदा रसनया योगी मार्गं न परिसंक्रमेत् ।
एवं द्वादशवर्षान्ते संसिद्धिर्भवति ध्रुवा ॥ ४८॥

sadā rasanayā yogī mārgaṃ na parisaṃkramet ।
evaṃ dvādaśavarṣānte saṃsiddhirbhavati dhruvā ॥ 48॥

शरीरे सकलं विश्वं पश्यत्यात्माविभेदतः ।
ब्रह्माण्डोऽयं महामार्गो राजदन्तोर्ध्वकुण्डली ॥ ४९॥ इति॥

śarīre sakalaṃ viśvaṃ paśyatyātmāvibhedataḥ ।
brahmāṇḍo'yaṃ mahāmārgo rājadantordhvakuṇḍalī ॥ 49॥ iti॥

इति द्वितीयोऽध्यायः ॥ २॥

iti dvitīyo'dhyāyaḥ ॥ 2॥

मेलनमनुः । ह्रीं भं सं पं फं सं क्षम् । पद्मज उवाच ।
अमावास्या च प्रतिपत्पौर्णमासी च शङ्कर ।
अस्याः का वर्ण्यते संज्ञा एतदाख्याहि तत्त्वतः ॥ १॥

melanamanuḥ । hrīṃ bhaṃ saṃ paṃ phaṃ saṃ kṣam । padmaja uvāca ।
amāvāsyā ca pratipatpaurṇamāsī ca śaṅkara ।
asyāḥ kā varṇyate saṃjñā etadākhyāhi tattvataḥ ॥ 1॥

प्रतिपद्दिनतोऽकाले अमावास्या तथैव च ।
पौर्णमास्यां स्थिरीकुर्यात्स च पन्था हि नान्यथा ॥ २॥

pratipaddinato'kāle amāvāsyā tathaiva ca ।
paurṇamāsyāṃ sthirīkuryātsa ca panthā hi nānyathā ॥ 2॥

कामेन विषयाकाङ्क्षी विषयात्काममोहितः ।
द्वावेव सन्त्यजेन्नित्यं निरञ्जनमुपाश्रयेत् ॥ ३॥

kāmena viṣayākāṅkṣī viṣayātkāmamohitaḥ ।
dvāveva santyajennityaṃ nirañjanamupāśrayet ॥ 3॥

अपरं सन्त्यजेत्सर्वं यदिच्छेदात्मनो हितम् ।
शक्तिमध्ये मनः कृत्वा मनः शक्तेश्च मध्यगम् ॥ ४॥

aparaṃ santyajetsarvaṃ yadicchedātmano hitam ।
śaktimadhye manaḥ kṛtvā manaḥ śakteśca madhyagam ॥ 4॥

मनसा मन आलोक्य तत्त्यजेत्परमं पदम् ।
मन एव हि बिन्दुश्च उत्पत्तिस्थितिकारणम् ॥ ५॥

manasā mana ālokya tattyajetparamaṃ padam ।
mana eva hi binduśca utpattisthitikāraṇam ॥ 5॥

मनसोत्पद्यते बिन्दुर्यथा क्षीरं घृतात्मकम् ।
न च बन्धनमध्यस्थं तद्वै कारणमानसम् ॥ ६॥

manasotpadyate binduryathā kṣīraṃ ghṛtātmakam ।
na ca bandhanamadhyasthaṃ tadvai kāraṇamānasam ॥ 6॥

चन्द्रार्कमध्यमा शक्तिर्यत्रस्था तत्र बन्धनम् ।
ज्ञात्वा सुषुम्नां तद्भेदं कृत्वा वायुं च मध्यगम् ॥ ७॥

candrārkamadhyamā śaktiryatrasthā tatra bandhanam ।
jñātvā suṣumnāṃ tadbhedaṃ kṛtvā vāyuṃ ca madhyagam ॥ 7॥

स्थित्वासौ बैन्दवस्थाने घ्राणरन्ध्रे निरोधयेत् ।
वायुं बिन्दुं समाख्यातं सत्त्वं प्रकृतिमेव च ॥ ८॥

sthitvāsau baindavasthāne ghrāṇarandhre nirodhayet ।
vāyuṃ binduṃ samākhyātaṃ sattvaṃ prakṛtimeva ca ॥ 8॥

षट् चक्राणि परिज्ञात्वा प्रविशेत्सुखमण्डलम् ।
मूलाधारं स्वाधिष्ठानं मणिपूरं तृतीयकम् ॥ ९॥

ṣaṭ cakrāṇi parijñātvā praviśetsukhamaṇḍalam ।
mūlādhāraṃ svādhiṣṭhānaṃ maṇipūraṃ tṛtīyakam ॥ 9॥

अनाहतं विशुद्धं च आज्ञाचक्रं च षष्ठकम् ।
आधारं गुदमित्युक्तं स्वाधिष्ठानं तु लैङ्गिकम् ॥ १०॥

anāhataṃ viśuddhaṃ ca ājñācakraṃ ca ṣaṣṭhakam ।
ādhāraṃ gudamityuktaṃ svādhiṣṭhānaṃ tu laiṅgikam ॥ 10॥

मणिपूरं नाभिदेशं हृदयस्थमनाहतम् ।
विशुद्धिः कण्ठमूले च आज्ञाचक्रं च मस्तकम् ॥ ११॥

maṇipūraṃ nābhideśaṃ hṛdayasthamanāhatam ।
viśuddhiḥ kaṇṭhamūle ca ājñācakraṃ ca mastakam ॥ 11॥

षट् चक्राणि परिज्ञात्वा प्रविशेत्सुखमण्डले ।
प्रविशेद्वायुमाकृष्य तयैवोर्ध्वं नियोजयेत् ॥ १२॥

ṣaṭ cakrāṇi parijñātvā praviśetsukhamaṇḍale ।
praviśedvāyumākṛṣya tayaivordhvaṃ niyojayet ॥ 12॥

एवं समभ्यसेद्वायुं स ब्रह्माण्डमयो भवेत् ।
वायुं बिन्दुं तथा चक्रं चित्तं चैव समभ्यसेत् ॥ १३॥

evaṃ samabhyasedvāyuṃ sa brahmāṇḍamayo bhavet ।
vāyuṃ binduṃ tathā cakraṃ cittaṃ caiva samabhyaset ॥ 13॥

समाधिमेकेन समममृतं यान्ति योगिनः ।
यथाग्निर्दारुमध्यस्थो नोत्तिष्ठेन्मथनं विना ॥ १४॥

samādhimekena samamamṛtaṃ yānti yoginaḥ ।
yathāgnirdārumadhyastho nottiṣṭhenmathanaṃ vinā ॥ 14॥

विना चाभ्यासयोगेन ज्ञानदीपस्तथा न हि ।
घटमध्यगतो दीपो बाह्ये नैव प्रकाशते ॥ १५॥

vinā cābhyāsayogena jñānadīpastathā na hi ।
ghaṭamadhyagato dīpo bāhye naiva prakāśate ॥ 15॥

भिन्ने तस्मिन्घटे चैव दीपज्वाला च भासते ।
स्वकायं घटमित्युक्तं यथा दीपो हि तत्पदम् ॥ १६॥

bhinne tasminghaṭe caiva dīpajvālā ca bhāsate ।
svakāyaṃ ghaṭamityuktaṃ yathā dīpo hi tatpadam ॥ 16॥

गुरुवाक्यसमाभिन्ने ब्रह्मज्ञानं स्फुटीभवेत् ।
कर्णधारं गुरुं प्राप्य कृत्वा सूक्ष्मं तरन्ति च ॥ १७॥

guruvākyasamābhinne brahmajñānaṃ sphuṭībhavet ।
karṇadhāraṃ guruṃ prāpya kṛtvā sūkṣmaṃ taranti ca ॥ 17॥

अभ्यासवासनाशक्त्या तरन्ति भवसागरम् ।
परायामङ्कुरीभूय पश्यन्तां द्विदलीकृता ॥ १८॥

abhyāsavāsanāśaktyā taranti bhavasāgaram ।
parāyāmaṅkurībhūya paśyantāṃ dvidalīkṛtā ॥ 18॥

मध्यमायां मुकुलिता वैखर्यां विकसीकृता ।
पूर्वं यथोदिता या वाग्विलोमेनास्तगा भवेत् ॥ १९॥

madhyamāyāṃ mukulitā vaikharyāṃ vikasīkṛtā ।
pūrvaṃ yathoditā yā vāgvilomenāstagā bhavet ॥ 19॥

तस्या वाचः परो देवः कूटस्थो वाक्प्रबोधकः ।
सोऽहमस्मीति निश्चित्य यः सदा वर्तते पुमान् ॥ २०॥

tasyā vācaḥ paro devaḥ kūṭastho vākprabodhakaḥ ।
so'hamasmīti niścitya yaḥ sadā vartate pumān ॥ 20॥

शब्दैरुच्चावचैर्नीचैर्भाषितोऽपि न लिप्यते ।
विश्वश्च तैजसश्चैव प्राज्ञश्चेति च ते त्रयः ॥ २१॥

śabdairuccāvacairnīcairbhāṣito'pi na lipyate ।
viśvaśca taijasaścaiva prājñaśceti ca te trayaḥ ॥ 21॥

विराड्ढिरण्यगर्भश्च ईश्वरश्चेति ते त्रयः ।
ब्रह्माण्डं चैव पिण्डाण्डं लोका भूरादयः क्रमात् ॥ २२॥

virāḍḍhiraṇyagarbhaśca īśvaraśceti te trayaḥ ।
brahmāṇḍaṃ caiva piṇḍāṇḍaṃ lokā bhūrādayaḥ kramāt ॥ 22॥

स्वस्वोपाधिलयादेव लीयन्ते प्रत्यगात्मनि ।
अण्डं ज्ञानाग्निना तप्तं लीयते कारणैः सह ॥ २३॥

svasvopādhilayādeva līyante pratyagātmani ।
aṇḍaṃ jñānāgninā taptaṃ līyate kāraṇaiḥ saha ॥ 23॥

परमात्मनि लीनं तत्परं ब्रह्मैव जायते ।
ततः स्तिमितगम्भीरं न तेजो न तमस्ततम् ॥ २४॥

paramātmani līnaṃ tatparaṃ brahmaiva jāyate ।
tataḥ stimitagambhīraṃ na tejo na tamastatam ॥ 24॥

अनाख्यमनभिव्यक्तं सत्किञ्चिदवशिष्यते ।
ध्यात्वा मध्यस्थमात्मानं कलशान्तरदीपवत् ॥ २५॥

anākhyamanabhivyaktaṃ satkiñcidavaśiṣyate ।
dhyātvā madhyasthamātmānaṃ kalaśāntaradīpavat ॥ 25॥

अङ्गुष्ठमात्रमात्मानमधूमज्योतिरूपकम् ।
प्रकाशयन्तमन्तस्थं ध्यायेत्कूटस्थमव्ययम् ॥ २६॥

aṅguṣṭhamātramātmānamadhūmajyotirūpakam ।
prakāśayantamantasthaṃ dhyāyetkūṭasthamavyayam ॥ 26॥

विज्ञानात्मा तथा देहे जाग्रत्स्वप्नसुषुप्तितः ।
मायया मोहितः पश्चाद्बहुजन्मान्तरे पुनः ॥ २७॥

vijñānātmā tathā dehe jāgratsvapnasuṣuptitaḥ ।
māyayā mohitaḥ paścādbahujanmāntare punaḥ ॥ 27॥

सत्कर्मपरिपाकात्तु स्वविकारं चिकीर्षति ।
कोऽहं कथमयं दोषः संसाराख्य उपागतः ॥ २८॥

satkarmaparipākāttu svavikāraṃ cikīrṣati ।
ko'haṃ kathamayaṃ doṣaḥ saṃsārākhya upāgataḥ ॥ 28॥

जाग्रत्स्वप्ने व्यवहरन्त्सुषुप्तौ क्व गतिर्मम ।
इति चिन्तापरो भूत्वा स्वभासा च विशेषतः ॥ २९॥

jāgratsvapne vyavaharantsuṣuptau kva gatirmama ।
iti cintāparo bhūtvā svabhāsā ca viśeṣataḥ ॥ 29॥

अज्ञानात्तु चिदाभासो बहिस्तापेन तापितः ।
दग्धं भवत्येव तदा तूलपिण्डमिवाग्निना ॥ ३०॥

ajñānāttu cidābhāso bahistāpena tāpitaḥ ।
dagdhaṃ bhavatyeva tadā tūlapiṇḍamivāgninā ॥ 30॥

दहरस्थः प्रत्यगात्मा नष्टे ज्ञाने ततः परम् ।
विततो व्याप्य विज्ञानं दहत्येव क्षणेन तु ॥ ३१॥

daharasthaḥ pratyagātmā naṣṭe jñāne tataḥ param ।
vitato vyāpya vijñānaṃ dahatyeva kṣaṇena tu ॥ 31॥

मनोमयज्ञानमयान्सम्यग्दग्ध्वा क्रमेण तु ।
घटस्थदीपवच्छश्वदन्तरेव प्रकाशते ॥ ३२॥

manomayajñānamayānsamyagdagdhvā krameṇa tu ।
ghaṭasthadīpavacchaśvadantareva prakāśate ॥ 32॥

ध्यायन्नास्ते मुनिश्चैवमासुप्तेरामृतेस्तु यः ।
जीवन्मुक्तः स विज्ञेयः स धन्यः कृतकृत्यवान् ॥ ३३॥

dhyāyannāste muniścaivamāsupterāmṛtestu yaḥ ।
jīvanmuktaḥ sa vijñeyaḥ sa dhanyaḥ kṛtakṛtyavān ॥ 33॥

जीवन्मुक्तपदं त्यक्त्वा स्वदेहे कालसात्कृते ।
विशत्यदेहमुक्तत्वं पवनोऽस्पन्दतामिव ॥ ३४॥

jīvanmuktapadaṃ tyaktvā svadehe kālasātkṛte ।
viśatyadehamuktatvaṃ pavano'spandatāmiva ॥ 34॥

अशब्दमस्पर्शमरूपमव्ययं
तथारसं नित्यमगन्धवच्च यत् ।
अनाद्यनन्तं महतः परं ध्रुवं
तदेव शिष्यत्यमलं निरामयम् ॥ ३५॥ इत्युपनिषत् ॥

aśabdamasparśamarūpamavyayaṃ
tathārasaṃ nityamagandhavacca yat ।
anādyanantaṃ mahataḥ paraṃ dhruvaṃ
tadeva śiṣyatyamalaṃ nirāmayam ॥ 35॥ ityupaniṣat ॥

ॐ सह नाववतु सह नौ भुनक्तु सह वीर्यं करवावहै ।
तेजस्विनावधीतमस्तु मा विद्विषावहै ॥

oṃ saha nāvavatu saha nau bhunaktu saha vīryaṃ karavāvahai ।
tejasvināvadhītamastu mā vidviṣāvahai ॥

ॐ शान्तिः शान्तिः शान्तिः ॥ हरिः ॐ तत्सत् ॥

oṃ śāntiḥ śāntiḥ śāntiḥ ॥ hariḥ oṃ tatsat ॥

इति योगकुण्डलिन्युपनिषत्समाप्ता ॥

iti yogakuṇḍalinyupaniṣatsamāptā ॥


© 1991-2026 Titi Tudorancea Yoga Bulletin | Titi Tudorancea® is a Registered Trademark | Terms of use and privacy policy
Contact