| Library / Tipiṭaka / ติปิฎก • Tipiṭaka / วชิรพุทฺธิ-ฎีกา • Vajirabuddhi-ṭīkā |
อาปตฺติเภทวณฺณนา
Āpattibhedavaṇṇanā
๑๒๒. ‘‘วิภงฺคนยทสฺสนโต’’ติ วุตฺตตฺตา ตํ สมฺปาเทตุํ ‘‘อิทานิ ตตฺถ ตตฺถา’’ติอาทิ อารทฺธํฯ ตตฺถ องฺควตฺถุเภเทน จาติ อวหารงฺคชานนเภเทน วตฺถุสฺส หริตพฺพภณฺฑสฺส ครุกลหุกภาวเภเทนาติ อโตฺถฯ อถ วา องฺคญฺจ วตฺถุเภเทน อาปตฺติเภทญฺจ ทเสฺสโนฺตติ อโตฺถฯ อติเรกมาสโก อูนปญฺจมาสโกติ เอตฺถ วา-สโทฺท น วุโตฺต, ตีหิปิ เอโก เอว ปริเจฺฉโท วุโตฺตติฯ อนชฺฌาวุฎฺฐกํ นาม อรญฺญปาลกาทินา น เกนจิ มมายิตํฯ ฉฑฺฑิตํ นาม อนตฺถิกภาเวน อติเรกมตฺตาทินา สามิเกน ฉฑฺฑิตํฯ นฎฺฐํ ปริเยสิตฺวา ฉินฺนาลยตฺตา ฉินฺนมูลกํฯ อสฺสามิกวตฺถูติ อจฺฉินฺนมูลกมฺปิ ยสฺส สามิโก โกจิ โน โหติ, นิรเปกฺขา วา ปริจฺจชนฺติ, ยํ วา ปริจฺจตฺตํ เทวตาทีนํ, อิทํ สพฺพํ อสฺสามิกวตฺถุ นามฯ เทวตาทีนํ วา พุทฺธธมฺมานํ วา ปริจฺจตฺตํ ปเรหิ เจ อารกฺขเกหิ ปริคฺคหิตํ, ปรปริคฺคหิตเมวฯ ตถารูเป หิ อทินฺนาทาเน ราชาโน โจรํ คเหตฺวา หนนาทิกํ กเรยฺยุํ, อนารกฺขเก ปน อาวาเส, อภิกฺขุเก อนารามิกาทิเก จ ยํ พุทฺธธมฺมสฺส สนฺตกํ, ตํ ‘‘อาคตาคเตหิ ภิกฺขูหิ รกฺขิตพฺพํ โคเปตพฺพํ มมายิตพฺพ’’นฺติ วจนโต อภิกฺขุกาวาสสงฺฆสนฺตกํ วิย ปรปริคฺคหิตสงฺขฺยเมว คจฺฉตีติ ฉายา ทิสฺสติฯ อิสฺสโร หิ โย โกจิ ภิกฺขุ ตาทิเส ปริกฺขาเร โจเรหิปิ คยฺหมาเน วาเรตุํ ปฎิพโล เจ, พลกฺกาเรน อจฺฉินฺทิตฺวา ยถาฐาเน ฐเปตุนฺติฯ อปริคฺคหิเต ปรสนฺตกสญฺญิสฺส ฉสุ อากาเรสุ วิชฺชมาเนสุปิ อนาปตฺติ วิย ทิสฺสติ , ‘‘ยํ ปรปริคฺคหิตญฺจ โหตี’’ติ องฺคภาโว กิญฺจาปิ ทิสฺสติ, ปรสนฺตเก ตถา ปฎิปนฺนเก สนฺธาย วุตฺตนฺติ คเหตพฺพํฯ อตฺตโน สนฺตกํ โจเรหิ หฎํ, โจรปริคฺคหิตตฺตา ปรปริคฺคหิตํ โหติ, ตสฺมา ปโร เจตํ เถยฺยจิโตฺต คณฺหติ, ปาราชิกํฯ สามิโก เอว เจ คณฺหติ, น ปาราชิกํ, ยสฺมา โจเทตฺวา, อจฺฉินฺทิตฺวา จ โส ‘‘มม สนฺตกํ คณฺหามี’’ติ คเหตุํ ลภติฯ ปฐมํ ธุรํ นิกฺขิปิตฺวา เจ ปจฺฉา เถยฺยจิโตฺต คณฺหติ, เอส นโยฯ สามิเกน ธุรํ นิกฺขิตฺตกาเล โส เจ โจโร กาลํ กโรติ, อโญฺญ เถยฺยจิเตฺตน คณฺหติ, น ปาราชิโกฯ อนิกฺขิตฺตกาเล เอว เจ กาลํ กโรติ, ตํ เถยฺยจิเตฺตน คณฺหนฺตสฺส ภิกฺขุโน ปาราชิกํ มูลภิกฺขุสฺส สนฺตกภาเว ฐิตตฺตาฯ โจรภิกฺขุมฺหิ มเต ‘‘มตกปริกฺขาร’’นฺติ สโงฺฆ วิภชิตฺวา เจ ตํ คณฺหติ, มูลสามิโก ‘‘มม สนฺตกมิท’’นฺติ คเหตุํ ลภติฯ
122. ‘‘Vibhaṅganayadassanato’’ti vuttattā taṃ sampādetuṃ ‘‘idāni tattha tatthā’’tiādi āraddhaṃ. Tattha aṅgavatthubhedena cāti avahāraṅgajānanabhedena vatthussa haritabbabhaṇḍassa garukalahukabhāvabhedenāti attho. Atha vā aṅgañca vatthubhedena āpattibhedañca dassentoti attho. Atirekamāsako ūnapañcamāsakoti ettha vā-saddo na vutto, tīhipi eko eva paricchedo vuttoti. Anajjhāvuṭṭhakaṃ nāma araññapālakādinā na kenaci mamāyitaṃ. Chaḍḍitaṃ nāma anatthikabhāvena atirekamattādinā sāmikena chaḍḍitaṃ. Naṭṭhaṃ pariyesitvā chinnālayattā chinnamūlakaṃ. Assāmikavatthūti acchinnamūlakampi yassa sāmiko koci no hoti, nirapekkhā vā pariccajanti, yaṃ vā pariccattaṃ devatādīnaṃ, idaṃ sabbaṃ assāmikavatthu nāma. Devatādīnaṃ vā buddhadhammānaṃ vā pariccattaṃ parehi ce ārakkhakehi pariggahitaṃ, parapariggahitameva. Tathārūpe hi adinnādāne rājāno coraṃ gahetvā hananādikaṃ kareyyuṃ, anārakkhake pana āvāse, abhikkhuke anārāmikādike ca yaṃ buddhadhammassa santakaṃ, taṃ ‘‘āgatāgatehi bhikkhūhi rakkhitabbaṃ gopetabbaṃ mamāyitabba’’nti vacanato abhikkhukāvāsasaṅghasantakaṃ viya parapariggahitasaṅkhyameva gacchatīti chāyā dissati. Issaro hi yo koci bhikkhu tādise parikkhāre corehipi gayhamāne vāretuṃ paṭibalo ce, balakkārena acchinditvā yathāṭhāne ṭhapetunti. Apariggahite parasantakasaññissa chasu ākāresu vijjamānesupi anāpatti viya dissati , ‘‘yaṃ parapariggahitañca hotī’’ti aṅgabhāvo kiñcāpi dissati, parasantake tathā paṭipannake sandhāya vuttanti gahetabbaṃ. Attano santakaṃ corehi haṭaṃ, corapariggahitattā parapariggahitaṃ hoti, tasmā paro cetaṃ theyyacitto gaṇhati, pārājikaṃ. Sāmiko eva ce gaṇhati, na pārājikaṃ, yasmā codetvā, acchinditvā ca so ‘‘mama santakaṃ gaṇhāmī’’ti gahetuṃ labhati. Paṭhamaṃ dhuraṃ nikkhipitvā ce pacchā theyyacitto gaṇhati, esa nayo. Sāmikena dhuraṃ nikkhittakāle so ce coro kālaṃ karoti, añño theyyacittena gaṇhati, na pārājiko. Anikkhittakāle eva ce kālaṃ karoti, taṃ theyyacittena gaṇhantassa bhikkhuno pārājikaṃ mūlabhikkhussa santakabhāve ṭhitattā. Corabhikkhumhi mate ‘‘matakaparikkhāra’’nti saṅgho vibhajitvā ce taṃ gaṇhati, mūlasāmiko ‘‘mama santakamida’’nti gahetuṃ labhati.
เอตฺถาห – ภูมฎฺฐาทินิมิตฺตกมฺมปริโยสานา เอว อวหารเภทา, อุทาหุ อเญฺญปิ สนฺตีติฯ กิเญฺจตฺถ ยทิ อเญฺญปิ สนฺติ, เตปิ วตฺตพฺพาฯ น หิ ภควา สาวเสสํ ปาราชิกํ ปญฺญเปติฯ โน เจ สนฺติ, เย อิเม ตุลากูฎกํสกูฎมานกูฎอุโกฺกฎนวญฺจนนิกติสาจิโยควิปราโมสอาโลปสาหสาการา จ สุตฺตเงฺคสุ สนฺทิสฺสมานา, เต อิธ อาคเตสุ เอตฺถ สโมธานํ คจฺฉนฺตีติ จ ลกฺขณโต วา เตสํ สโมธานคตภาโว วตฺตโพฺพติ? วุจฺจเต – ลกฺขณโต สิโทฺธวฯ กถํ? ‘‘ปญฺจหิ อากาเรหี’’ติอาทินา นเยน องฺควตฺถุเภเทนฯ อาปตฺติเภโท หิ ปาฬิยํ (ปารา. ๑๒๘-๑๓๐) วุโตฺต เอว, อฎฺฐกถายญฺจ ‘‘กูฎมานกูฎกหาปณาทีหิ วา วเญฺจตฺวา คณฺหติ, ตเสฺสวํ คณฺหโต อวหาโร เถยฺยาวหาโร’’ติ (ปารา. อฎฺฐ. ๑.๑๓๘; กงฺขา. อฎฺฐ. ทุติยปาราชิกวณฺณนา) อาคตตฺตา ตุลากูฎคหณาทโย เถยฺยาวหาเร สโมธานํ คตาติ สิทฺธํฯ วิปราโมสอาโลปสาหสาการา จ อฎฺฐกถายาคเต ปสยฺหาวหาเร สโมธานํ คจฺฉนฺติฯ อิมํเยว วา ปสยฺหาวหารํ ทเสฺสตุํ ‘‘คามฎฺฐํ อรญฺญฎฺฐ’’นฺติ มาติกํ นิกฺขิปิตฺวา ‘‘คามฎฺฐํ นาม ภณฺฑํ จตูหิ ฐาเนหิ นิกฺขิตฺตํ โหตี’’ติอาทินา นเยน วิภาโค วุโตฺตฯ เตเนทํ วุตฺตํ โหติ – คหณาการเภทสนฺทสฺสนตฺถํ วิสุํ กตํฯ น หิ ภูมิตลาทีหิ คามารญฺญฎฺฐํ ยํ กิญฺจีติฯ ตตฺถ ยํ ตุลากูฎํ, ตํ รูปกูฎงฺคคหณปฎิจฺฉนฺนกูฎวเสน จตุพฺพิธมฺปิ เวหาสเฎฺฐ สโมธานํ คจฺฉติฯ หทยเภทสิขาเภทรชฺชุเภทวเสน ติวิเธ มานกูเฎ ‘‘สฺวายํ หทยเภโท มริยาทํ ฉินฺทตี’’ติ เอตฺถ สโมธานํ คจฺฉติฯ หทยเภโท หิ สปฺปิเตลาทิมินนกาเล ลพฺภติฯ ‘‘ผนฺทาเปติ อตฺตโน ภาชนคตํ กโรตี’’ติ เอตฺถ สิขาเภโทปิ ลพฺภติฯ โส ‘‘ติลตณฺฑุลาทิมินนกาเล ลพฺภตี’’ติ วุตฺตํฯ เขตฺตมินนกาเล รชฺชุเภโท สโมธานํ คจฺฉติฯ ‘‘ธมฺมํ จรโนฺต สามิกํ ปราเชตี’’ติ เอตฺถ อุโกฺกฎนํ สโมธานํ คจฺฉตีติ เต จ ตถา วญฺจนนิกติโยปิฯ
Etthāha – bhūmaṭṭhādinimittakammapariyosānā eva avahārabhedā, udāhu aññepi santīti. Kiñcettha yadi aññepi santi, tepi vattabbā. Na hi bhagavā sāvasesaṃ pārājikaṃ paññapeti. No ce santi, ye ime tulākūṭakaṃsakūṭamānakūṭaukkoṭanavañcananikatisāciyogaviparāmosaālopasāhasākārā ca suttaṅgesu sandissamānā, te idha āgatesu ettha samodhānaṃ gacchantīti ca lakkhaṇato vā tesaṃ samodhānagatabhāvo vattabboti? Vuccate – lakkhaṇato siddhova. Kathaṃ? ‘‘Pañcahi ākārehī’’tiādinā nayena aṅgavatthubhedena. Āpattibhedo hi pāḷiyaṃ (pārā. 128-130) vutto eva, aṭṭhakathāyañca ‘‘kūṭamānakūṭakahāpaṇādīhi vā vañcetvā gaṇhati, tassevaṃ gaṇhato avahāro theyyāvahāro’’ti (pārā. aṭṭha. 1.138; kaṅkhā. aṭṭha. dutiyapārājikavaṇṇanā) āgatattā tulākūṭagahaṇādayo theyyāvahāre samodhānaṃ gatāti siddhaṃ. Viparāmosaālopasāhasākārā ca aṭṭhakathāyāgate pasayhāvahāre samodhānaṃ gacchanti. Imaṃyeva vā pasayhāvahāraṃ dassetuṃ ‘‘gāmaṭṭhaṃ araññaṭṭha’’nti mātikaṃ nikkhipitvā ‘‘gāmaṭṭhaṃ nāma bhaṇḍaṃ catūhi ṭhānehi nikkhittaṃ hotī’’tiādinā nayena vibhāgo vutto. Tenedaṃ vuttaṃ hoti – gahaṇākārabhedasandassanatthaṃ visuṃ kataṃ. Na hi bhūmitalādīhi gāmāraññaṭṭhaṃ yaṃ kiñcīti. Tattha yaṃ tulākūṭaṃ, taṃ rūpakūṭaṅgagahaṇapaṭicchannakūṭavasena catubbidhampi vehāsaṭṭhe samodhānaṃ gacchati. Hadayabhedasikhābhedarajjubhedavasena tividhe mānakūṭe ‘‘svāyaṃ hadayabhedo mariyādaṃ chindatī’’ti ettha samodhānaṃ gacchati. Hadayabhedo hi sappitelādiminanakāle labbhati. ‘‘Phandāpeti attano bhājanagataṃ karotī’’ti ettha sikhābhedopi labbhati. So ‘‘tilataṇḍulādiminanakāle labbhatī’’ti vuttaṃ. Khettaminanakāle rajjubhedo samodhānaṃ gacchati. ‘‘Dhammaṃ caranto sāmikaṃ parājetī’’ti ettha ukkoṭanaṃ samodhānaṃ gacchatīti te ca tathā vañcananikatiyopi.
อาปตฺติเภทวณฺณนา นิฎฺฐิตาฯ
Āpattibhedavaṇṇanā niṭṭhitā.
Related texts:
ติปิฎก (มูล) • Tipiṭaka (Mūla) / วินยปิฎก • Vinayapiṭaka / มหาวิภงฺค • Mahāvibhaṅga / ๒. ทุติยปาราชิกํ • 2. Dutiyapārājikaṃ
อฎฺฐกถา • Aṭṭhakathā / วินยปิฎก (อฎฺฐกถา) • Vinayapiṭaka (aṭṭhakathā) / มหาวิภงฺค-อฎฺฐกถา • Mahāvibhaṅga-aṭṭhakathā / ๒. ทุติยปาราชิกํ • 2. Dutiyapārājikaṃ
ฎีกา • Tīkā / วินยปิฎก (ฎีกา) • Vinayapiṭaka (ṭīkā) / สารตฺถทีปนี-ฎีกา • Sāratthadīpanī-ṭīkā / อาปตฺติเภทวณฺณนา • Āpattibhedavaṇṇanā
ฎีกา • Tīkā / วินยปิฎก (ฎีกา) • Vinayapiṭaka (ṭīkā) / วิมติวิโนทนี-ฎีกา • Vimativinodanī-ṭīkā / อาปตฺติเภทวณฺณนา • Āpattibhedavaṇṇanā
