Only Dharma. Since 1992
/ Vedanta / Bhagavadgita

श्रीमद्भगवद्गीता

Śrīmad Bhagavad Gītā

साङ्ख्ययोगः

Sāṅkhyayogaḥ

अथ द्वितीयोऽध्यायः । साङ्ख्ययोगः

atha dvitīyo'dhyāyaḥ । sāṅkhyayogaḥ

सञ्जय उवाच ।

sañjaya uvāca ।

तं तथा कृपयाविष्टमश्रुपूर्णाकुलेक्षणम् ।
विषीदन्तमिदं वाक्यमुवाच मधुसूदनः ॥ २-१॥

taṃ tathā kṛpayāviṣṭamaśrupūrṇākulekṣaṇam ।
viṣīdantamidaṃ vākyamuvāca madhusūdanaḥ ॥ 2-1॥

श्रीभगवानुवाच ।

śrībhagavānuvāca ।

कुतस्त्वा कश्मलमिदं विषमे समुपस्थितम् ।
अनार्यजुष्टमस्वर्ग्यमकीर्तिकरमर्जुन ॥ २-२॥

kutastvā kaśmalamidaṃ viṣame samupasthitam ।
anāryajuṣṭamasvargyamakīrtikaramarjuna ॥ 2-2॥

क्लैब्यं मा स्म गमः पार्थ नैतत्त्वय्युपपद्यते ।
क्षुद्रं हृदयदौर्बल्यं त्यक्त्वोत्तिष्ठ परन्तप ॥ २-३॥

klaibyaṃ mā sma gamaḥ pārtha naitattvayyupapadyate ।
kṣudraṃ hṛdayadaurbalyaṃ tyaktvottiṣṭha parantapa ॥ 2-3॥

अर्जुन उवाच ।

arjuna uvāca ।

कथं भीष्ममहं सङ्ख्ये द्रोणं च मधुसूदन ।
इषुभिः प्रतियोत्स्यामि पूजार्हावरिसूदन ॥ २-४॥

kathaṃ bhīṣmamahaṃ saṅkhye droṇaṃ ca madhusūdana ।
iṣubhiḥ pratiyotsyāmi pūjārhāvarisūdana ॥ 2-4॥

गुरूनहत्वा हि महानुभावान्
श्रेयो भोक्तुं भैक्ष्यमपीह लोके ।
हत्वार्थकामांस्तु गुरूनिहैव
भुञ्जीय भोगान् रुधिरप्रदिग्धान् ॥ २-५॥

gurūnahatvā hi mahānubhāvān
śreyo bhoktuṃ bhaikṣyamapīha loke ।
hatvārthakāmāṃstu gurūnihaiva
bhuñjīya bhogān rudhirapradigdhān ॥ 2-5॥

न चैतद्विद्मः कतरन्नो गरीयो
यद्वा जयेम यदि वा नो जयेयुः ।
यानेव हत्वा न जिजीविषामस्-
तेऽवस्थिताः प्रमुखे धार्तराष्ट्राः ॥ २-६॥

na caitadvidmaḥ kataranno garīyo
yadvā jayema yadi vā no jayeyuḥ ।
yāneva hatvā na jijīviṣāmas-
te'vasthitāḥ pramukhe dhārtarāṣṭrāḥ ॥ 2-6॥

कार्पण्यदोषोपहतस्वभावः
पृच्छामि त्वां धर्मसम्मूढचेताः ।
यच्छ्रेयः स्यान्निश्चितं ब्रूहि तन्मे
शिष्यस्तेऽहं शाधि मां त्वां प्रपन्नम् ॥ २-७॥

kārpaṇyadoṣopahatasvabhāvaḥ
pṛcchāmi tvāṃ dharmasammūḍhacetāḥ ।
yacchreyaḥ syānniścitaṃ brūhi tanme
śiṣyaste'haṃ śādhi māṃ tvāṃ prapannam ॥ 2-7॥

न हि प्रपश्यामि ममापनुद्याद्
यच्छोकमुच्छोषणमिन्द्रियाणाम् ।
अवाप्य भूमावसपत्नमृद्धं
राज्यं सुराणामपि चाधिपत्यम् ॥ २-८॥

na hi prapaśyāmi mamāpanudyād
yacchokamucchoṣaṇamindriyāṇām ।
avāpya bhūmāvasapatnamṛddhaṃ
rājyaṃ surāṇāmapi cādhipatyam ॥ 2-8॥

सञ्जय उवाच ।

sañjaya uvāca ।

एवमुक्त्वा हृषीकेशं गुडाकेशः परन्तप ।
न योत्स्य इति गोविन्दमुक्त्वा तूष्णीं बभूव ह ॥ २-९॥

evamuktvā hṛṣīkeśaṃ guḍākeśaḥ parantapa ।
na yotsya iti govindamuktvā tūṣṇīṃ babhūva ha ॥ 2-9॥

तमुवाच हृषीकेशः प्रहसन्निव भारत ।
सेनयोरुभयोर्मध्ये विषीदन्तमिदं वचः ॥ २-१०॥

tamuvāca hṛṣīkeśaḥ prahasanniva bhārata ।
senayorubhayormadhye viṣīdantamidaṃ vacaḥ ॥ 2-10॥

श्रीभगवानुवाच ।

śrībhagavānuvāca ।

अशोच्यानन्वशोचस्त्वं प्रज्ञावादांश्च भाषसे ।
गतासूनगतासूंश्च नानुशोचन्ति पण्डिताः ॥ २-११॥

aśocyānanvaśocastvaṃ prajñāvādāṃśca bhāṣase ।
gatāsūnagatāsūṃśca nānuśocanti paṇḍitāḥ ॥ 2-11॥

न त्वेवाहं जातु नासं न त्वं नेमे जनाधिपाः ।
न चैव न भविष्यामः सर्वे वयमतः परम् ॥ २-१२॥

na tvevāhaṃ jātu nāsaṃ na tvaṃ neme janādhipāḥ ।
na caiva na bhaviṣyāmaḥ sarve vayamataḥ param ॥ 2-12॥

देहिनोऽस्मिन्यथा देहे कौमारं यौवनं जरा ।
तथा देहान्तरप्राप्तिर्धीरस्तत्र न मुह्यति ॥ २-१३॥

dehino'sminyathā dehe kaumāraṃ yauvanaṃ jarā ।
tathā dehāntaraprāptirdhīrastatra na muhyati ॥ 2-13॥

मात्रास्पर्शास्तु कौन्तेय शीतोष्णसुखदुःखदाः ।
आगमापायिनोऽनित्यास्तांस्तितिक्षस्व भारत ॥ २-१४॥

mātrāsparśāstu kaunteya śītoṣṇasukhaduḥkhadāḥ ।
āgamāpāyino'nityāstāṃstitikṣasva bhārata ॥ 2-14॥

यं हि न व्यथयन्त्येते पुरुषं पुरुषर्षभ ।
समदुःखसुखं धीरं सोऽमृतत्वाय कल्पते ॥ २-१५॥

yaṃ hi na vyathayantyete puruṣaṃ puruṣarṣabha ।
samaduḥkhasukhaṃ dhīraṃ so'mṛtatvāya kalpate ॥ 2-15॥

नासतो विद्यते भावो नाभावो विद्यते सतः ।
उभयोरपि दृष्टोऽन्तस्त्वनयोस्तत्त्वदर्शिभिः ॥ २-१६॥

nāsato vidyate bhāvo nābhāvo vidyate sataḥ ।
ubhayorapi dṛṣṭo'ntastvanayostattvadarśibhiḥ ॥ 2-16॥

अविनाशि तु तद्विद्धि येन सर्वमिदं ततम् ।
विनाशमव्ययस्यास्य न कश्चित्कर्तुमर्हति ॥ २-१७॥

avināśi tu tadviddhi yena sarvamidaṃ tatam ।
vināśamavyayasyāsya na kaścitkartumarhati ॥ 2-17॥

अन्तवन्त इमे देहा नित्यस्योक्ताः शरीरिणः ।
अनाशिनोऽप्रमेयस्य तस्माद्युध्यस्व भारत ॥ २-१८॥

antavanta ime dehā nityasyoktāḥ śarīriṇaḥ ।
anāśino'prameyasya tasmādyudhyasva bhārata ॥ 2-18॥

य एनं वेत्ति हन्तारं यश्चैनं मन्यते हतम् ।
उभौ तौ न विजानीतो नायं हन्ति न हन्यते ॥ २-१९॥

ya enaṃ vetti hantāraṃ yaścainaṃ manyate hatam ।
ubhau tau na vijānīto nāyaṃ hanti na hanyate ॥ 2-19॥

न जायते म्रियते वा कदाचिन्
नायं भूत्वा भविता वा न भूयः ।
अजो नित्यः शाश्वतोऽयं पुराणो
न हन्यते हन्यमाने शरीरे ॥ २-२०॥

na jāyate mriyate vā kadācin
nāyaṃ bhūtvā bhavitā vā na bhūyaḥ ।
ajo nityaḥ śāśvato'yaṃ purāṇo
na hanyate hanyamāne śarīre ॥ 2-20॥

वेदाविनाशिनं नित्यं य एनमजमव्ययम् ।
कथं स पुरुषः पार्थ कं घातयति हन्ति कम् ॥ २-२१॥

vedāvināśinaṃ nityaṃ ya enamajamavyayam ।
kathaṃ sa puruṣaḥ pārtha kaṃ ghātayati hanti kam ॥ 2-21॥

वासांसि जीर्णानि यथा विहाय
नवानि गृह्णाति नरोऽपराणि ।
तथा शरीराणि विहाय जीर्णा-
न्यन्यानि संयाति नवानि देही ॥ २-२२॥

vāsāṃsi jīrṇāni yathā vihāya
navāni gṛhṇāti naro'parāṇi ।
tathā śarīrāṇi vihāya jīrṇā-
nyanyāni saṃyāti navāni dehī ॥ 2-22॥

नैनं छिन्दन्ति शस्त्राणि नैनं दहति पावकः ।
न चैनं क्लेदयन्त्यापो न शोषयति मारुतः ॥ २-२३॥

nainaṃ chindanti śastrāṇi nainaṃ dahati pāvakaḥ ।
na cainaṃ kledayantyāpo na śoṣayati mārutaḥ ॥ 2-23॥

अच्छेद्योऽयमदाह्योऽयमक्लेद्योऽशोष्य एव च ।
नित्यः सर्वगतः स्थाणुरचलोऽयं सनातनः ॥ २-२४॥

acchedyo'yamadāhyo'yamakledyo'śoṣya eva ca ।
nityaḥ sarvagataḥ sthāṇuracalo'yaṃ sanātanaḥ ॥ 2-24॥

अव्यक्तोऽयमचिन्त्योऽयमविकार्योऽयमुच्यते ।
तस्मादेवं विदित्वैनं नानुशोचितुमर्हसि ॥ २-२५॥

avyakto'yamacintyo'yamavikāryo'yamucyate ।
tasmādevaṃ viditvainaṃ nānuśocitumarhasi ॥ 2-25॥

अथ चैनं नित्यजातं नित्यं वा मन्यसे मृतम् ।
तथापि त्वं महाबाहो नैवं शोचितुमर्हसि ॥ २-२६॥

atha cainaṃ nityajātaṃ nityaṃ vā manyase mṛtam ।
tathāpi tvaṃ mahābāho naivaṃ śocitumarhasi ॥ 2-26॥

जातस्य हि ध्रुवो मृत्युर्ध्रुवं जन्म मृतस्य च ।
तस्मादपरिहार्येऽर्थे न त्वं शोचितुमर्हसि ॥ २-२७॥

jātasya hi dhruvo mṛtyurdhruvaṃ janma mṛtasya ca ।
tasmādaparihārye'rthe na tvaṃ śocitumarhasi ॥ 2-27॥

अव्यक्तादीनि भूतानि व्यक्तमध्यानि भारत ।
अव्यक्तनिधनान्येव तत्र का परिदेवना ॥ २-२८॥

avyaktādīni bhūtāni vyaktamadhyāni bhārata ।
avyaktanidhanānyeva tatra kā paridevanā ॥ 2-28॥

आश्चर्यवत्पश्यति कश्चिदेन-
माश्चर्यवद्वदति तथैव चान्यः ।
आश्चर्यवच्चैनमन्यः श‍ृणोति
श्रुत्वाप्येनं वेद न चैव कश्चित् ॥ २-२९॥

āścaryavatpaśyati kaścidena-
māścaryavadvadati tathaiva cānyaḥ ।
āścaryavaccainamanyaḥ śṛṇoti
śrutvāpyenaṃ veda na caiva kaścit ॥ 2-29॥

देही नित्यमवध्योऽयं देहे सर्वस्य भारत ।
तस्मात्सर्वाणि भूतानि न त्वं शोचितुमर्हसि ॥ २-३०॥

dehī nityamavadhyo'yaṃ dehe sarvasya bhārata ।
tasmātsarvāṇi bhūtāni na tvaṃ śocitumarhasi ॥ 2-30॥

स्वधर्ममपि चावेक्ष्य न विकम्पितुमर्हसि ।
धर्म्याद्धि युद्धाच्छ्रेयोऽन्यत्क्षत्रियस्य न विद्यते ॥ २-३१॥

svadharmamapi cāvekṣya na vikampitumarhasi ।
dharmyāddhi yuddhācchreyo'nyatkṣatriyasya na vidyate ॥ 2-31॥

यदृच्छया चोपपन्नं स्वर्गद्वारमपावृतम् ।
सुखिनः क्षत्रियाः पार्थ लभन्ते युद्धमीदृशम् ॥ २-३२॥

yadṛcchayā copapannaṃ svargadvāramapāvṛtam ।
sukhinaḥ kṣatriyāḥ pārtha labhante yuddhamīdṛśam ॥ 2-32॥

अथ चेत्त्वमिमं धर्म्यं सङ्ग्रामं न करिष्यसि ।
ततः स्वधर्मं कीर्तिं च हित्वा पापमवाप्स्यसि ॥ २-३३॥

atha cettvamimaṃ dharmyaṃ saṅgrāmaṃ na kariṣyasi ।
tataḥ svadharmaṃ kīrtiṃ ca hitvā pāpamavāpsyasi ॥ 2-33॥

अकीर्तिं चापि भूतानि कथयिष्यन्ति तेऽव्ययाम् ।
सम्भावितस्य चाकीर्तिर्मरणादतिरिच्यते ॥ २-३४॥

akīrtiṃ cāpi bhūtāni kathayiṣyanti te'vyayām ।
sambhāvitasya cākīrtirmaraṇādatiricyate ॥ 2-34॥

भयाद्रणादुपरतं मंस्यन्ते त्वां महारथाः ।
येषां च त्वं बहुमतो भूत्वा यास्यसि लाघवम् ॥ २-३५॥

bhayādraṇāduparataṃ maṃsyante tvāṃ mahārathāḥ ।
yeṣāṃ ca tvaṃ bahumato bhūtvā yāsyasi lāghavam ॥ 2-35॥

अवाच्यवादांश्च बहून्वदिष्यन्ति तवाहिताः ।
निन्दन्तस्तव सामर्थ्यं ततो दुःखतरं नु किम् ॥ २-३६॥

avācyavādāṃśca bahūnvadiṣyanti tavāhitāḥ ।
nindantastava sāmarthyaṃ tato duḥkhataraṃ nu kim ॥ 2-36॥

हतो वा प्राप्स्यसि स्वर्गं जित्वा वा भोक्ष्यसे महीम् ।
तस्मादुत्तिष्ठ कौन्तेय युद्धाय कृतनिश्चयः ॥ २-३७॥

hato vā prāpsyasi svargaṃ jitvā vā bhokṣyase mahīm ।
tasmāduttiṣṭha kaunteya yuddhāya kṛtaniścayaḥ ॥ 2-37॥

सुखदुःखे समे कृत्वा लाभालाभौ जयाजयौ ।
ततो युद्धाय युज्यस्व नैवं पापमवाप्स्यसि ॥ २-३८॥

sukhaduḥkhe same kṛtvā lābhālābhau jayājayau ।
tato yuddhāya yujyasva naivaṃ pāpamavāpsyasi ॥ 2-38॥

एषा तेऽभिहिता साङ्ख्ये बुद्धिर्योगे त्विमां श‍ृणु ।
बुद्ध्या युक्तो यया पार्थ कर्मबन्धं प्रहास्यसि ॥ २-३९॥

eṣā te'bhihitā sāṅkhye buddhiryoge tvimāṃ śṛṇu ।
buddhyā yukto yayā pārtha karmabandhaṃ prahāsyasi ॥ 2-39॥

नेहाभिक्रमनाशोऽस्ति प्रत्यवायो न विद्यते ।
स्वल्पमप्यस्य धर्मस्य त्रायते महतो भयात् ॥ २-४०॥

nehābhikramanāśo'sti pratyavāyo na vidyate ।
svalpamapyasya dharmasya trāyate mahato bhayāt ॥ 2-40॥

व्यवसायात्मिका बुद्धिरेकेह कुरुनन्दन ।
बहुशाखा ह्यनन्ताश्च बुद्धयोऽव्यवसायिनाम् ॥ २-४१॥

vyavasāyātmikā buddhirekeha kurunandana ।
bahuśākhā hyanantāśca buddhayo'vyavasāyinām ॥ 2-41॥

यामिमां पुष्पितां वाचं प्रवदन्त्यविपश्चितः ।
वेदवादरताः पार्थ नान्यदस्तीति वादिनः ॥ २-४२॥

yāmimāṃ puṣpitāṃ vācaṃ pravadantyavipaścitaḥ ।
vedavādaratāḥ pārtha nānyadastīti vādinaḥ ॥ 2-42॥

कामात्मानः स्वर्गपरा जन्मकर्मफलप्रदाम् ।
क्रियाविशेषबहुलां भोगैश्वर्यगतिं प्रति ॥ २-४३॥

kāmātmānaḥ svargaparā janmakarmaphalapradām ।
kriyāviśeṣabahulāṃ bhogaiśvaryagatiṃ prati ॥ 2-43॥

भोगैश्वर्यप्रसक्तानां तयापहृतचेतसाम् ।
व्यवसायात्मिका बुद्धिः समाधौ न विधीयते ॥ २-४४॥

bhogaiśvaryaprasaktānāṃ tayāpahṛtacetasām ।
vyavasāyātmikā buddhiḥ samādhau na vidhīyate ॥ 2-44॥

त्रैगुण्यविषया वेदा निस्त्रैगुण्यो भवार्जुन ।
निर्द्वन्द्वो नित्यसत्त्वस्थो निर्योगक्षेम आत्मवान् ॥ २-४५॥

traiguṇyaviṣayā vedā nistraiguṇyo bhavārjuna ।
nirdvandvo nityasattvastho niryogakṣema ātmavān ॥ 2-45॥

यावानर्थ उदपाने सर्वतः सम्प्लुतोदके ।
तावान्सर्वेषु वेदेषु ब्राह्मणस्य विजानतः ॥ २-४६॥

yāvānartha udapāne sarvataḥ samplutodake ।
tāvānsarveṣu vedeṣu brāhmaṇasya vijānataḥ ॥ 2-46॥

कर्मण्येवाधिकारस्ते मा फलेषु कदाचन ।
मा कर्मफलहेतुर्भूर्मा ते सङ्गोऽस्त्वकर्मणि ॥ २-४७॥

karmaṇyevādhikāraste mā phaleṣu kadācana ।
mā karmaphalaheturbhūrmā te saṅgo'stvakarmaṇi ॥ 2-47॥

योगस्थः कुरु कर्माणि सङ्गं त्यक्त्वा धनञ्जय ।
सिद्ध्यसिद्ध्योः समो भूत्वा समत्वं योग उच्यते ॥ २-४८॥

yogasthaḥ kuru karmāṇi saṅgaṃ tyaktvā dhanañjaya ।
siddhyasiddhyoḥ samo bhūtvā samatvaṃ yoga ucyate ॥ 2-48॥

दूरेण ह्यवरं कर्म बुद्धियोगाद्धनञ्जय ।
बुद्धौ शरणमन्विच्छ कृपणाः फलहेतवः ॥ २-४९॥

dūreṇa hyavaraṃ karma buddhiyogāddhanañjaya ।
buddhau śaraṇamanviccha kṛpaṇāḥ phalahetavaḥ ॥ 2-49॥

बुद्धियुक्तो जहातीह उभे सुकृतदुष्कृते ।
तस्माद्योगाय युज्यस्व योगः कर्मसु कौशलम् ॥ २-५०॥

buddhiyukto jahātīha ubhe sukṛtaduṣkṛte ।
tasmādyogāya yujyasva yogaḥ karmasu kauśalam ॥ 2-50॥

कर्मजं बुद्धियुक्ता हि फलं त्यक्त्वा मनीषिणः ।
जन्मबन्धविनिर्मुक्ताः पदं गच्छन्त्यनामयम् ॥ २-५१॥

karmajaṃ buddhiyuktā hi phalaṃ tyaktvā manīṣiṇaḥ ।
janmabandhavinirmuktāḥ padaṃ gacchantyanāmayam ॥ 2-51॥

यदा ते मोहकलिलं बुद्धिर्व्यतितरिष्यति ।
तदा गन्तासि निर्वेदं श्रोतव्यस्य श्रुतस्य च ॥ २-५२॥

yadā te mohakalilaṃ buddhirvyatitariṣyati ।
tadā gantāsi nirvedaṃ śrotavyasya śrutasya ca ॥ 2-52॥

श्रुतिविप्रतिपन्ना ते यदा स्थास्यति निश्चला ।
समाधावचला बुद्धिस्तदा योगमवाप्स्यसि ॥ २-५३॥

śrutivipratipannā te yadā sthāsyati niścalā ।
samādhāvacalā buddhistadā yogamavāpsyasi ॥ 2-53॥

अर्जुन उवाच ।

arjuna uvāca ।

स्थितप्रज्ञस्य का भाषा समाधिस्थस्य केशव ।
स्थितधीः किं प्रभाषेत किमासीत व्रजेत किम् ॥ २-५४॥

sthitaprajñasya kā bhāṣā samādhisthasya keśava ।
sthitadhīḥ kiṃ prabhāṣeta kimāsīta vrajeta kim ॥ 2-54॥

श्रीभगवानुवाच ।

śrībhagavānuvāca ।

प्रजहाति यदा कामान्सर्वान्पार्थ मनोगतान् ।
आत्मन्येवात्मना तुष्टः स्थितप्रज्ञस्तदोच्यते ॥ २-५५॥

prajahāti yadā kāmānsarvānpārtha manogatān ।
ātmanyevātmanā tuṣṭaḥ sthitaprajñastadocyate ॥ 2-55॥

दुःखेष्वनुद्विग्नमनाः सुखेषु विगतस्पृहः ।
वीतरागभयक्रोधः स्थितधीर्मुनिरुच्यते ॥ २-५६॥

duḥkheṣvanudvignamanāḥ sukheṣu vigataspṛhaḥ ।
vītarāgabhayakrodhaḥ sthitadhīrmunirucyate ॥ 2-56॥

यः सर्वत्रानभिस्नेहस्तत्तत्प्राप्य शुभाशुभम् ।
नाभिनन्दति न द्वेष्टि तस्य प्रज्ञा प्रतिष्ठिता ॥ २-५७॥

yaḥ sarvatrānabhisnehastattatprāpya śubhāśubham ।
nābhinandati na dveṣṭi tasya prajñā pratiṣṭhitā ॥ 2-57॥

यदा संहरते चायं कूर्मोऽङ्गानीव सर्वशः ।
इन्द्रियाणीन्द्रियार्थेभ्यस्तस्य प्रज्ञा प्रतिष्ठिता ॥ २-५८॥

yadā saṃharate cāyaṃ kūrmo'ṅgānīva sarvaśaḥ ।
indriyāṇīndriyārthebhyastasya prajñā pratiṣṭhitā ॥ 2-58॥

विषया विनिवर्तन्ते निराहारस्य देहिनः ।
रसवर्जं रसोऽप्यस्य परं दृष्ट्वा निवर्तते ॥ २-५९॥

viṣayā vinivartante nirāhārasya dehinaḥ ।
rasavarjaṃ raso'pyasya paraṃ dṛṣṭvā nivartate ॥ 2-59॥

यततो ह्यपि कौन्तेय पुरुषस्य विपश्चितः ।
इन्द्रियाणि प्रमाथीनि हरन्ति प्रसभं मनः ॥ २-६०॥

yatato hyapi kaunteya puruṣasya vipaścitaḥ ।
indriyāṇi pramāthīni haranti prasabhaṃ manaḥ ॥ 2-60॥

तानि सर्वाणि संयम्य युक्त आसीत मत्परः ।
वशे हि यस्येन्द्रियाणि तस्य प्रज्ञा प्रतिष्ठिता ॥ २-६१॥

tāni sarvāṇi saṃyamya yukta āsīta matparaḥ ।
vaśe hi yasyendriyāṇi tasya prajñā pratiṣṭhitā ॥ 2-61॥

ध्यायतो विषयान्पुंसः सङ्गस्तेषूपजायते ।
सङ्गात्सञ्जायते कामः कामात्क्रोधोऽभिजायते ॥ २-६२॥

dhyāyato viṣayānpuṃsaḥ saṅgasteṣūpajāyate ।
saṅgātsañjāyate kāmaḥ kāmātkrodho'bhijāyate ॥ 2-62॥

क्रोधाद्भवति सम्मोहः सम्मोहात्स्मृतिविभ्रमः ।
स्मृतिभ्रंशाद् बुद्धिनाशो बुद्धिनाशात्प्रणश्यति ॥ २-६३॥

krodhādbhavati sammohaḥ sammohātsmṛtivibhramaḥ ।
smṛtibhraṃśād buddhināśo buddhināśātpraṇaśyati ॥ 2-63॥

रागद्वेषविमुक्तैस्तु विषयानिन्द्रियैश्चरन् । orवियुक्तैस्तु
आत्मवश्यैर्विधेयात्मा प्रसादमधिगच्छति ॥ २-६४॥

rāgadveṣavimuktaistu viṣayānindriyaiścaran । orviyuktaistu
ātmavaśyairvidheyātmā prasādamadhigacchati ॥ 2-64॥

प्रसादे सर्वदुःखानां हानिरस्योपजायते ।
प्रसन्नचेतसो ह्याशु बुद्धिः पर्यवतिष्ठते ॥ २-६५॥

prasāde sarvaduḥkhānāṃ hānirasyopajāyate ।
prasannacetaso hyāśu buddhiḥ paryavatiṣṭhate ॥ 2-65॥

नास्ति बुद्धिरयुक्तस्य न चायुक्तस्य भावना ।
न चाभावयतः शान्तिरशान्तस्य कुतः सुखम् ॥ २-६६॥

nāsti buddhirayuktasya na cāyuktasya bhāvanā ।
na cābhāvayataḥ śāntiraśāntasya kutaḥ sukham ॥ 2-66॥

इन्द्रियाणां हि चरतां यन्मनोऽनुविधीयते ।
तदस्य हरति प्रज्ञां वायुर्नावमिवाम्भसि ॥ २-६७॥

indriyāṇāṃ hi caratāṃ yanmano'nuvidhīyate ।
tadasya harati prajñāṃ vāyurnāvamivāmbhasi ॥ 2-67॥

तस्माद्यस्य महाबाहो निगृहीतानि सर्वशः ।
इन्द्रियाणीन्द्रियार्थेभ्यस्तस्य प्रज्ञा प्रतिष्ठिता ॥ २-६८॥

tasmādyasya mahābāho nigṛhītāni sarvaśaḥ ।
indriyāṇīndriyārthebhyastasya prajñā pratiṣṭhitā ॥ 2-68॥

या निशा सर्वभूतानां तस्यां जागर्ति संयमी ।
यस्यां जाग्रति भूतानि सा निशा पश्यतो मुनेः ॥ २-६९॥

yā niśā sarvabhūtānāṃ tasyāṃ jāgarti saṃyamī ।
yasyāṃ jāgrati bhūtāni sā niśā paśyato muneḥ ॥ 2-69॥

आपूर्यमाणमचलप्रतिष्ठं
समुद्रमापः प्रविशन्ति यद्वत् ।
तद्वत्कामा यं प्रविशन्ति सर्वे
स शान्तिमाप्नोति न कामकामी ॥ २-७०॥

āpūryamāṇamacalapratiṣṭhaṃ
samudramāpaḥ praviśanti yadvat ।
tadvatkāmā yaṃ praviśanti sarve
sa śāntimāpnoti na kāmakāmī ॥ 2-70॥

विहाय कामान्यः सर्वान्पुमांश्चरति निःस्पृहः ।
निर्ममो निरहङ्कारः स शान्तिमधिगच्छति ॥ २-७१॥

vihāya kāmānyaḥ sarvānpumāṃścarati niḥspṛhaḥ ।
nirmamo nirahaṅkāraḥ sa śāntimadhigacchati ॥ 2-71॥

एषा ब्राह्मी स्थितिः पार्थ नैनां प्राप्य विमुह्यति ।
स्थित्वास्यामन्तकालेऽपि ब्रह्मनिर्वाणमृच्छति ॥ २-७२॥

eṣā brāhmī sthitiḥ pārtha naināṃ prāpya vimuhyati ।
sthitvāsyāmantakāle'pi brahmanirvāṇamṛcchati ॥ 2-72॥

ॐ तत्सदिति श्रीमद्भगवद्गीतासूपनिषत्सु
ब्रह्मविद्यायां योगशास्त्रे श्रीकृष्णार्जुनसंवादे
साङ्ख्ययोगो नाम द्वितीयोऽध्यायः ॥ २॥

Om̃ tatsaditi śrīmadbhagavadgītāsūpaniṣatsu
brahmavidyāyāṃ yogaśāstre śrīkṛṣṇārjunasaṃvāde
sāṅkhyayogo nāma dvitīyo'dhyāyaḥ ॥ 2॥


© 1991-2026 Titi Tudorancea Yoga Bulletin | Titi Tudorancea® is a Registered Trademark | Terms of use and privacy policy
Contact