| Library / Tipiṭaka / तिपिटक • Tipiṭaka / धम्मसङ्गणि-अट्ठकथा • Dhammasaṅgaṇi-aṭṭhakathā |
अरूपावचरकुसलवण्णना
Arūpāvacarakusalavaṇṇanā
आकासानञ्चायतनं
Ākāsānañcāyatanaṃ
२६५. इदानि अरूपावचरकुसलं दस्सेतुं पुन कतमे धम्मा कुसलातिआदि आरद्धं। तत्थ अरूपूपपत्तियाति अरूपभवो अरूपं, अरूपे उपपत्ति अरूपूपपत्ति, तस्सा अरूपूपपत्तिया। मग्गं भावेतीति उपायं हेतुं कारणं उप्पादेति वड्ढेति। सब्बसोति सब्बाकारेन। सब्बासं वा अनवसेसानन्ति अत्थो। रूपसञ्ञानन्ति सञ्ञासीसेन वुत्तरूपावचरज्झानानञ्चेव तदारम्मणानञ्च। रूपावचरज्झानम्पि हि रूपन्ति वुच्चति ‘रूपी रूपानि पस्सती’तिआदीसु (ध॰ स॰ २४८; दी॰ नि॰ २.१२९)। तस्स आरम्मणम्पि ‘‘बहिद्धा रूपानि पस्सति सुवण्णदुब्बण्णानी’’तिआदीसु (ध॰ स॰ २४४-२४६; दी॰ नि॰ २.१७३); तस्मा इध रूपे सञ्ञा रूपसञ्ञाति एवं सञ्ञासीसेन वुत्तरूपावचरज्झानस्सेतं अधिवचनं। रूपं सञ्ञा अस्साति रूपसञ्ञं, रूपमस्स नामन्ति वुत्तं होति। एवं पथवीकसिणादिभेदस्स तदारम्मणस्स चेतं अधिवचनन्ति वेदितब्बं।
265. Idāni arūpāvacarakusalaṃ dassetuṃ puna katame dhammā kusalātiādi āraddhaṃ. Tattha arūpūpapattiyāti arūpabhavo arūpaṃ, arūpe upapatti arūpūpapatti, tassā arūpūpapattiyā. Maggaṃ bhāvetīti upāyaṃ hetuṃ kāraṇaṃ uppādeti vaḍḍheti. Sabbasoti sabbākārena. Sabbāsaṃ vā anavasesānanti attho. Rūpasaññānanti saññāsīsena vuttarūpāvacarajjhānānañceva tadārammaṇānañca. Rūpāvacarajjhānampi hi rūpanti vuccati ‘rūpī rūpāni passatī’tiādīsu (dha. sa. 248; dī. ni. 2.129). Tassa ārammaṇampi ‘‘bahiddhā rūpāni passati suvaṇṇadubbaṇṇānī’’tiādīsu (dha. sa. 244-246; dī. ni. 2.173); tasmā idha rūpe saññā rūpasaññāti evaṃ saññāsīsena vuttarūpāvacarajjhānassetaṃ adhivacanaṃ. Rūpaṃ saññā assāti rūpasaññaṃ, rūpamassa nāmanti vuttaṃ hoti. Evaṃ pathavīkasiṇādibhedassa tadārammaṇassa cetaṃ adhivacananti veditabbaṃ.
समतिक्कमाति विरागा निरोधा च। किं वुत्तं होति? एतासं कुसलविपाककिरियवसेन पञ्चदसन्नं झानसङ्खातानं रूपसञ्ञानं, एतेसञ्च पथवीकसिणादिवसेन अट्ठन्नं आरम्मणसङ्खातानं रूपसञ्ञानं, सब्बाकारेन अनवसेसानं वा विरागा च निरोधा च विरागहेतु चेव निरोधहेतु च आकासानञ्चायतनं उपसम्पज्ज विहरति। न हि सक्का सब्बसो अनतिक्कन्तरूपसञ्ञेन एतं उपसम्पज्ज विहरितुन्ति।
Samatikkamāti virāgā nirodhā ca. Kiṃ vuttaṃ hoti? Etāsaṃ kusalavipākakiriyavasena pañcadasannaṃ jhānasaṅkhātānaṃ rūpasaññānaṃ, etesañca pathavīkasiṇādivasena aṭṭhannaṃ ārammaṇasaṅkhātānaṃ rūpasaññānaṃ, sabbākārena anavasesānaṃ vā virāgā ca nirodhā ca virāgahetu ceva nirodhahetu ca ākāsānañcāyatanaṃ upasampajja viharati. Na hi sakkā sabbaso anatikkantarūpasaññena etaṃ upasampajja viharitunti.
तत्थ यस्मा आरम्मणे अविरत्तस्स सञ्ञासमतिक्कमो न होति, समतिक्कन्तासु च सञ्ञासु आरम्मणं समतिक्कन्तमेव होति, तस्मा आरम्मणसमतिक्कमं अवत्वा ‘‘तत्थ कतमा रूपसञ्ञा? रूपावचरसमापत्तिं समापन्नस्स वा उपपन्नस्स वा दिट्ठधम्मसुखविहारिस्स वा सञ्ञा सञ्जानना सञ्जानितत्तं, इमा वुच्चन्ति रूपसञ्ञायो। इमा रूपसञ्ञायो अतिक्कन्तो होति, वीतिक्कन्तो, समतिक्कन्तो, तेन वुच्चति सब्बसो रूपसञ्ञानं समतिक्कमा’’ति (विभ॰ ६०२) एवं विभङ्गे सञ्ञानंयेव समतिक्कमो वुत्तो। यस्मा पन आरम्मणसमतिक्कमेन पत्तब्बा एता समापत्तियो, न एकस्मिंयेव आरम्मणे पठमज्झानादीनि विय, तस्मा अयं आरम्मणसमतिक्कमवसेनापि अत्थवण्णना कताति वेदितब्बा।
Tattha yasmā ārammaṇe avirattassa saññāsamatikkamo na hoti, samatikkantāsu ca saññāsu ārammaṇaṃ samatikkantameva hoti, tasmā ārammaṇasamatikkamaṃ avatvā ‘‘tattha katamā rūpasaññā? Rūpāvacarasamāpattiṃ samāpannassa vā upapannassa vā diṭṭhadhammasukhavihārissa vā saññā sañjānanā sañjānitattaṃ, imā vuccanti rūpasaññāyo. Imā rūpasaññāyo atikkanto hoti, vītikkanto, samatikkanto, tena vuccati sabbaso rūpasaññānaṃ samatikkamā’’ti (vibha. 602) evaṃ vibhaṅge saññānaṃyeva samatikkamo vutto. Yasmā pana ārammaṇasamatikkamena pattabbā etā samāpattiyo, na ekasmiṃyeva ārammaṇe paṭhamajjhānādīni viya, tasmā ayaṃ ārammaṇasamatikkamavasenāpi atthavaṇṇanā katāti veditabbā.
पटिघसञ्ञानं अत्थङ्गमाति चक्खादीनं वत्थूनं रूपादीनं आरम्मणानञ्च पटिघातेन समुप्पन्ना सञ्ञा पटिघसञ्ञा। रूपसञ्ञादीनं एतं अधिवचनं। यथाह – ‘‘तत्थ कतमा पटिघसञ्ञा? रूपसञ्ञा सद्दसञ्ञा गन्धसञ्ञा रससञ्ञा फोट्ठब्बसञ्ञा, इमा वुच्चन्ति पटिघसञ्ञायो’’ति (विभ॰ ६०३)। तासं कुसलविपाकानं पञ्चन्नं अकुसलविपाकानं पञ्चन्नन्ति सब्बसो दसन्नम्पि पटिघसञ्ञानं अत्थङ्गमा पहाना असमुप्पादा अप्पवत्तिं कत्वाति वुत्तं होति।
Paṭighasaññānaṃ atthaṅgamāti cakkhādīnaṃ vatthūnaṃ rūpādīnaṃ ārammaṇānañca paṭighātena samuppannā saññā paṭighasaññā. Rūpasaññādīnaṃ etaṃ adhivacanaṃ. Yathāha – ‘‘tattha katamā paṭighasaññā? Rūpasaññā saddasaññā gandhasaññā rasasaññā phoṭṭhabbasaññā, imā vuccanti paṭighasaññāyo’’ti (vibha. 603). Tāsaṃ kusalavipākānaṃ pañcannaṃ akusalavipākānaṃ pañcannanti sabbaso dasannampi paṭighasaññānaṃ atthaṅgamā pahānā asamuppādā appavattiṃ katvāti vuttaṃ hoti.
कामञ्चेता पठमज्झानादीनि समापन्नस्सापि न सन्ति – न हि तस्मिं समये पञ्चद्वारवसेन चित्तं पवत्तति – एवं सन्तेपि, अञ्ञत्थ पहीनानं सुखदुक्खानं चतुत्थज्झाने विय, सक्कायदिट्ठादीनं ततियमग्गे विय च, इमस्मिं झाने उस्साहजननत्थं इमस्स झानस्स पसंसावसेन एतासं एत्थ वचनं वेदितब्बं। अथ वा किञ्चापि ता रूपावचरं समापन्नस्स न सन्ति, अथ खो न पहीनत्ता न सन्ति। न हि रूपविरागाय रूपावचरभावना संवत्तति, रूपायत्ता च एतासं पवत्ति। अयं पन भावना रूपविरागाय संवत्तति। तस्मा ता एत्थ पहीनाति वत्तुं वट्टति। न केवलञ्च वत्तुं, एकंसेनेव एवं धारेतुम्पि वट्टति। तासञ्हि इतो पुब्बे अप्पहीनत्तायेव पठमज्झानं समापन्नस्स ‘‘सद्दो कण्टको’’ति (अ॰ नि॰ १०.७२) वुत्तो भगवता। इध च पहीनत्तायेव अरूपसमापत्तीनं आनेञ्जता सन्तविमोक्खता च वुत्ता। आळारो च काळामो आरुप्पसमापन्नो पञ्चमत्तानि सकटसतानि निस्साय निस्साय अतिक्कन्तानि नेव अद्दस, न पन सद्दं अस्सोसीति (दी॰ नि॰ २.१९२)।
Kāmañcetā paṭhamajjhānādīni samāpannassāpi na santi – na hi tasmiṃ samaye pañcadvāravasena cittaṃ pavattati – evaṃ santepi, aññattha pahīnānaṃ sukhadukkhānaṃ catutthajjhāne viya, sakkāyadiṭṭhādīnaṃ tatiyamagge viya ca, imasmiṃ jhāne ussāhajananatthaṃ imassa jhānassa pasaṃsāvasena etāsaṃ ettha vacanaṃ veditabbaṃ. Atha vā kiñcāpi tā rūpāvacaraṃ samāpannassa na santi, atha kho na pahīnattā na santi. Na hi rūpavirāgāya rūpāvacarabhāvanā saṃvattati, rūpāyattā ca etāsaṃ pavatti. Ayaṃ pana bhāvanā rūpavirāgāya saṃvattati. Tasmā tā ettha pahīnāti vattuṃ vaṭṭati. Na kevalañca vattuṃ, ekaṃseneva evaṃ dhāretumpi vaṭṭati. Tāsañhi ito pubbe appahīnattāyeva paṭhamajjhānaṃ samāpannassa ‘‘saddo kaṇṭako’’ti (a. ni. 10.72) vutto bhagavatā. Idha ca pahīnattāyeva arūpasamāpattīnaṃ āneñjatā santavimokkhatā ca vuttā. Āḷāro ca kāḷāmo āruppasamāpanno pañcamattāni sakaṭasatāni nissāya nissāya atikkantāni neva addasa, na pana saddaṃ assosīti (dī. ni. 2.192).
नानत्तसञ्ञानं अमनसिकाराति नानत्ते गोचरे पवत्तानं सञ्ञानं नानत्तानं वा सञ्ञानं। यस्मा हि एता ‘‘तत्थ कतमा नानत्तसञ्ञा? असमापन्नस्स मनोधातुसमङ्गिस्स वा मनोविञ्ञाणधातुसमङ्गिस्स वा सञ्ञा सञ्जानना सञ्जानितत्तं, इमा वुच्चन्ति नानत्तसञ्ञायो’’ति (विभ॰ ६०४) एवं विभङ्गे विभजित्वा वुत्ता इध अधिप्पेता; असमापन्नस्स मनोधातुमनोविञ्ञाणधातुसङ्गहिता सञ्ञा रूपसद्दादिभेदे नानत्ते नानासभावे गोचरे पवत्तन्ति; यस्मा चेता अट्ठ कामावचरकुसलसञ्ञा, द्वादस अकुसलसञ्ञा, एकादस कामावचरकुसलविपाकसञ्ञा , द्वे अकुसलविपाकसञ्ञा, एकादस कामावचरकिरियसञ्ञाति एवं चतुचत्तालीसम्पि सञ्ञा नानत्ता नानासभावा अञ्ञमञ्ञं असदिसा, तस्मा नानत्तसञ्ञाति वुत्ता। तासं सब्बसो नानत्तसञ्ञानं अमनसिकारा अनावज्जना असमन्नाहारा अपच्चवेक्खणा। यस्मा ता नावज्जति, न मनसिकरोति, न पच्चवेक्खति, तस्माति वुत्तं होति।
Nānattasaññānaṃ amanasikārāti nānatte gocare pavattānaṃ saññānaṃ nānattānaṃ vā saññānaṃ. Yasmā hi etā ‘‘tattha katamā nānattasaññā? Asamāpannassa manodhātusamaṅgissa vā manoviññāṇadhātusamaṅgissa vā saññā sañjānanā sañjānitattaṃ, imā vuccanti nānattasaññāyo’’ti (vibha. 604) evaṃ vibhaṅge vibhajitvā vuttā idha adhippetā; asamāpannassa manodhātumanoviññāṇadhātusaṅgahitā saññā rūpasaddādibhede nānatte nānāsabhāve gocare pavattanti; yasmā cetā aṭṭha kāmāvacarakusalasaññā, dvādasa akusalasaññā, ekādasa kāmāvacarakusalavipākasaññā , dve akusalavipākasaññā, ekādasa kāmāvacarakiriyasaññāti evaṃ catucattālīsampi saññā nānattā nānāsabhāvā aññamaññaṃ asadisā, tasmā nānattasaññāti vuttā. Tāsaṃ sabbaso nānattasaññānaṃ amanasikārā anāvajjanā asamannāhārā apaccavekkhaṇā. Yasmā tā nāvajjati, na manasikaroti, na paccavekkhati, tasmāti vuttaṃ hoti.
यस्मा चेत्थ पुरिमा रूपसञ्ञा पटिघसञ्ञा च इमिना झानेन निब्बत्ते भवेपि न विज्जन्ति, पगेव तस्मिं भवे इमं झानं उपसम्पज्ज विहरणकाले, तस्मा तासं ‘समतिक्कमा अत्थङ्गमा’ति द्वेधापि अभावोयेव वुत्तो। नानत्तसञ्ञासु पन यस्मा अट्ठ कामावचरकुसलसञ्ञा, नव किरियासञ्ञा, दस अकुसलसञ्ञाति इमा सत्तवीसति सञ्ञा इमिना झानेन निब्बत्ते भवे विज्जन्ति, तस्मा तासं अमनसिकाराति वुत्तन्ति वेदितब्बं। तत्रापि हि इमं झानं उपसम्पज्ज विहरन्तो तासं अमनसिकारायेव उपसम्पज्ज विहरति। ता पन मनसिकरोन्तो असमापन्नो होतीति। सङ्खेपतो चेत्थ ‘रूपसञ्ञानं समतिक्कमा’ति इमिना सब्बरूपावचरधम्मानं पहानं वुत्तं। ‘पटिघसञ्ञानं अत्थङ्गमा नानत्तसञ्ञानं अमनसिकारा’ति इमिना सब्बेसं कामावचरचित्तचेतसिकानञ्च पहानं अमनसिकारो च वुत्तोति वेदितब्बो।
Yasmā cettha purimā rūpasaññā paṭighasaññā ca iminā jhānena nibbatte bhavepi na vijjanti, pageva tasmiṃ bhave imaṃ jhānaṃ upasampajja viharaṇakāle, tasmā tāsaṃ ‘samatikkamā atthaṅgamā’ti dvedhāpi abhāvoyeva vutto. Nānattasaññāsu pana yasmā aṭṭha kāmāvacarakusalasaññā, nava kiriyāsaññā, dasa akusalasaññāti imā sattavīsati saññā iminā jhānena nibbatte bhave vijjanti, tasmā tāsaṃ amanasikārāti vuttanti veditabbaṃ. Tatrāpi hi imaṃ jhānaṃ upasampajja viharanto tāsaṃ amanasikārāyeva upasampajja viharati. Tā pana manasikaronto asamāpanno hotīti. Saṅkhepato cettha ‘rūpasaññānaṃ samatikkamā’ti iminā sabbarūpāvacaradhammānaṃ pahānaṃ vuttaṃ. ‘Paṭighasaññānaṃ atthaṅgamā nānattasaññānaṃ amanasikārā’ti iminā sabbesaṃ kāmāvacaracittacetasikānañca pahānaṃ amanasikāro ca vuttoti veditabbo.
इति भगवा ‘पन्नरसन्नं रूपसञ्ञानं समतिक्कमेन, दसन्नं पटिघसञ्ञानं अत्थङ्गमेन, चतुचत्तालीसाय नानत्तसञ्ञानं अमनसिकारेना’ति तीहि पदेहि आकासानञ्चायतनसमापत्तिया वण्णं कथेसि। किं कारणाति चे सोतूनं उस्साहजननत्थञ्चेव पलोभनत्थञ्च। सचे हि केचि अपण्डिता वदेय्युं ‘सत्था आकासानञ्चायतनसमापत्तिं निब्बत्तेथाति वदति, को नु खो एताय निब्बत्तिताय अत्थो? को आनिसंसो’ति ते एवं वत्तुं मा लभन्तूति इमेहि आकारेहि समापत्तिया वण्णं कथेसि। तञ्हि नेसं सुत्वा एवं भविस्सति – ‘एवंसन्ता किर अयं समापत्ति, एवंपणीता, निब्बत्तेस्साम न’न्ति। अथस्स निब्बत्तनत्थाय उस्साहं करिस्सन्तीति।
Iti bhagavā ‘pannarasannaṃ rūpasaññānaṃ samatikkamena, dasannaṃ paṭighasaññānaṃ atthaṅgamena, catucattālīsāya nānattasaññānaṃ amanasikārenā’ti tīhi padehi ākāsānañcāyatanasamāpattiyā vaṇṇaṃ kathesi. Kiṃ kāraṇāti ce sotūnaṃ ussāhajananatthañceva palobhanatthañca. Sace hi keci apaṇḍitā vadeyyuṃ ‘satthā ākāsānañcāyatanasamāpattiṃ nibbattethāti vadati, ko nu kho etāya nibbattitāya attho? Ko ānisaṃso’ti te evaṃ vattuṃ mā labhantūti imehi ākārehi samāpattiyā vaṇṇaṃ kathesi. Tañhi nesaṃ sutvā evaṃ bhavissati – ‘evaṃsantā kira ayaṃ samāpatti, evaṃpaṇītā, nibbattessāma na’nti. Athassa nibbattanatthāya ussāhaṃ karissantīti.
पलोभनत्थञ्चापि नेसं एतिस्सा वण्णं कथेसि, विसकण्टकवाणिजो विय। विसकण्टकवाणिजो नाम गुळवाणिजो वुच्चति। सो किर गुळफाणितखण्डसक्करादीनि सकटेनादाय पच्चन्तगामं गन्त्वा ‘विसकण्टकं गण्हथ विसकण्टकं गण्हथा’ति उग्घोसेसि। तं सुत्वा गामिका ‘विसं नाम कक्खळं, यो नं खादति सो मरति, कण्टकोपि विज्झित्वा मारेति। उभोपेते कक्खळा, को एत्थ आनिसंसो’ति गेहद्वारानि थकेसुं, दारके च पलापेसुं। तं दिस्वा वाणिजो ‘अवोहारकुसला इमे गामिका, हन्द ने उपायेन गण्हापेमी’ति ‘अतिमधुरं गण्हथ अतिसादुं गण्हथ, गुळं फाणितं सक्करं समग्घं लब्भति, कूटमासककूटकहापणादीहिपि लब्भती’ति उग्घोसेसि। तं सुत्वा गामिका हट्ठपहट्ठा निग्गन्त्वा बहुम्पि मूलं दत्वा गहेसुं।
Palobhanatthañcāpi nesaṃ etissā vaṇṇaṃ kathesi, visakaṇṭakavāṇijo viya. Visakaṇṭakavāṇijo nāma guḷavāṇijo vuccati. So kira guḷaphāṇitakhaṇḍasakkarādīni sakaṭenādāya paccantagāmaṃ gantvā ‘visakaṇṭakaṃ gaṇhatha visakaṇṭakaṃ gaṇhathā’ti ugghosesi. Taṃ sutvā gāmikā ‘visaṃ nāma kakkhaḷaṃ, yo naṃ khādati so marati, kaṇṭakopi vijjhitvā māreti. Ubhopete kakkhaḷā, ko ettha ānisaṃso’ti gehadvārāni thakesuṃ, dārake ca palāpesuṃ. Taṃ disvā vāṇijo ‘avohārakusalā ime gāmikā, handa ne upāyena gaṇhāpemī’ti ‘atimadhuraṃ gaṇhatha atisāduṃ gaṇhatha, guḷaṃ phāṇitaṃ sakkaraṃ samagghaṃ labbhati, kūṭamāsakakūṭakahāpaṇādīhipi labbhatī’ti ugghosesi. Taṃ sutvā gāmikā haṭṭhapahaṭṭhā niggantvā bahumpi mūlaṃ datvā gahesuṃ.
तत्थ वाणिजस्स ‘विसकण्टकं गण्हथा’ति उग्घोसनं विय भगवतो ‘आकासानञ्चायतनसमापत्तिं निब्बत्तेथा’ति वचनं। ‘उभोपेते कक्खळा , को एत्थ आनिसंसो’ति? गामिकानं चिन्तनं विय ‘भगवा आकासानञ्चायतनं निब्बत्तेथाति आह, को एत्थ आनिसंसो? नास्स गुणं जानामा’ति सोतूनं चिन्तनं। अथस्स वाणिजस्स ‘अतिमधुरं गण्हथा’तिआदिवचनं विय भगवतो रूपसञ्ञासमतिक्कमनादिकं आनिसंसप्पकासनं। इदञ्हि सुत्वा ते बहुम्पि मूलं दत्वा, गामिका विय गुळं, इमिना आनिसंसेन पलोभितचित्ता महन्तम्पि उस्साहं कत्वा इमं समापत्तिं निब्बत्तेस्सन्तीति उस्साहजननत्थं पलोभनत्थञ्च कथेसि।
Tattha vāṇijassa ‘visakaṇṭakaṃ gaṇhathā’ti ugghosanaṃ viya bhagavato ‘ākāsānañcāyatanasamāpattiṃ nibbattethā’ti vacanaṃ. ‘Ubhopete kakkhaḷā , ko ettha ānisaṃso’ti? Gāmikānaṃ cintanaṃ viya ‘bhagavā ākāsānañcāyatanaṃ nibbattethāti āha, ko ettha ānisaṃso? Nāssa guṇaṃ jānāmā’ti sotūnaṃ cintanaṃ. Athassa vāṇijassa ‘atimadhuraṃ gaṇhathā’tiādivacanaṃ viya bhagavato rūpasaññāsamatikkamanādikaṃ ānisaṃsappakāsanaṃ. Idañhi sutvā te bahumpi mūlaṃ datvā, gāmikā viya guḷaṃ, iminā ānisaṃsena palobhitacittā mahantampi ussāhaṃ katvā imaṃ samāpattiṃ nibbattessantīti ussāhajananatthaṃ palobhanatthañca kathesi.
आकासानञ्चायतनसञ्ञासहगतन्ति एत्थ नास्स अन्तोति अनन्तं। आकासं अनन्तं आकासानन्तं। आकासानन्तमेव आकासानञ्चं। तं आकासानञ्चं अधिट्ठानट्ठेन आयतनमस्स ससम्पयुत्तधम्मस्स झानस्स, देवानं देवायतनमिवाति आकासानञ्चायतनं। इति आकासानञ्चं च तं आयतनञ्चातिपि आकासानञ्चायतनं। कसिणुग्घाटिमाकासस्सेतं अधिवचनं। तस्मिं आकासानञ्चायतने अप्पनाप्पत्ताय सञ्ञाय सहगतं आकासानञ्चायतनसञ्ञासहगतं।
Ākāsānañcāyatanasaññāsahagatanti ettha nāssa antoti anantaṃ. Ākāsaṃ anantaṃ ākāsānantaṃ. Ākāsānantameva ākāsānañcaṃ. Taṃ ākāsānañcaṃ adhiṭṭhānaṭṭhena āyatanamassa sasampayuttadhammassa jhānassa, devānaṃ devāyatanamivāti ākāsānañcāyatanaṃ. Iti ākāsānañcaṃ ca taṃ āyatanañcātipi ākāsānañcāyatanaṃ. Kasiṇugghāṭimākāsassetaṃ adhivacanaṃ. Tasmiṃ ākāsānañcāyatane appanāppattāya saññāya sahagataṃ ākāsānañcāyatanasaññāsahagataṃ.
यथा पन अञ्ञत्थ ‘अनन्तो आकासो’ति (विभ॰ ५०८; दी॰ नि॰ २.१२९) वुत्तं, एवमिध अनन्तन्ति वा परित्तन्ति वा न गहितं। कस्मा? अनन्ते हि गहिते परित्तं न गय्हति, परित्ते गहिते अनन्तं न गय्हति। एवं सन्ते आरम्मणचतुक्कं न पूरति, देसना सोळसक्खत्तुका न होति। सम्मासम्बुद्धस्स च इमस्मिं ठाने देसनं सोळसक्खत्तुकं कातुं अज्झासयो, तस्मा अनन्तन्ति वा परित्तन्ति वा अवत्वा ‘आकासानञ्चायतनसञ्ञासहगत’न्ति आह। एवञ्हि सति उभयम्पि गहितमेव होति। आरम्मणचतुक्कं पूरति, देसना सोळसक्खत्तुका सम्पज्जति। अवसेसो पाळिअत्थो हेट्ठा वुत्तनयेनेव वेदितब्बो। रूपावचरचतुत्थज्झाननिकन्तिपरियादानदुक्खताय चेत्थ दुक्खा पटिपदा, परियादिन्ननिकन्तिकस्स अप्पनापरिवासदन्धताय दन्धाभिञ्ञा होति। विपरियायेन सुखा पटिपदा खिप्पाभिञ्ञा च वेदितब्बा। परित्तकसिणुग्घाटिमाकासे पन पवत्तं झानं परित्तारम्मणं विपुलकसिणुग्घाटिमाकासे पवत्तं अप्पमाणारम्मणन्ति वेदितब्बं। उपेक्खाब्रह्मविहारे विय च इधापि चतुत्थज्झानवसेन पञ्चवीसति एकका होन्ति । यथा चेत्थ एवं इतो परेसुपि। विसेसमत्तमेव पन तेसु वण्णयिस्साम।
Yathā pana aññattha ‘ananto ākāso’ti (vibha. 508; dī. ni. 2.129) vuttaṃ, evamidha anantanti vā parittanti vā na gahitaṃ. Kasmā? Anante hi gahite parittaṃ na gayhati, paritte gahite anantaṃ na gayhati. Evaṃ sante ārammaṇacatukkaṃ na pūrati, desanā soḷasakkhattukā na hoti. Sammāsambuddhassa ca imasmiṃ ṭhāne desanaṃ soḷasakkhattukaṃ kātuṃ ajjhāsayo, tasmā anantanti vā parittanti vā avatvā ‘ākāsānañcāyatanasaññāsahagata’nti āha. Evañhi sati ubhayampi gahitameva hoti. Ārammaṇacatukkaṃ pūrati, desanā soḷasakkhattukā sampajjati. Avaseso pāḷiattho heṭṭhā vuttanayeneva veditabbo. Rūpāvacaracatutthajjhānanikantipariyādānadukkhatāya cettha dukkhā paṭipadā, pariyādinnanikantikassa appanāparivāsadandhatāya dandhābhiññā hoti. Vipariyāyena sukhā paṭipadā khippābhiññā ca veditabbā. Parittakasiṇugghāṭimākāse pana pavattaṃ jhānaṃ parittārammaṇaṃ vipulakasiṇugghāṭimākāse pavattaṃ appamāṇārammaṇanti veditabbaṃ. Upekkhābrahmavihāre viya ca idhāpi catutthajjhānavasena pañcavīsati ekakā honti . Yathā cettha evaṃ ito paresupi. Visesamattameva pana tesu vaṇṇayissāma.
Related texts:
तिपिटक (मूल) • Tipiṭaka (Mūla) / अभिधम्मपिटक • Abhidhammapiṭaka / धम्मसङ्गणीपाळि • Dhammasaṅgaṇīpāḷi / अरूपावचरकुसलं • Arūpāvacarakusalaṃ
टीका • Tīkā / अभिधम्मपिटक (टीका) • Abhidhammapiṭaka (ṭīkā) / धम्मसङ्गणी-मूलटीका • Dhammasaṅgaṇī-mūlaṭīkā / अरूपावचरकुसलकथावण्णना • Arūpāvacarakusalakathāvaṇṇanā
टीका • Tīkā / अभिधम्मपिटक (टीका) • Abhidhammapiṭaka (ṭīkā) / धम्मसङ्गणी-अनुटीका • Dhammasaṅgaṇī-anuṭīkā / अरूपावचरकुसलकथावण्णना • Arūpāvacarakusalakathāvaṇṇanā
